Když na nás konečně vyšlo volno, abychom si mohli jet někam zaházet a vyfotit si nějakého dravečka,

přehnala se přes nás průtrž s lijákama, že skoro celá republika plavala. Řeky jsou naprosto nechytatelné, potoky se vylévají z koryt, na několika místech hrozí třetí povodňový stupeň a do toho máme jet někam na ryby. Na stojkách sedí kapraři jeden vedle druhého, bivak na bivak, lokot na loket….prostě MAZEC!!! Tak a teď babo raď…Asi jediné, co můžeme vyzkoušet, je jet někam do hor, kde sice taky prší, ale jsou rybníky, jezera a lomy, kde to rybám nevadí. Pstruhové povolenky máme, tak je rozhodnuto. Ještě brzo ráno sleduji aktuální předpověď, která není vůbec pozitivní, bude půl dne pršet, do toho “trošku” foukne, Ale co, nejsme z cukru….

Beru si jenom opravdu to nejnutnější a sakra dlouho mi trvá, než to trošku “zkoriguji”, abych toho v tom slejváku namočil co možná nejméně. Prsačky s botama a nepromokavá bunda  jsou samozřejmost, jen se rozhodnout pro dva “ty správné klacíky”…

Jedeme raději pomalu a opatrně, protože déšť se občas mění ve slejvák, že to ani stěrače neberou. Za dvě hodinky jsme v horách, kde bohužel prší úplně stejně a vydatně, že se raději převlékáme do “dejchaček” v autě. Ještě si zapsat revír a zakroužkovat a vyrážíme. Cesta z parkoviště k vodě je jedna velká klouzačka, všude se valí voda a sakra se ochladilo, ale žene nás adrenalin, abych si už konečně nahodili. Teď oceňuji, že jsem si sakra odlehčil a táhnu opravdu jen ty nejnutnější věci. Zatím jsme stále plni optimizmu a očekávání.

Voda je sice trošku větší, ale nádherně čistá a tak se do toho oba okamžitě pouštíme. Točíme plandavky, woblírky, nymfy…A daří se. Oba jsme měli během první půlhodinky tři záběry a dva fešáci jsou ve foťáku, bohužel oběma ten třetí spadnul. Zesiluje se vichřice přímo proti nám, a tak se nám nedaří daleko nahodit, ale zatím se stále bavíme, i když nám kape voda ze “šosů”…Já se trefil do barvy plandou a Honzík zase woblírkem, tak než to ryby “okoukají”, snažíme se.

Během další hodinky se celkem zadařilo a máme každý pět fešáků ve foťáku a čtyři se nám cestou sklepli. Vichřice zdvojnásobila svoji sílu a pere nám dešťovku přímo do obličejů, a přesto, že jsme oba v nepromokavých kalhotách, začínáme cítit vlhko a chlad. Ale zatím to pořád jde…

Další hodinku už to není takové růžové, navíc jsme museli oba vzít rybu, moje neměla na jedné straně skřele a Honzíkova šlukla plandu až do….Raději jsme jim ušetřili trápení a Honza je udělá k večeři. Sice ryby jim jen velmi výjmečně, ale to je život. Jako mávnutím kouzelného proutku ryby někam odjeli a další hodinu jsme naprosto bez kontaktu, navíc s totálně rozmáčenýma rukama, že ani pořádně nedokážu vyměnit nástrahu. Ještě chvilku to zkoušíme, ale drkotání zubama je jasný povel k návratu. Lije stále stejně a tak balíme a jdeme k autu. Cestu si krátíme přes les a Honza se pustil do sbírání hub. Sakra, až se trošku zapáří lesy, to bude masakr!!!

Shodili jsme ze sebe mokré věci, a pustili topení, až se z nás kouřilo. Na to hrozné počasí jsme dopadli velmi dobře. Vezeme dvě ryby k večeři, trošku hub, zachytali jsme si, a sice netradičně, ale parádně zahájili. Však nám ti ostatní dravci neutečou….

Tak zase příště. A DOBROU CHUŤ!!!

JO

0 0 vote
Article Rating
Subscribe
Upozornit na

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments