Řeč je samozřejmě o combo feeder setu, ne o kytarovém zesilovači, tedy kombinaci feederového krmení, mikro peletek do krmítek a aktivátoru na dipování nástrah, a to všechno v praktickém hranatém kbelíčku. Dostala se mi do rukou novinka na letošní rok od pánů Kučerů z Podlázek, ze stáje MIKBAITS, a jelikož jsem objevil v příchutích kombinaci vanilka/švestka, tedy sladké krmení, které mi na jaře vždycky slušně šlapalo, zvláště na po zimě se probouzejících stojácích, nemohl jsem odolat, a jel to vyzkoušet. Kamarádi mě s sebou vzali na jeden moc hezký rybníček, kde prý dobře vaří, jsou krásné ryby, slušně zarybněno a málo lidí, tedy klídek a pohodička, což se mi samozřejmě moc líbí. Vanilce věřím a v ďábelské kombinaci se švestkou by to mohlo probudit ze zimního spánku pár hezkých šupinatých kamarádek.

Než jsme prokličkovali z jedné strany Prahy na druhou, cestou se stavili na snídani u benzínky, a konečně zaparkovali na parkovišti u vody, tak uběhly dvě hodiny, ale to nám nijak nevadilo, protože sluníčko dneska asi trošku zaspalo, a snažilo se to rychle dohnat. Trošku foukal větřík, ale bylo kolem deseti stupňů, takže na ryby docela slušné počasí. Zaplatili jsme si hostovací povolenky, pan majitel nás vřele přivítal, řekl nám pár slov o pravidlech chyť a pusť, a popřál nám šťastný lov. Kluci se rozhodli vláčet a já se pustil do feederu.

Namočil jsem sladké krmení, prosypal ho troškou pelet a nechal chvilku pracovat. Mezitím jsem si protáhl vlasec očkama a navázal na konec klasickou karabinku. Krmení do sebe pěkně natáhlo vodu, a tak jsem ho musel ještě trošku dovlhčit, a než si sedlo, přicvakl jsem do karabinky olůvko a protáhl dno před sebou. Našel jsem na nějakých čtyřiceti pěti metrech hranu zhruba něco ke třem metrům, a trošku si jí protáhl, ale o žádnou vázku jsem nezavadil. Jen u břehu byla hrana z panelů, podle které asi jezdí ryby dokola, ale nepředpokládal jsem, že tu budu chytat, protože dělám moc velký hluk. Znovu jsem trošku dovlhčil krmení, dosypal do něj ještě trošku bonduelky jako zarážku, a olůvko v karabince vyměnil za větší krmící košíček. Nahodil jsem do prozkoumaného místa a klipnul si vzdálenost na navijáku gumičkou, abych mohl krmení přesně poslat do vytipovaného místa. Na začátek jsem poslal do vody asi osm košíčků a krmící košík jsem vyměnil za menší, třicetigramový košíček, a teprve jsem navázal do obratlíku návazec s háčkem a průběžnou montáží. Kmen mám osmnáctku a dole začínám se čtrnáctkou, na háček jsem dal jedno zrnko kukuřice a dva červíky.

Kluci už měli každý odchytáno několik ryb, ale já jsem jim nevěnoval moc pozornosti, soustředil jsem se na špičku. Než jsem stačil srknout z kafe, klasická hokejka a první duhák se klepal v podběráku. Nojo, „dirkařilo“ se tu a na to, co se jich nasypalo, se jich zase tolik nevytáhlo. Naštěstí to měl jen na krajíčku a když jsem si ho vyfotil, pocákal mě na rozloučení. Nahazuji znovu do klipnutého místa a přemýšlím, že bych si „naladil“ i druhý proutek. Sotva jsem sáhl na pouzdro, druhá hokejka a další duhák se šel fotit. Musím vyzkoušet něco, aby tam pstruzi pustili do krmeného místa i jiné ryby. Napichuji tedy na háček jen samotnou kukuřici, dipuji aktivátorem, až to krásně sladce zavonělo, a opět nahazuji do klipu. Daří se mi házet docela přesně, což je dost důležité. Opět sahám na druhý prut a tahám ho z obalu. Víc už jsem nestihl, tentokrát to nebyla hokejka, ale vracák a já zasekám konečně první slušnou rybu. Moc se jí ode dna nechce, a já ani se o to nemám šanci pokoušet, mám dole čtrnáctku. Chvilku se přetahujeme, ale daří se mi rybu vodit a po pár minutách jí mám v hraně před sebou, kam mi zalehává. Nepomáhá nic, a tak se opatrně opírám do prutu a snažím se rybu přizvednout. Ryba na to reaguje prudkým výpadem a několika metrovými skoky z vody, ve snaze si vyklepnout háček z huby. Ale ten drží a já už vím, že tahám metrového jesetera. Udělal chybu, že se zvedl od hrany, já už ho dolů nepustil. Při pohledu na můj malý plavačkový podběrák je mi jasné, že ho musím z vody vytáhnout za ocas, a to se mi po chvilce i daří. Tři fotky a je zpátky ve vodě.

Tak jestli mi do krmení sedli tihle hladoví „krokodýlci“, je mi jasné, že tam nic nezbylo, a tak opět sundavám návazec, měním krmítko za větší krmelec a posílám do vody dalších deset košíků. Nahazuji zase dvě dipnuté kukuřice a dopíjím už studené kafe. Chvilku se nic neděje, kromě toho, že se kluci parádně baví, přišli na to, tahají a fotí si rybu za rybou.  Není mi souzeno navázat si druhý prut, protože další hokejka mi skoro sráží prut do vody a opět jeden hladový duhák se nechal zlákat sladkou kukuřicí. Přehazuji a zkouším dát do krmítka jen samotné namočené peletky. Ihned po dopadu další hokejka, ale tentokrát to byl asi přejezd, protože sekám do prázdna a vytahuji peletky v krmítku tak, jak jsem je tam namačknul. Jasně, jsou určeny do method krmítek a jak se namočí, trošku se roztáhnou a v té ještě studené vodě se nestačí vysypat. Jednoduchá pomoc – nedávám je samotné, ale s troškou krmení a je po problému.

Protahuji očka na druhém prutě a další záběr, vrnění a pomalá jízda, takový jsem ještě dneska neměl. Kapřík a nádherně vybarvený. Rychlá fotka a znovu nahazuji. Ryby mě nenechají navázat druhý prut, dva záběry netrefuji, zřejmě bouchance do krmítka, ale potom si zase vychutnávám pár skoků a přetahovanou s dalším krokoušem.  To už mě kluci zmerčili, že se pomalu dostávám do tempa, a přišli mě vyfotit. Ale byla to jen záminka, kluci měli hlad, a tak jsme na chvilku vytahali klacíky a šli si dát něco do „trumpety“. Měli parádní houbovou polévku a jatýrka na roštu, ale to byla „mlaskušina“!!! Je vidět, že tu mají nejenom perfektní vodu, ale i báječného kuchaře. Nadlábli jsem se, až jsme se nemohli skoro hýbat, a šli se znovu rozhýbat k vodě.

Samozřejmě mě zajímalo, jestli v krmeném místě vůbec něco zůstalo, a tak jsem jen vyzkoušel nahodit, ale zatím nekrmit.  Ale nic se nedělo, zřejmě to parádně vyluxovali „krokouši“. Tak jsem jim tam zase poslal deset krmelců a konečně si dovázal i druhý prut. Ovšem nebylo mi souzeno si ho nahodit. Přišla série kapříků, potom další jeseter, a zase kapřík…Jsem moc rád, že jsem se rybám trefil do jejich dnešní chutě a že to krmení šlapalo jako po másle. Bavil jsem se a ani jsem nepostřehl, že se blíží večer, pomalu se stmívá, a je čas k návratu. I kluci už dneska mají dost, a tak je na čase začít balit. Ještě jsem v rychlosti „nacpal“ do foťáku posledního kapříka, sbalil si svých „pět švestek“ a tradá domů.

Parádní den, počasí vyšlo na jedničku, krmení šlapalo, rybám to moc chutnalo, no co více si přát? Cestou domů se domlouváme na příští návštěvě, a já si určitě zase vezmu vanilko-švestkové  „combo“. A vám ho stoprocentně doporučuji.

Tak zase příště

JO

sdílení obsahu
error