Seriál JAK SE… díl 30/9

Seriál JAK SE… pozná “mačka” od “boloňky”

Plavaná je nádherná disciplína a kdo s ní jednou začne, určitě tomu propadne a už nebude chtít chytat jinak. Je to i srdcová záležitost a s plavačkou může začít každý, malé děcko, i dědeček v důchodu, který celý život chytal na teleskopy. Teď mi musí mí kolegové závodníci prominout, ale musím konstatovat, že plavačka je velmi jednoduchá a nenáročná a hlavně pro začátečníky v nákupu základního vybavení i cenově přijatelná (samozřejmě pokud se dělá závodně nebo vrcholově, jsme úplně někde jinde, ale toto platí u všech sportů, které se dělají vrcholově). Opravdu stačí koupit proutek, navijáček, vlasec, delší podběrák, pár splávků a krabičku na ně, bročky, háčky, vidličku a můžete jít chytat. Časem si stejně každý pořídí prut podle vody, kterou nejraději navštěvuje, nebo podle ryb, které by rád chytal. Ale jsme na začátku a než si koupíme svůj první plavačkový prut, něco málo bychom si měli ujasnit. Teď ode mne nečekejte, že začnu ze sebe sypat a vychvalovat výrobky od jedné či několika firem a budu vás poučovat o gramážích, délkách materiálech, a podobně, to vůbec není účel tohoto povídání. To si každý „vygůgluje“ na internetu a tím začíná skoro každý článek o plavačce a jak tak sleduji, bohužel i tím to tak trošku všem začínajícím i znechutí, protože to nikoho nebaví číst. Spíš si řekneme něco o plavačkových prutech všeobecně a hlavně jak se od sebe liší, a jak se na ně chytá, abychom měli možnost si vybrat ten správný podle svých představ.

 

 

Bič – je klasický teleskopický prut bez oček pro rybolov se splávkem, v různých délkách, gramážích a je vyroben z různých materiálů od laminátu, přes kompozice až po carbon, od jednoho a půl metru do deseti metrů délky a více. Čím je prut lehčí na váhu, tedy čím je použito co nejvíce carbonového vlákna, tím je samozřejmě i dražší. Dlouhé pruty od nějakých sedmi – osmi metrů využívají hlavně ligoví závodníci a tady platí, že metr délky je kolem tisíce korun, takže například kvalitní lehká devítka může stát i devět tisíc, ale udržíte jí dvěma prsty, taktéž pruty pod tři metry používají opět závodníci na rychlostní chytání ouklejí. Ani vás nesmí překvapit, že vedle sebe najdete ve stojanu v rybářských potřebách dva třímetrové biče, jeden s cenou dvě stě padesát korun a jeden s cenou dva a půl tisíce. Samozřejmě ten první bude z kompozice a sklolaminátu, bude silnější a bude vážit o hodně víc, než druhý, který je mnohem tenčí a z grafitu. Na biče se chytá bez navijáku, většinou se prut drží celou dobu v ruce, proto je důležitá váha prutu. Vlasec se připevňuje na špičku prutu speciální koncovkou, která se tam vlepí, starší provedení u bičů bylo ve špičce vlepené kovové očko z ohnutého drátu. Bičování vody je pro začátečníky a hlavně pro děti velmi atraktivní, protože se tímto způsobem dá chytat téměř všude. Velká výhoda je, že nahodíte před sebe splávek, a krmení hážete prakticky na něj, takže dokážete stáhnout ryby až k sobě, což baví hlavně děti, protože chytají ouklejky a ostatní drobné rybky, které do krmení najíždějí. Bičem se dá chytat drobná a střední ryba, jedna z nevýhod je, že při zaseknutí větší ryby nemůžete povolit a pokud se ryba rozhodne a vypálí na vodu, ve většině případech vám urazí návazec. Proto zdolání například tříkilového kapříka na bič je opravdový adrenalin a určitě velký zážitek, na který dlouho nezapomenete. A druhá nevýhoda je, že potřebujete mít kolem sebe dostatek prostoru, kdy například na šestku bič musíte mít kolem dokola minimálně dvanáct metrů a nesmíte zapomenout i na stromy nad sebou a rybáře kolem sebe.

Match (mačovka)- je nejčastěji třídílný prut na plavanou v délkách od 360 do 480 cm, osazený velkým počtem malých oček, aby se vlasec nelepil při nahazování na prut, s různou gramáží neboli akcí prutu, od velmi jemného chytání bílé ryby na lehké splávky s téměř céčkovou akcí (prut se ohýbá při tažení ryby skoro až k rukojeti), až po třeba speciální lov na těžké waglery, kde cílenou rybou jsou kapři, parmy nebo amuři. Nejčastěji se používají navijáky s rychlejším převodem a kónickou cívkou. A zase platí ta samá úměra, co u bičů, čím je na prutě více kvalitního grafitu (carbonového vlákna) s vyšším číslem, je sice lehčí, ale dražší. Lov na matchové pruty se v plavačkové terminologii říká lov odhozem. Těmito pruty můžeme chytat jak pevné splávky, tak průběžné waglery, ale většinou se jimi loví na vodách stojatých, nebo pomalu tažných, s anglány a způsobem, že se snažíme utopit vlasec tím, že první třetinu prutu potopíme (zasekneme)pod hladinu (pokud je to samozřejmě možné), abychom jednak měli okamžitý kontakt se splávkem a jednak, aby nám případný vítr, plovoucí květy, listí, větve nebo proud vody nestahoval splávek (nedělal pytel) z krmeného místa. V poslední době je v módě lov kaprů, amurů a velkých ryb na specielní kaprové pruty hodně podobné mačovkám, ovšem osazené pěti až sedmi velikými očky, se zátěží kolem dvou liber nebo do dvou liber. Tyto pruty jsou v různých délkách od 270 cm do 360cm, můžou být třídílné, dvoudílné, nebo speciály, s velmi tenkými blanky, kdy se ve spodním díle dají zasunou do sebe z důvodu transportu(například DWARF od Nash). Zmínil jsem se o nich, protože jsem se setkal s tím, že jsou zařazeny v několika katalozích jako plavačkové, ale s mačovkami nemají nic společného, i když se na ně se splávkem loví.

Boloňka – je teleskopický prut na plavanou na hlubších řekách, různých délek od 4 metrů do 9metrů. Již samotný název „bolognesový prut” nám napovídá, že tento způsob rybolovu vznikl v Itálii, zřejmě na řece nebo u města s názvem Boloňa. Italové jsou sami o sobě vášniví rybáři a milují obzvláště plavanou, taky pokud se u nich konají nějaké mezinárodní závody, chodí masivně fandit, jako u nás na fotbal nebo hokej. Boloňky jsou postaveny a určeny hlavně pro lov s pevným splávkem na řekách ve větších hloubkách, abychom nemuseli chytat na splávky průběžné. Hlavní smysl je, abychom vodili splávek, s kterým máme kontakt, a aby se vlasec pokud možno nikde nedotýkal vody, ale vedli jsme ho nad hladinou. Ale nikde není podmínkou, že se boloňkou nedá chytat i na stojácích. V poslední době se i rozšířil zájem o těžké boloňky, které jsou postaveny pro lov dravců na vyvěšenou rybičku. Než si koupíme svůj první bolognesový prut, je velmi důležité si uvědomit, kde s ním chceme chytat a jaké ryby chceme chytat. Samozřejmě na Berounku na cejny a plotice nám stačí pětka s gramáží kolem 15g a béčkovou akcí, ale na Labe na kapry či amury volíme raději šestku, nebo sedmičku s větší gramáží a áčkovou akcí. Podle gramáže (doporučené zátěže výrobcem) volíme i průměr vlasce. Výhoda při lovu na boloňku je, že si dokážeme zmapovat a osahat dno pevným splávkem, a můžeme chytat na řekách i z protější hrany, její nevýhoda je, že se zvláště při dešti, nebo namožení prutu strašně lepí vlasec na prut a to nám velmi znepříjemní nahazování. Dneska se dá slušnější boloňka kolem šesti metrů pořídit do tří tisícovek, což pro začátečníka je velmi dobrá cena.

Řekli jsme si všeobecně o třech základních a nejčastějších rybolovných způsobech chytání na splávek, tedy o biči, o matchovce a boloňce, a abychom nic nevynechali, ještě se musíme zmínit alespoň okrajově a dalších dvou, a to je lov dravců na kačeny a lov na splávek pod ledem. Oboje je totiž vlastně taky plavaná, i když například při lovu sumců požíváme speciální splávky, kterým se říká kačeny, s nosností, aby udrželi například velkého cejna, kterého máme nastraženého na sumce, a při lovu pod ledem se používají malé průběžné splávečky s jemnými anténkami. Jenže hlavní rozdíl je v použitých prutech, kdy zvláště při sumcaření používáme mnohdy i 1000g speciály a místo vlasce padesátikilové šňůry, zatímco pod ledem se chytá na velmi krátké proutky s velkými očky, aby nezamrzaly. Na a konečně poslední způsob plavané je lov na splávky, kterým se říká lízátka. Tímto způsobem chytají převážně závodníci a mají k tomu i speciální dlouhé grafitové pruty (většinou 14,5m, ale v katalogu velkých plavačkových firem, jako je Colmic, Sensas, Milo, nebo Trabucco, jsou i děličky kolem 20m), kterým se říká děličky, protože se do sebe skládají zhruba po metru, a loví se jimi převážně na řekách s velkým proudem. Tvar těchto splávků opravdu vypadá jako lízátko a proto jim nikdo ani jinak neřekne. Výhoda při tomto způsobu lovu je, že závodník drží na místě prut s lízátkem a přesně do toho místa i krmí, a ačkoliv je v řece velký proud, lízátko sedí na místě a netancuje, jako při použití klasického splávku.

 

Plavaná má i svoji termonologii a mezi plavačkáři a hlavně závodníky se používají i „slengové“ názvy, tak tady je něco málo slovíček, aby jste měli šanci být v obraze:

Torpila – průběžné olůvko převážně kapkovitého tvaru, které má ve svém středu gumičku, ale může to být i kulička nebo hruštička, a materiál může být i titan
Wagler – průběžný předvážený splávek na lov odhozem
Bičovat vodu – chytat na dlouhý prut bez navijáku
Chytat na odhoz – lovit na matchové pruty průběžnými splávky
Kaťan – zakrmovací prak
Propad – chytat na průběžný splávek bez zátěže, nebo jen s malinkým bročkem a prochytávat celý vodní sloupec
Kopírák – malinký broček, zpravidla ten poslední, který kopíruje dno
Řetízek – použít v montáži broky, které jsou roztažené po celé délce
Lízátko – speciální splávek pro lov na proudných řekách
Lepeňáci – slepení červíci s kamínkama, kterými se zakrmuje prakem
Parník – lov na všechny stažené broky dolu až k návazci, které leží na dně (při ligových závodech zakázaný způsob lovu)
Téčko – adaptér, kterým se uchytí k vlasci průběžný splávek
Angličan – průběžný předvážený splávek
Cancák, pytel – vezírek
Chytám na slávistu – bílý a červený červ na háčku
Cvakačka – rychlostní chytání ouklejí a povrchové drobné ryby
Brčko – všeobecný název pro splávek
Bedna – sedačka určená pro plavanou, převážně s upravenými šuplíčky a platem 1metr čtvereční, a různými odkládacími stolky a platy
Kostřička – navázaná, a namotaná udička různých délek, od háčku, broků, splávku až po smyčku pro použití na biče
Amortizérová guma – česky tlumič, sloužící při zdolávání ryby k pokrytí jejího výpadu před přetržením velmi tenkých vlasců( v plavané je nejčastěji v dutině prvních několika dílů)
Slajdr – chytání s anglánem na propad, kde je splávek aretován v určité hloubce, jezdí na vymezené vzdálenosti, takže rychleji vyplave a jeho zátěž je rozdělena, částečně ve spodní části splávku, (kouká delší kovová tyčka)a větší zátěž je dole na vlasci
Forpas – návazec s háčkem
Forpasovník – zásobník navázaných forpasů s háčkem
Jemné šití – zjemnění udice například výměnou tenčích vlasců nebo menších háčků
Jít do lajny – krmit soupeři do stejné vzdálenosti za účelem zastavení a stažení ryb
Cuknout z lajny – krmit a chytat blíž nebo dál, než soupeři
Cukrovat, solit – posílit krmení posilovačem nebo dipem
Nahulákat základ – zakrmit základníma koulema s krmením
Paťáry – larvy pakomárů – patentky
Utáhnout koule – obalit základní koule z krmení ještě jílovitou hlínou, aby se zpozdila doba rozpadu
Top set – několik prvních dílů z děličky (zpravidla tři až pět – podle hloubky), které se při lovu na děličku už nerozdělují, a v dutině prutu vede amortizerová guma sloužící ke zdolávání ryby a odpružení jejich výpadu
Žabka, sonda – olůvko s pružinkou sloužící k měření hloubky, nebo olůvko s korkem dole
Myší hovínko – gumička, která slouží jako doraz pro splávek, nebo mezi olůvkem a torpilou
Sektor, štond – vylosované místo pro závodníka, ve kterém musí být po celou dobu závodu
Forhond – vylosované krajní místo v sektoru
Lopata, slizoun –název pro cejna
Zrcátko, skalák– název pro cejnka malého
Řezan – název pro hrouzka
Švec – název pro ježdíka
Frgoš- název pro podoustev
Šavle – velká ouklej
Káčko – název pro kapra

brčka

 

sdílení obsahu
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Lada

Velmi zajímavé počteníčko, řeklo by se, že o plavané je toho tolik napsáno, že se už nic jiného nedá, a vida, přečetl jsem si to až do konce. Velmi oceňuji zvláště váš slovníček, to jsem ještě opravdu nikde neviděl. Jednou jsem se byl podívat u nás na plavačkové závody a zaslechl jsem něco, čemu jsem nerozuměl, a to bafunář. Myslel jsem si, že je to nějaký funkcionář, ale určitě to má jiný význam.