Tento týden byl strašně náročný,

museli jsme dostříhat a upravit dvě natočená videa, do obchodu nám přivezli pět palet krmení Sensas, abychom nevyšli ze cviku, druhý den čtyři sta beden krmení MVDE, rybáři se najednou zbláznili a všichni chtějí od mne povolenku, prostě blázinec. A tak jsem se rozhodl, že na svoje čtyři volné dny se někam zašiju, kde budu sám, abych nemusel sedět s rouškou, vypnu mobil a budu si jen užívat rybaření. Zvedám telefon a postupně obvolávám několik krásných revírů, ale díky koronaviru je všude minimálně na čtvrt roku vyprodáno. Nevadí, pojedu prostě někam podél Labe a když tam nikdo nebude, sednu a chytám. Už jsem rozhodnutý, když telefon a kamarád Tomáš, jestli bych nechtěl s ním jet na jezero NOHAVICE, že má zamluvenou jedničku. Neváhám ani vteřinu a potvrzuji. Jenž ouha, tam se chytá čistá kaprařina a já nemám naprosto nic připraveného. Poslední kaprová výprava byla na podzim a od té doby jsem na to ani nesáhl, a jak jsme to hodili do skříně, tak to tam je. Rychle tedy narychlo vařím desetikilový kyblík řepky, do toho kilo pšenice a kilo kukuřice, nechávám to projít varem a dávám “dojít na balkón”. Ráno jdu naposledy do práce a celý den si postupně sepisuji, co všechno s sebou, abych na nic nezapomněl. Poslední pracovní den utekl jako voda, protože chodilo strašně moc lidí, a tak konečně padla a v osm večer jdu totálně hotovej do “Hyperny” udělat nákup na výpravu včetně bedny pití. Doma sebou praštím do vany, a naposledy sepisuji kompletní seznam. Je toho požehnaně, ale kašlu na to, ráno je moudřejší večera. Sotva ulehám, okamžitě usínám.

Každý má s mojím jménem spojenou “škatulku” plavačkář, vláčkař nebo feederař, ale málokdo ví, že chytám všechno, jsem univerzální, a tedy i kapry, a to už minimálně patnáct let. Objel jsem už hodně rybníků a řek, a za tu dobu jsem si nakoupil velmi slušnou výbavu od klacků, navijáků až po nezbytný bivak, lehátko, spacák, podložku, stojan nebo vařič. A u mě je to všechno bohužel minimálně dvakrát, protože můj syn Honza rybařině taky propadl a většinou když může, jezdí se mnou. A o to větší hromada “krámů” to potom je.

Ráno vstávám ve čtyři, klasický turek, záchod, koupel, prostě léty nacvičený rituál a ještě jednou kontroluji sepsaný seznam a na poslední chvilku dopisuji koupit u benzínky kromě kávy, sušenky a bagety i  baterky do hlásičů. Beru tašku s připravenými věcmi na sebe, vždy potřebný toaletní papír, a sjíždím do rybařiny dohledat věci podle seznamu. Mimo jiné tam mám napsáno vzít si žlutý sešit a dělat si poznámky, a tak ho přihazuji na už slušnou hromadu. Pruty jsem našel lehce, navijáky taky, ale jaký tam mám vlasec opravdu nevím, i když na cívkách je napsáno 0,275mm. Beru proto kilometr náhradní špulky s osmadvacítkou a opět přihazuji na hromadu. Bivak, křeslo, lehátko, spacák, tripod a podložka vanička jsou v jedné skříňce, tak tady problém nemám, ale hlásičů máme několik, sakra které jsou moje? Nevadí, beru raději dvoje. Swingry a koncovky na stojan mám taky, tašku s kaprařskou bižuterií, deštník, chvilku hledám náhradní síťku PVA, míchací sak, kýbl na vodu, tašku s olovama, ručník. Sakra, kde je kaprový podběrák? Dalo mi to chvilku, ale našel jsem, hážu opět na hromadu. Ještě holinky a jdu ke skříni s koulema. Tak na co vsadit? Posledně nám jezdilo WS1 od Mikbaitsu, Probiotic red one od Starbaitsu a nikdy mě ještě nezklamalo G2 krab ančovička assa, to je prostě moje TOP. Co vzít ještě sladkého? Beru tedy pytlík pikantní švestky a máslové hrušky od kluků Kučerovic z Podlázek, pytlík broskve s mangem od Ivana Fabiana, a pytlík jahody s halibutem minimálně deset let staré, od pana Hudchinsona. Do krmícího pytle sesypávám pelety různých velikostí a příchutí, co mi přivezl Kryštof Kučera a snad mám všechno. Je přesně šest a už je tu mladej. Tati, tak kde to vázne? To nošení do auta nesnáším, jsem spocený, ale za chvilku je všechno v autě a vyrážíme směr plzeňská dálnice. Prahu jsem kupodivu projeli velmi rychle a tak stavíme u benzínky, kde dokupuji baterie. Honza se s tím moc nekaká, protože jede jako blázen a tak jsme kolem sedmé před zamčenou  bránou rybníka Nohavice. Už tu na nás čeká Tomáš. Vjíždíme dovnitř, Honzík mě vyhazuje na jednu hromadu věci a peláší do práce.

A tady je ten zásadní rozdíl mezi mnou a ostatními kapraři (asi pro to ze mě nikdy ten správný kaprař nebude). Většina si jede chytit tu svoji velkou rybu a všechno tomu podřídí. Vědí, že nahodí dvě čtyřiadvacítky koule, přehodí maximálně dvakrát za den a vydrží čekat klidně týden bez záběru, až se toho svého velikána dočkají(nebo taky ne). Já si jedu zachytat(a občas i toho velikána chytím, ale jak to půl hodinu nic nedělá, přehazuji). A tak budu říkat, co dělám jinak. Každý kaprař na tomto místě si napřed postaví bydlení, připraví si loviště, já na to kašlu a jako první vytahuji pruty, navijáky, rychle provlékám očkama, navazuji únikovou montáž, na jeden prut vybírám první kuličku, na druhý jinou, provizorně si zapichuji vidličky a zbrkle nahazuji. Teprve potom koukám na tu hromadu krámů a přemýšlím, čím začnu. Asi se stojanem. A tak jako první stavím stojan, na který dávám hlásiče a swingry. Vyměňuji baterky a dolaďuji hlasitost a když jsem spokojen, vytahuji pruty, stavím stojan a znovu přehazuji, tentokrát už s příposlechem. Jako druhý krok rozdělávám podběrák a podložku a třetí krok nabíjím “pévéáčko”. Teprve teď se domlouvám s kolegou Tomášem, já budu chytat levý prut metr od protějšího břehu a druhý asi dva metry od břehu, kde by měli podél hrany jezdit kapříci, on bere keřík a hloubku. Když má nahozeno i Tomáš, vymýšlíme, kam postavíme bivak. Nějak rychle letí čas a tak než začneme stavět, lehce poobědváme. A je tu první pípnutí u Tomáše na pravém prutu a první kapřík se jde fotit. Za dalších deset minut skoro ze stejného místa druhý a pár minut za ním i jeseter. Já ani píp. Upravuji proto kuličku z velikosti dvacet tak na váleček(dumbells) velikost deset a do PVA přidávám několik rozstříhaných kuliček. Tomáš má další jízdu a opět kapřík. Sotva jsme ho vyfotili, usmálo se i na mě štěstí a můj první jde z vody.

Potom jako když utne, ani ťukanec. Začíná trošku foukat vítr a tak na nic nečekáme a jdeme konečně postavit naše bydlení. Chvilku bojujeme se zapíchnutím kolíčků, ale docela se nám daří a máme střechu nad hlavou. Beru do ruky krmící prut a klipuji dva metry od protějšího břehu a půl hodinky krmím rozvařenou pšenicí s řepkou, kukuřicí a trošku namíchaných peletek. Potom beru do ruky prak a ještě půlím z každého pytlíku asi dvacet kuliček a posílám je na krmné místo. Spokojen s nakrmeným základem si konečně ukládám lehátko a ostatní věci do bivaku. Mezitím přijel Zdenek, jeden ze tří majitelů a tak se zdravíme. A další pípnutí, opět Tomáš a další kapřík, za ním druhý, třetí. Všechny ryby jsou z pravého prutu, tedy z hloubky a mimo krmení. Já se připravuji na noc a tak si navazuji návazce na točení a nabíjím PVA. Chytám čistý fluorokarbon s osmičkou háčkem a točím kuličku WS1 a Probiotic Red One, nebo je půlím a dávám vždy obě najednou, což mi zatím zafungovalo. Konečně jízda a druhý kapřík se jde fotit, omylem jsem blbě nahodil a dostal ho z Tomášového místa. Strašně rychle letí čas a najednou je skoro večer a přijeli Plzeňáci na zamluvená místa a rybník najednou ožil. Ještě jednou krmím označené místo a vsázím na to, že si večer určitě ryby přijedou nacpat bříška. Tomáš má dalšího kapříka, zase pravý prut z hloubky.

Vymýšlím a zmenšuji různým ořezáním kuličku, zmenšuji i háčky a vše připravuji na večer. Nechce se nám nic vařit a tak zvedáme telefon a objednáváme si pizzu, kterou nám přivezou až pod  nos. A opravdu, za půl hodinky jíme. Ochlazuje se a rychle stmívá. Já měl ještě jednoho kapříka a Tomáš další dva. Sleduji, jak z čísla pět chytají přesně pod převislým břehem, kde se celý den ukazovaly ryby a tak tahají jednu za druhou. Zřejmě je to větší rodina, kde chytá táta, syn dcera i strejda, takže nahozených osm prutů. Rychle se stmívá a na teploměru je krásných šest stupínků, takže přes den teplo, v noci zima, což rybám rozhodně dobře nedělá. Do noci se už nic u nás nedělo, a tak dnešní den Tomáš chytil deset ryb a já tři a všechny z hloubky. Bohužel krmené místo ani pípanec.

 

Museli jsme se docela slušně navléknout, a do půlnoci se naprosto nic nedělo, takže to oba vzdáváme, vytahujeme pruty a jdeme spát.

POKRAČOVÁNÍ V II. DÍLE

sdílení obsahu
0 0 vote
Article Rating
Subscribe
Upozornit na

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Pavel
31. 5. 2020 6:05

Jiřino, moc hezky napsané, docela mě to vtáhlo do děje…Sice chytám jenom plavačku, ale klidně bych s tebou na ty “kapři” někdy vyrazil.