Ráno vstávám v půl páté a rychle nahazuji,

samozřejmě na Tomášovo místo do hloubky a jsem odměněn dvěma kapříkama. Tomáš vstává hodně pozdě a tak se vracím na můj rozkrmenný flíček a znovu přihazuji jak pártikl, tak střílím i koule. Začíná foukat docela slušná vichřice, a tak se znovu oblékám do teplých věcí. Hraji si s různými montážemi, zkouším i dvaadvacítku fluorokarbon, desítky háčky, dokonce zkouším pouštět kuličku i do sloupce na tzv, zig rig, máčím kuličky do sladkých, kořeněných i masových dipů, ale ani pípanec. Ryby jsou prostě pod břehem proti molu číslo pět a já se můžu rozkrájet a jen se dívám, jak je tahají. Tomáš chytil dalšího jesetera a dva kapříky, vše opět pravý prut.

Jeden čas je taková vichřice, že se bojíme, aby nám neulétl bivak, ale naštěstí jsme ho dokonale “přitloukli” k zemi. Mě se podařilo přemluvit dalšího kapříka a dokonce jednu plotici, kde se tu chudinka vzala, nevím. Neskutečně rychle to utíká, a jestli někdo řekne, že se u kaprařiny nudí, tak lže. Já sotva stíhám nabíjet PVA, dělat náhradní montáže na točení a vymýšlet, jak na ně vyzrát. Dneska si k obědu chci uvařit gulášek a zjišťuji, že jsem nevzal bombu k vařiči. Paráda, mám vařič k ničemu a na Tomášovém malém s kartuší si vaříme jen kafe. Tak nic, bude paštika a sýr. Howg. Alespoň nebudu muset mýt nádobí…..

Tomáš má další sérii tří kapříků a už se ani nedivím, že všichni přišli z pravého prutu z hloubky. Uklidňuje se vítr a viditelně se opět ochlazuje. Během dalších čtyř hodin nemáme ani jeden z nás pípanec, ani ostatní na rybníku nic nechytají, a tak je rozhodnuto, že dnes chytáme do tmy a jdeme spát. Pavel nás pozval na buřtíky a ohýnek, což se v té kose docela hodí. Ovšem to ještě netušíme, co nás ráno čeká. Večer oba vytahujeme udice a jdeme nahřátí od ohýnku spát, teploměr ještě ukazuje plus dva stupínky. Já mám spacák do mínus dvaceti, tak usínám ve slipech. Obloha je naprosto jasná, samá hvězda a je totální bezvětří. Okamžitě usínám a vůbec mi nevadí, že ptáci řvou jako kr…ptáci.

Brzy ráno s rozedněním otevírám oči a je mi divné, že ptáci najednou neřvou. Všude klídek, jen mi podezřele šustí spacák. Vylézám ven a šok! Všude bílo, mínus dva stupínky. Bodejď by spacák nešustil, když je na něm námraza! Všechno je slušně zmrzlé. Rychle skáču do “jégrovek”, simmsů a  beru si i rolák a venku se musím chvilku rozcvičit, abych to “zkousnul”.Využívám opět toho, že Tomáš si rád trošku “přispinká” a nahazuji do jeho místa. Mám totálně promrzlé ruce, a snažím se rozhýbat hlásič, který zůstal venku a stávkuje. Píp. Píp.Píp. Sakra, to není zmrzlý ptáček, to je záběr!!!! A pomalá jízda. Paráda. Zdolávám už slušného kapříka a než jsem ho navedl do podběráku, musel jsem ho celý zamrzlý ponořit pod vodu a to samé jsem musel udělal i se zamrzlou podložkou. Rychle budím totálně prokřehlého Tomáše, navlékám si na rolák tričko a prosím o fotku zmrzlým mobilem, a šup kapříka zpátky do vody. Jsem od kapra pěkně mokrý, vůbec necítím ruce, ale něco mi říká, abych znovu nahodil. Nahazuji “pahýlama”, které mi z rukou zbyly a snažím se rozcvičováním a během trošku zahřát. Tomáš samozřejmě zmizel do spacáku. Škrtám pod jeho vařičem, abych se probudil kafem a znovu píp,píp,píp. Stejné Tomášovo místo, opět slušný kapřík. Ten bojuje trošku víc, protože já vůbec necítím ruce a tak mě docela i trošičku zahřál. A znovu budím Tomáše, který už ví, do čeho jde a vůbec se mu nechce. Nakonec mi jednu rychlou fotku udělal, ale během vteřiny zmizel ve spacáku. Pouštím kapříka tentokrát už doopravdy totálně mrtvýma rukama a raději nenahazuji.

Dalo mi sakra fušku, naběhal jsem něco kilometrů, než se mi konečně rozproudila krev a začal jsem cítit obě ruce. Nahazuji tentokrát oba pruty opět na Tomášovo místo, ale záběry jak přišly, tak zase odešly. Ani pípanec. Naštěstí začíná vylézat sluníčko a dělá se docela teplo. To je pro ryby sakra změna a už se vůbec nedivím, že jsem je u toho břehu prostě nenachytal. A ty ryby to samozřejmě věděly….

Čím více se otepluje, tím se dělá pěkné vedro a ryby se pomalu zase začínají ukazovat na druhé straně v mělčí, teplejší vodě. Vyndaváme všechny věci  z bivaku, aby měl šanci vyschnout, a pomalu si uklízíme rybařinu. Blíží se oběd a kolem to balí všichni ostatní a pomalu odjíždějí domů, takže jsme nakonec zůstali na rybníku sami. Tomáš má ještě další dva záběry a zdolává dva menší kapříky, mě se už swingry ani nepohnuly. Po obědě se udělalo takové vedro, že bych se na sluníčku normálně spálil. To je pro ryby neskutečný teplotní šok a vůbec se divím, že jsme takto zachytali. Máme sbaleno a jen čekáme, až pro mě Honzík z práce přijede. Na to, kde jsme seděli a jaké bylo počasí jsme zachytali naprosto luxusně, něco přes třicet ryb!!! Kluci to mají velmi dobře zarybněné.

K večeru konečně přijel Honza a tak nakládáme a loučíme se. Pěkná voda, určitě tu nejsem naposledy. Cestou zpátky se Honza stavil u benzínky natankovat a na tu naftu jsme ujeli zhruba tři kilometry a konečná. Buď palivový filtr, špatná nafta, nebo ucpané trysky. PECH!! Naštěstí kilometr od jeho garáže, kde měl druhé auto a tak pro něj doběhl a překládáme. Volali jsme na asistenční službu, která nám slíbila naložit auto, odvést ho do jejich hlídaného objektu a až druhý den otevřou servis Peugeot, znovu ho naloží a odvezou do servisu. PARÁDA!!!!  Tak asi nějak dopadla moje první kaprařská výprava.

Tak zase příště

JO

P.S.: Jestli v servisu zjistí, že nám tam stříkli špatnou naftu, určitě se to dozvíte, protože jsem si náhodou nechal účtenku…..Takovou reklamu si určitě přáli. Ale třeba jim křivdím. Uvidíme.

0 0 vote
Article Rating
Subscribe
Upozornit na

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Pavel
28. 4. 2020 21:01

Jiřino, moc hezky napsané…