Přijel jsem si na chvilku “zafídrovat” k jednomu malému rybníčku, parádně mi šlape sladké krmení vanilka/švestka, a tak jsem ho chtěl trošku vyzkoušet. Namíchal jsem, přidal peletky a kukuřici bonduelku, sluníčko krásně svítilo, a já se hodlal bavit. JENŽE…Jak jsem rovnal špičku, nějak blbě jsem za ní vzal a ona mi zůstala v ruce. Říkám si, není to poprvé a ani naposledy, ale co teď? Auto je na parkovišti a mě se tam nechce. Nevadí, sáhnu do batohu pro tubus se splávky a budu chytat plavačku. Jen jsem “nouzově” seříznul ulomenou špičku, a tím pádem z půlky udělal jedničku, což tomu splávku vůbec nevadí. Hlavně že nikam nemusím.

Počasí přímo vybízí ke “splávkování” a tak vybírám lehčího anglána, perfektně ho dovažuji  a jdu na to. Jenže jako na potvoru mi začal foukat boční vítr, a tahá mi splávek z krmeného místa, takže musím sundat podložku z předváženého angličana a přidat dolů bročky.

Chvilku mi trvalo, než jsem perfektně změřil hloubku a dostal se na krmené místečko.

Anténu jsem zvolil žlutou, je nejlépe vidět proti odrazu sluníčka z hladiny.

A začalo to. Jen jsem nahodil červíka, záběr a jedna rybka za druhou. Plotičky, cejni, skaláci a jeden jako druhý. Do toho sladkého krmení najelo tolik ryb, že se kapříci neměli šanci dostat k prostřenému stolu. Hodinku jsem se bavil a tahal jednu “čudlu” za druhou, ale potom přišel ten telefon, na který jsem se vůbec netěšil a balíme. Nevadí, zase zítra.

sdílení obsahu
error