Plavačka na Kyjáku

Jak to jde, tak se snažím být s dětmi co nejvíce u vody. Teorie je sice důležitá, navazovat háček se musí každý dříve nebo později naučit, bez toho by to nešlo, ale praxe je praxe. A tak jsem dnešní dopoledne naplánoval zase na našem oblíbeném Kyjském rybníku. K vodě jsem přijel jako vždycky o hodně dříve, abych dětem připravil věci, a na dnešek jsem opět naplánoval plavanou. Tentokrát jsem dětem krmení nenamíchal, je čas, aby si to vyzkoušely sami. Na dnešek meteorologové předpovídají velké vedro a k večeru bouřky, což jim stoprocentně vyšlo, protože od rána pere sluníčko o sto šest.

Pomalu se sjíždějí děti, a tak jim předvádím, jak se míchá krmení a nechávám je, aby si to sami namíchaly. Připravil jsem dětem několik bičů, ale opět na jednom předvádím, jak se upevňuje vlasec, navléká splávek, zajišťuje bužírkami a dovažuje olůvkama. Někdo se rozhodl pro chytání na bič, někdo na feeder, ale každopádně děti začínají chytat první ryby a já nestíhám fotit. Během půl hodinky mám vyfocenou pestrou směsici krásných rybiček od cejnka, plotičky, skaláka, cejna, karáska, línka až po ouklejku a děti se viditelně baví.

Jen to sluníčko začíná velmi nepříjemně pálit, a tak se bohužel pekelně smažíme. Tu a tam někdo zamotá, nebo utrhne háček, a tak mám stále co dělat. Rybičky jsou stále při chuti a děti se pomalu učí, jak se co nejšetrněji obůstkem vyndá háček z rybí tlamky, aniž by to nějak ublížilo rybám, nebo narušilo vlasce.

Kolem poledne už bylo takové vedro, že jsme pomalu dnešní kroužek raději rozpustili, a rodiče si svoje spokojené děti odvezli domů. A měli jsme to dobře vypočítané, protože kolem třetí se neskutečně zatáhlo a během chvilky začaly padat trakaře. Ale to už jsme byli všichni v pohodě doma.

sdílení obsahu
error