Dneska jsem už vážně přemýšlel o tom, že si půjdu taky vyzkoušet rybolov pod ledem, tedy „dirkařinu“. Ne, že by mě lákalo dělat duhákům „pírsink“ do jejich tlamiček, ty „granuláky“ dokáže chytit snad opravdu každý, zvláště pokud jsou do dirkařských revírů čerstvě vysazeni, to mě vůbec nebaví, ale spíš sáhnout trošku pod ně a vyzkoušet si přelstít nějakého cejnka nebo kapříka. To je jiná káva, to už je o něčem jiném a už pár let se na to specializuji a vždycky se moc těším a jeden cejnek mi udělá daleko větší radost, než deset chycených duháků.

Ale stejně mi to nedalo, a šel jsem si projít s foťákem oba pražské „čůrky“, tedy Rokytku a Botič, jestli jsou zamrzlé, jak mi všichni tvrdili, že to bude stoprocentně zamrznuto a tedy nechytatelné. A k mému překvapení to zase není tak špatné a dají se najít některá místa, kde voda trošku více proudí, a tak jsou jen místama ledové okrajky. Ještě že jsem si s sebou vzal svoji „mačovku“. Od rána bylo zataženo, řekl bych středně těžká inverze, tlak se už druhý den drží na nějakých 1029 hPa, a protože nesvítí sluníčko, je větší tma, a ta mělká a čistá voda není tolik prosvícená, ryby nejsou tak opatrné a přijímají moje nastražené červíky a hlavně houstičku s daleko menší opatrností a větším apetitem. A bylo to paráda, kdyby všude kolem nebyl sníh, občas mi nezamrzlo koncové očko, tak to bralo mnohem víc, než někdy v létě. Téměř na každé druhé proplavání ryba! Dokonce jednu chvíli to bylo na hod! Skoro v každém slušnějším „ouplávku“ jsem chytil několik ryb, až jsem to rozplašil a musel popojít o kousek dál. Ryby se doslova praly o nastražené kousíčky pařeného rohlíčku, a to byl dneska top. Sice jsem musel po každé rybě znovu ukusovat kousek rohlíčku, ale na rohlík braly větší ryby. Barvení červíci nebyly taky k zahození, ale o chvilku déle trval záběr a většinou to jako první sebral perlínek a nedal ostatním rybám šanci, i když jsem zkoušel napíchnout co největší bago červíků, co se jen na háček vešlo. Když jsem odfláknul napíchnutí rohlíčku na háček, nebo se mi ho nepodařilo správně propíchnout, aby koukala špička, tak jsem záběr netrefil a ryba spadla, proto jsem si na to dával pozor. Řekl bych, že to byla jedna z dnešních klíčových a rozhodujích věcí. Párkrát jsem musel vyměnit háček, protože po tolika planých záseků do kamenů, klacků a podobně se velmi brzo ztupil a občas mi při záseku spadla ryba. Tady se přesně potvrdilo, jak je důležité být připraven, měl jsem s sebou ve forpasovníku navázáno pár háčků a opět se mi to vyplatilo, že to s sebou tahám ve vestě. Nemusel jsem díky tomu v tom mrazu navazovat, jen jsem spojil smyčka/smyčka a bylo.

Díky mačovce, i když jsem vzal svoji kratší verzi, tedy 390 cm, jsem musel několik tutových míst vynechat, hlavně kvůli stromům, keřům a ostatnímu porostu, určitě to chtěla kraťáska. Ale já jel jenom fotit a mačovku jsem vzal „co kdyby“. Celkem jsem chytil nepočítaně perlínů všech možných velikostí a barev, (asi tu někde měli hnízdo), několik plotic, pár cejnků a skaláků a parádně jsem si zachytal a pobavil se. Trošku mi zkazil moji radost kormorán, který chvilku nade mnou kroužil, ale neodvážil se přede mnou přistát, i když někde přistát musel a volavka, která se mě taky lekla a raději se šla poohlídnout po jiné vodě.

TIP: každý z vás má nějaký způsob nastražování houstičky, rohlíčku nebo veky a taky ho každý z vás připravuje jiným způsobem.  Určitě bych tuto nástrahu nepodceňoval a dal si s tím nastražením (napíchnutím na háček) trošku práce. Zrovna dneska to bylo TOP a díky tomu jsem si slušně zachytal. Tentokrát jsem se vůbec nepřipravoval, protože jsem měl v úmyslu původně jet na dirky, a tak jsem využil jeden z rychlých způsobů přípravy. Vzal jsem doma jeden včerejší rohlík, rozřízl ho dvě půlky a nožem nakrájel na tenké plátky. Rohlík jsem zavřel do igelitového sáčku a dal ho na 20 vteřin do mikrovlnné trouby. Zabalil jsem to ještě do jednoho igeliťáku a vrazil do kapsy. U vody si vždycky vyndám jen jedno kolečko, které rozeberu „na prvočinitele“, a zbytek dobře zavřu a šoupnu do kapsy, aby mi rohlíček nezmrznul (viz přiložené foto).Utrhnu (ustříhnu, uříznu) si kousek podle toho, jak velké chci sousto a rolováním nabaluji na sebe, a napíchnu na háček. Velmi důležité je, aby koukala špička háčku. Já ještě ukousnu (ustříhnu, uříznu) zbytečně přečnívající velké kousky. Jediná nevýhoda je, že pařený rohlík (houska, veka) v mikrovlnné troubě moc dlouho nevydrží, a brzy začne tuhnout a tvrdnout. Výhoda je naopak rychlost, tedy 20 vteřin a jdete k vodě. Příště si ukážeme ještě několik jiných způsobů přípravy pařené houstičky.

Tak zase někdy

sdílení obsahu
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Karlos

paráda! a mě ta houstička poříád padala, tohle je prostě geniální