Už dlouho jsem si chtěl pořádně zachytat plavačku,

ale vždycky mi do toho něco vlezlo, i když s sebou v pouzdru všude tahám minimálně jednu mačovku. Dneska jsem úmyslně nechal celé pouzdro s klackama doma, zabalil jsem si jen broďáky, boty, do batůžku pár splávků, broky, háčky, náhradní naviják, krabičku s červíkama a do vesty na záda podběrák na magnetu. Vyrážím kousek za Prahu, na Berounku a mám v úmyslu zabrodit někam do proudu, kde jsou v kyslíku všechny ryby a nějak je přimět ochutnat moje báječné červíky.

Je vedro k padnutí, stojím po pás ve vodě a snažím se nadržovat a pracovat se splávkem. Pouštím ho na hraně proudu a tišiny a zpomaluji nadržováním prutu rychlost splávku. První záběr a úhoř! Divné, ale je to ryba. Daří se mi najít hranu, kde splávek ani neletí, ani nestojí, jen se nástraha pomalu šourá po dně a to je to pravé ořechové. Trefuji se do podouství, ouklejí, plotiček, skaláků… prostě moje červíky popadne první ryba, kolem které proplavají.

Asi hodinu se bavím a tahám rybu skoro na každé druhé proplavání, ale to strašné vedro mi vůbec nedělá dobře. Přemisťuji se tedy co nejvíce k jednomu břehu, kde je ještě trošku stínu od většího stromu, mnohem méně vody, ale tady zase nejsou žádné ryby, tedy alespoň se mi je nedaří najít. Zkouším pracovat s hloubkou, posouvám broky, ale nic. Ani ťuk. Pak mě napadá zvednout hloubku a hodně přehloubit a chytat tak zvaný bagr, kdy splávek táhne pomalu za sebou celou soustavu a proudem posouvá po dně háček s červíkama. A ejhle, ostroretka! A za ní okounek, potom dokonce moje milovaná parmice!!

Přišel jsem na to, ryby jsou všechny natlačené za kameny v půlmetrové hloubce, a reagují jen na šourající se červíky po dně, Stačí je trošinku zvednout a už o ně vůbec nejeví zájem. Jsem moc rád, že jsem na to přišel a další hodinku se bavím. Tahám všechny možné ryby, párkrát sotva stíhá brzda navijáku, ale nestíhá moje čtrnáctka dole. Asi větší kapřík nebo amur, dva jsem nezastavil a jednoho vyřízl…. Jenže mezitím se sluníčko posunulo a i tady začínají být tropy. A to mi nedělá vůbec dobře. Ještě se hodinku bavím, ale to vedro prostě nedám. Navíc se kolem mě podivně přesouvají sem a tam užovky, a to je i na mě moc. Jednu, dvě za den skousnu, ale dneska minimálně desátá…Balím a totálně dehydrovaný a rozhozený jdu k autu, které je bohužel, taky skoro celý den na tom pařáku, takže mě ve finále zachraňuje klimoška…..

Tak nevím, jestli zase zítra….Ale jo, asi to dám…PERUN