Dostal jsem pozvání od kamaráda Fandy Hanáčka,

jestli bych si nechtěl jet zachytat do Uherského Hradiště, a okamžitě mě blesklo hlavou – šance na královnu parmu! Ani na vteřinu jsem neváhal a pozvání přijal. Sice je to „kousek“ z ruky, a cesta po naší „dé jedničce“ je opravdový horor, ale coby člověk neudělal proto, aby si mohl pohladit parmu. Dali jsme dohromady s Jeťákem plán na natáčení a pár nápadů a domluvili se na cestě. Mezitím mi volalo několik kamarádů, že už tam jsou a že se chytá spoustu krásných ryb, ale hlavně překrásné parmy, a tak jsem se nemohl dočkat, až mi skončí služba. Projel jsem si v počítači všechny poznámky, kdy jsem v minulosti chytal na Moravě, ale hlavně na jaké krmení a postavil jsem to na MVDE.

Ráno ve tři je u mě před barákem Jeťule s kompletní mobilní kamerovou výbavou, dobitými baterkami, a hlavně s dobrou náladou, (kterou mu hned zkazilo milion kamiónů), a tak nakládáme moje krámy a vyrážíme na slavnou D1. Mysleli jsme si, že brzy ráno budeme na silnici sami, ale tolik kilometrů kamionů, to byl tedy mazec. A jedna uzavírka a práce na silnici za druhou, připadlo mi, že tak čtvrtina „dálnice“ je ve stavbě zavřená a převedená do dvou pruhů, tak sakra, na co platíme známku? Nakonec jsme to překonali s několika zastávkami na kafe u benzínek a kolem půl sedmé jsme na místě. Přivítala nás nádherná řeka Morava, se slušným průtokem, vycházející sluníčko, a už tu bylo spoustu závodníků, kteří zřejmě včera trénovali a míchali si krmení. Jeťule se chopil kamery a šel si dělat mezi klukama momentky, a já se převlékl a šel si smíchat ty svoje „tři pytlíky“. Namíchal jsem krmení Eyndeho – půlku tmavého turba, půlku cejnového rekordu a jednoho ostrého cejna, a pro sichr ještě dvě kilečka hlíny. Namícháno, ještě rozjíždím živou a jdu se přivítat s Fandou a ostatními. Pomalu se sjíždějí všichni přihlášení a vidím tu spoustu nejlepších závodníků jak v plavané, tak ve feederu, včetně našich jedniček Pepči Konopáska a Čabiho Kuby Šabaty.

Fanda nás všechny přivítal, vysvětlil pravidla a šlo se losovat. Spodní tři sektory jsou pro plavačku, nad nimi další tři pro feeder. Chytalo se čtyři hodiny, takže dost času na všechno. Jetty běhal kolem všeho s kamerou a myslím, že se mu podařilo natočit spoustu dobrého materiálu včetně zdolávání bojovných ryb jak na děličku, tak na feeder. Já si vylosoval F1, takže parádní antiforhond, holt losovat jsem se stále ještě nenaučil, ale stejně jsem si slušně zachytal, ale hlavně zdolal čtyři překrásné parmičky, tedy jsem si splnil to, pro co jsem vážit tak dalekou cestu, a ještě jsem vybojoval parádní pětku, takže naprostá spokojenost. Roman Srb u mě v sektoru udělal jedničku s největší váhou skoro 28 kg z F8 a tři plavačkáři se dostali přes 32 kg!

Ze spodních sektorů od plavačkářů jsem dostával informace, že jdou parmy skoro každému, takže to byl opravdový zážitek pro všechny. Bylo docela slušné vedro, takže počasí vyšlo na jedničku a každý si měl možnost slušně zachytat a pěkné ryby.

První den máme za sebou a můžeme jít na večeři. Parádně jsme se nadlábli, a počkali na Frantu, až udělají s Davidem Kolaříkem výsledky, a jeli za ním do penzionu, kde nám Fanda zařídil ubytování. Ještě jsem nechal „přelést“ patentky přes síto a mohli jsme jít do hajan. Bydlíme kousek od závodní trati, přímo u nádraží, docela slušné pokoje. Usnuli jsme téměř okamžitě a spali jako miminka. Ráno mě pár minut před nastaveným časem vzbudil vláček s hláškou „na druhou kolej přijíždí vlak od Vizovic“. Rychlá hygiena a jedeme na benzínku na kafe a snídani.

A znovu losujeme, tentokrát mě do losu sáhnul Jeťule, a tahá mi F7, takže ještě lepší místo na parmičky. Krmení neměním, opět stejné MVDE, perfektně šlape. Navíc mě posadil mezi dvě holky, dole Andrea a nade mnou Sabina, které mi dávaly sakra zabrat, obě chytaly velmi pěkně a tahaly rybu za rybou. Na fořtu mám našeho současně nejlepšího feederového závodníku Kubu Šabatu, který potvrdil roli jedničky a udělal za jedna skoro se 45 kg (prohrát s ním je čest, dal mi skoro patnáct kilo!), já si střihnul trojku skoro se třiceti kg, a opět se mi podařilo chytit čtyři královny, takže i dneska jsem byl náramně spokojen. Dneska ryby braly ještě víc a byla to opravdová paráda. Bylo hrozné vedro, až dusno a chvilku před koncem závodu se přihnala šílená bouřka s vichřicí, takže pořadatelé museli předčasně závod ukončit. Byl jsem mokrej na kost, ale šťastnej jako blecha.

Naházeli jsme všechny moje mokré krámy do auta a šli na jídlo. Stihli jsme to akorát, Fanda měl spočítáno a mohlo se jít vyhlašovat. Poděkoval nám za „fér plej“ chování k rybám, MO Uherské Hradiště za půjčení krásné vody. Plavanou vyhrál Pepa Konopásek se 72 kg a jedničkou a dvojkou, před Alešem Flanderkou s 58 kg a taky jedničkou a dvojkou a třetím Radkem Hronem s 51 kg a taky jedničkou a dvojkou. Feeder vyhrál Jarda Peterka s 60 kg a dvěma jedničkami, před druhým Čabim Kubou Šabatou se skoro 60 kg a trojkou a jedničkou a třetím Janem Tomšíkem s 42 kg a dvěma dvojkami.

Fandovi se závod perfektně povedl, nachytalo se neskutečné množství ryb, počasí až na těch posledních „pár kapek“ taky vyšlo na jedničku, takže spokojenost na všech frontách.

Moc děkuji Fandovi za pozvání a možnost zachytat si mimo jiné i naše říční královny a všem doporučuji se příští rok zúčastnit druhého ročníku.

PERUN

JO


Tyto výsledky nebyli v plánu, ani záměrem závodu, nelze je spravedlivě vyhodnotit, ale tak nějak se sami nabízejí, jelikož byli velice překvapivé.


Feeder celkem  864 kg
Plavaná celkem  932 kg
Celková váha dohromady  1796 kg
Rozdíl – plavaná – feeder – 68 kg
Průměrná váha na jednoho závodníka 31 kg

Plavaná 1 : 0 Feeder


Musím uvést, že se VÍCE trénovalo na plavačkářském sektoru, kde byla ryba najetá do krmení (sobota) . Ale i tak je to ve srovnání s tím, co se nachytalo nepatrný rozdíl a pokud si v druhém ročníku feederaři sednou do svého sektoru, a budou trénovat kde mají , bude to velmi zajímavé.

sdílení obsahu
error

Odpověď

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Subscribe  
Upozornit na