Jaro je cítit na každém kroku a já v žádném případě nemůžu zůstat doma. Beru jeden klacík, pár nezbytných věcí do batůžku a vyrážím na jeden malý čůrek – Blanici Vlašimskou. Za chvilku jsem na dálnici D1, kde na čtyřicátém kilometru odbočuji na jednu z nejkrásnějších malých říček. Sice je ještě dvě čárky pod nulou, ale začíná svítit sluníčko a jaro pomaličku přebírá vládu nad zimou. Hážu si korunou, jestli mám jít proti vodě směrem k Vlašimi, nebo po proudu k soutoku, a vyrážím. Všude kolem je les, tu a tam potkávám zajíčka, ježečka nebo srnečku a to mám moc rád. Jsem u první tůňky, vyndavám z batůžku “podprdelník” v podobě kousku uříznutého deseticentimetrového polystyrenu a zasedávám. Navazuji svoji oblíbenou lehkou feederovou montáž, která funguje právě na těchto malých “čůrkách”na krátkém pikříku. Jednoduché, místo krmítka navlékám pár bročků na vlasci, které jezdí po kmenovém vlasci a zaráží se o jeden přicvaknutý broček, takže ryba tahá pouze váhu tohodle jednoho bročku. Jednoduché a velmi účinné.

Ani jsem se nestačil rozkoukat a na poslední chvilku zachraňuji pikříka, který ve vteřině málem skončil ve vodě. To musela být parádní rybička! Brzda lehce zakvičela, ale byl to takový fofr, že jsem ani nemrkl. Jen mi ten kapřík nechal na památku kousek svého kabátku. Ještě asi půl hodinky zkouším různé nástrahy, které mám s sebou, ale ten naštvaný kapřík tu tůňku asi slušně poplašil, tak se zvedám a jdu o kousek dál. Zkouším kombinovat pařenou houstičku s kouskem hnoječky a ejhle, první pruhovaný krasavec se přišel vyfotit. Měl parádně napěchované bříško, každou chvilku jdou do tření, je moc dobře, že se jim tu daří.

Během jedné hodiny jsem dostal samé krásné okouny, ale ostatní ryby jako by nebyly. Zkouším barvené červíky, pařenou houstičku, žížalky, kukuřici, ale vždycky to jako první najde okounek. Většinou to tu je naopak, chytal jsem jen samé plotice, tlouště nebo cejny a okounek byl vzácný. Ale nijak mi to nevadí, protože ti pruhovaní krasavci jsou parádně nacpaní a ještě krásně vybarvení. Občas tu vidím malé rybičky, takže se jim daří a mají co žrát a zřejmě sem nezavítal černý pták, což je moc dobře.

Parádně jsem se bavil až do večera, několik ryb mě spadlo, ale čest ostatním rybám zachránil jeden skaláček. Asi se tak nebál a byl rychlejší, než ti okounci, takže tu jsou i jiné ryby. Ale na to přijdu až příště.

sdílení obsahu
error