Nemohu jinak, než začít zákonem 99/2004 o rybníkářství a výkonu rybářského práva, a prováděcí vyhláškou 197, a to tím nejdůležitějším: LOV RYB POD LEDEM JE ZAKÁZÁN. Pro letošní rok platí na svazových vodách dvě výjimky ze zákona, a to na plavebním kanále Račice a rybníku Jankovák, samozřejmě za dodržení určitých pravidel (například minimální tloušťka ledu 10 cm, lov pouze na jeden prut, zákaz přívlače a podobně).  Na ostatních nesvazových vodách, či samostatně hospodařících, či soukromých si každý provozovatel (majitel, vlastník, uživatel dekretu) upravuje pravidla podle potřeby a zarybnění vody (například povolí lov na dva pruty, zakáže protihrot na háčcích, povolí lov jen na rostlinné nástrahy, nebo naopak lov pouze na umělé nástrahy a podobně), a hlavně si určuje poplatek (nahrazující povolenku) a počet ponechaných ryb (dokonce někde je zřízen rybolov chyť – pusť), ale stále platí pro všechny zákon 99.

Ať už jste se rozhodli navštívit jakoukoliv vodu, mějte na paměti první a základní pravidlo, a to je vaše bezpečí. Než někam vlezete, nebo stoupnete na led, ověřte si, že vás opravdu led udrží a že má minimální tloušťku 10 cm. Riskovat život kvůli rybě nemá opravdu cenu! Druhé pravidlo je se teple obléci, a hlavně dobré boty, vždyť budete stát několik hodin na ledě! O čepici a rukavicích ani nemusím mluvit. A třetí pravidlo je nikdy nechodit k vodě sám! Když se těmito pravidly budete řídit, budete vždycky v pohodě.

Lovit ryby pod ledem je další krásná rybolovná technika a drtivá většina rybářů si tímto způsobem jednak zpestřuje jídelníček, a jednak krátí čas, než roztají ledy a odplave sněhová voda, a oni se dostanou konečně k vodě, a právě podle toho se majitelé většiny rybníčků, rybníků a zamrzlých pískoven a lomů k tomu přizpůsobili a zarybnili svoje revíry převážně tržním pstruhem duhovým, sivenem alpským nebo americkým, a tyto ryby jsou určeny na pekáč, jak já říkám, nasazení „granuláci“ a není nijak těžké je chytit, obzvláště hned po nasazení. K tomu není potřeba žádná speciální výbava, stačí dirkový proutek, grafitový navijáček, dvacítka vlasec, něco málo přívlačových nástrah, jako jsou smáčci, twistříci, nymfy, marmyšky nebo nějací umělí červíci a můžete jít chytat. Pro zpestření se do revíru zarybní ještě nějakou rybou, kterou normálně nechytíme, například různé druhy jeseterů, trofejní pstruzi, štiky, candáti nebo okouni a tím se samozřejmě zvedne návštěvnost a popularita na daném revíru.

Podle statistik se lovem pod ledem, nebo chceme-li jiným názvem dirkařením, zabývá každoročně stále více rybářů a do první a nejčastější skupiny (75%) patří ti, co jdou k vodě doslova pro rybu na pánev a opravdu si ty svoje dva- tři kousky (nebo více) od vody odnesou. Nic proti tomu, naopak ty ryby jsou opravdu k tomuto účelu chované, vysazované a ruku na srdce – jakmile zasekneme pstroužka, který chvilku bojuje pod ledem, potom nám třikrát upadne na led, než ho vyfotíme a hodíme zpátky do dirky, tak na jaře, až roztaje led, jich přežije 10%. Ostatní zůstanou ležet mrtví na dně, což bývá na hodně vodách velký problém, a proto souhlasím s již mnoha provozovateli, kteří mají v pravidlech, že ryba vytažená z dirky znamená nechat si ji. Na konci mě ryby zváží, a já zaplatím za kilo domluvenou cenu.  Do druhé skupiny patří soutěživci, kteří objíždějí všechny soukromé vody, kde se pořádají závody pro zatraktivnění revíru a snaží se vyhrát nějakou cenu. A třetí skupinu tvoří rybáři, kteří sice taky objíždějí jednotlivé revíry, protože nemají jinou možnost rybaření,  ale snaží se chytat jiné ryby, ty co tam normálně přirozeně patří, takže kapříky, cejny, líny, karásky, plotice, nebo jesetery a snaží se je „přechytračit“ a udělat si jejich zimní fotku, což kolikrát nebývá vůbec jednoduché. Do této skupiny patřím i já.

 

Dirkařská výbava není nijak nákladná záležitost, pokud do toho nezapočítáme takové položky, jako je například nákup neoprenových, či jinak zateplených holinek (ty se hodí a na normální rybolov), vrták, (ten jediný jinak nevyužijeme), židličku nebo křesílko, stoleček  (využijeme i v létě), a různé nástrahy, peletky, krmení, háčky, splávky, broky, vlasce a podobně. Časem sami poznáme, že už nám jeden tvrdý proutek nestačí, musíme si koupit měkčí, a na jiné vodě to bylo o jemném chytání s pružinkou, a to je další proutek. S přibývajícími odchytanými roky najednou zjistíme, že máme osm prutů a jsme vybaveni, jak na mistrovství světa.

Každá voda je jiná, a proto vyžaduje chytání různými způsoby. Na přiložených fotkách jsme využili pozvání od Aleše Vondrlíka a navštívili jeho krásně zarybněný lom zvaný Švarďák a podle toho jsme přizpůsobili způsob lovu. Naším cílem bylo ulovení bílé ryby, případně jako bohus i snaha o kapříka.  Proto jsme vše směřovali k stávající obsádce ryb, hloubce a museli jsme si vytipovat a najít několik možných míst, kde rybu alespoň tušíme. Proto jsme si vyvrtali několik direk a postupně je vyzkoušíme, abychom si později ryby neplašili. Pokud použijeme splávek, vždy průběžný, který můžeme aretovat (zarazit) bavlnou nebo stoperem (lehce prochází očky prutů). Velmi důležité je změření hloubky a osahání dna, zda máme pod sebou bahno, písek nebo kameny, či nějakou překážku. Při chytání „granuláčů“ stačí obyčejná dvacítka, tady nějaké zjemňování nemá žádný smysl, ti buď berou, nebo neberou. Ovšem při chytání opatrné bílé ryby se používají fluokarbony a tady je sakra znát, pokud dám dolu patnáctku nebo desítku. A samozřejmě naopak, budu například cílit na metrového jesetera, tak s desítkou nemám žádnou šanci. Volbu háčku opět přizpůsobuji rybám a nástraze, přirovnal bych to k jarní velmi opatrné plavačce. Nesmíme zapomínat, že i když je na rybníku půl metru ledu, tak dole je křišťálově čistá voda. Z nástrah asi nejvíce převládají barvení červíci, žížalky, pařená houstička, ale třeba i kousek sýra nebo malá peletka.

 JAK SE – chytá pod ledem, aneb dirkařina není dřina, akorát je při ní zima.

sdílení obsahu
error