Ty tropické dny už trvají strašně dlouho, a nedostatek vody se projevuje a podepisuje na všem kolem nás. A tak najít místečko, kde je stín, auto kousek od sebe a ryby při chuti je nadlidský výkon. A abych jel někam dvě hodiny sto kilometrů, a zjistil, že to je vlastně stejné, jako na Vltavě „před barákem“, nemá vlastně smysl. A tak chodím na Vltavu. Mám to kousek, zaparkuji, voda je parádně zarybněná a občas se mi i podaří si slušně zachytat. Voda v řece má kolem šestnácti – sedmnácti stupňů, což je pro ryby mnohem lepší, než čtyřiadvacet v jiných řekách, navíc bez vody. Už jen kyslíkový deficit mluví za vše. Na dnešek jsem poslal všem rodičům z kroužku zprávu, že pokud jsou jejich děti někde poblíž, a nemají zrovna co dělat, můžou mi je k Vltavě přivést, aby si zachytaly. Je mi jasné, že v polovině prázdnin jsou všechny děti u babiček, na chatách, chalupách, na horách, nebo někde u moře, ale třeba zrovna někdo přijel a než někam zase odjede, se to hodí. A opravdu, dvěma členům z mého kroužku jsem se do toho trefil. A tak mi rodiče přivezli Vojtu a Matěje a pro kluky to byla docela „prča“. Já byl u vody od časného rána, nakrmil jsem a velmi slušně jsem si zachytal. I složení a velikost ryb bylo na slušné úrovni, asi nejvíc převládala plotice, ale přišlo i pár kapříků, cejnků nebo tlouštíků. Jenže zřejmě někde nahoře „zahýbali“ s vodou, prostě ji pustili a zastavili, což mělo na braní ryb značný vliv. Kolem deváté to přestalo, a tak jsme zhruba tři hodinky zkoušeli všechno možné i nemožné. Jen tak pro zajímavost kousek pod námi právě probíhá několika denní kaprový závod – Pražský maraton, a z asi dvaceti pěti přihlášených teamů jen zatím po třech dnech a nocích chytání jen šest!!! teamů chytilo rybu! Což je smutné, ale určitě se na tom podepsalo to nesnesitelné vedro.

Kluci se s tím poprali velmi statečně, a oba si na ryby sáhli. Musím je pochválit, i když to moc nebralo, snažili se, a oni vydrželi, což by asi mnoho jiných rybářů dávno “odpískalo”.

 

Celý den do nás nemilosrdně pralo sluníčko, ale dalo se to vydržet a kluci si poradili. Prostě zalezli do vody a cachtali se, honili malé čudličky, a nějaké vedro jim bylo úplně šumáček. Ale jakmile jsem se zase “vrátil do hry”, a ryby začaly zase pořádně kousat, už seděli u svých udiček a netrpělivě čekali na sebemenší zachvění špičky. Bylo velmi důležité házet co nejpřesněji, protože projíždějící ryby se zastavily v krmeném místě.

Jenže přišel večer, a rodiče si přijeli pro své děti a klukům se vůbec nechtělo domů, ale museli. Tak jsme udělali poslední nához, zbytek krmení poslali rybičkám a začalo se balit. Nakonec i přes to hrozné vedro jsme si slušně zachytali. Tak zase příště…

 

sdílení obsahu

1
Odpověď

1 Comment threads
0 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Chřenovák

Super