Za pár dní se blíží Velikonoce, a tak se musím rozhlédnout po pomlázce. Jasně, samozřejmě si jí musím upléct z vrbových proutků, a každý rok na ně jezdím na svoje “tutové” místečko na Sázavu, ale letos jsem se rozhodl si najít vrbu v Praze. O jedné jsem věděl, je na Botiči, ale díky vichřici jí bohužel pokáceli, takže musím hledat. A tak mě napadl jiný krásný “čůrek”, Rokytka. Ale protože mě zrovna nenapadá, kde by mohla vrbička růst, udělám si celodenní výlet se vším všudy. A ještě jsem si to krásně naplánoval s tím, že se nechám odvést do bodu “A”, celý den půjdu po proudu, a až “mě to přestane bavit”, tak se zase nechám v bodě “B” vyzvednout.  Jako první velký úspěch beru, že na to přistoupila i moje hodná “drahá polovička”, což je moc dobře. Nepřemýšlím nad tím, co si vezmu s sebou, prostě jeden krátký klacík, batůžek na záda, napařil jsem si houstičku, beru si ještě krabičku barvených červíků, krabičku hnoječek, forpasovník s navázanýma háčkama, prsačky, podběrák na záda, a vyrážím.

Předpověď není vůbec příznivá, skoro celý den má pršet, nebo se střídají přeháňky s mrholením, což jim zase, bohužel vyšlo, ale je relativně teplo, když nefouká, je plus pět stupínků, ale mě to je úplně jedno, mám na sobě prsačky, takže mi déšť nijak nevadí, a rybám je to, jak naštěstí taky úplně jedno. Když tam jsou, tak koušou. Zajímavé je, že nechtějí klasické nástrahy, musím hodně kombinovat, a asi nejúspěšnější zrovna dneska je kousek pařené houstičku s kouskem žížalky, stříknuté kořeněným “kouzelníkem”. To bylo asi opravdu TOP.

Procházím hodně velký úsek vody, ale na opravdickou vrbu jsem zatím , bohužel, nenarazil. Ale to neva, ryby koušou a já se slušně bavím. Nejčastější ryba je zatím tlouštík, po něm hned skaláček, a okounek. Několik hodin jsem zkoušel a točil různé kombinace, našel jsem pár míst, kde ryby z nějakého důvodu prostě nejsou, prší, nikde nikdo, slušně se ze mě kouří, jde mi pára od pusy, mám už docela “rozmáchané” ruce, ale pořád se mi domů nechce.

Pomalu se začíná stmívat, a mě ani ve snu nenapadlo, že strávím celý den na Rokajdě. Volám tedy domů a dávám si rande za hodinku na místě podle GPS, snad tam  dojdu. Jak se blíží večer, ryby začaly být zase trošku víc aktivnější a já se bavím a domů se mi nechce.

Velmi nerad to balím a spěchám na místo srazu, abych ještě nedostal za uši. Stejně jsem dostal, kouřilo se ze mě a strašně jsem prý “smrděl” rybama. Já nevím, tak krásný den, i když skoro pořád pršelo.

Tak zase příště…

sdílení obsahu
error