Díky mrznoucímu počasí jsem se bál, že letošní rozlučkový závod nebude kde uspořádat, protože začalo pořádně přituhovat, a hodně lokalit, kde jsme si chtěli zachytat, zamrzlo. Naštěstí nám zůstal kousek Kyjáčku u přítoku, a tak nic nebránilo několika „skalním“ příznivcům, abychom se sešli a rozdali si mezi sebou poslední den v roce poslední závod, i když jen o symbolickou sušenku. Původně se mi přihlásilo dvanáct stejných bláznů, jako jsme my, ale nakonec jsme se sešli jen v šesti. Možná, že některé odradilo ranních minus pět stupínků, ale určitě zaváhali, protože se na nás usmálo sluníčko, i když zamrzala očka a teploměr zůstával těsně pod nulou.

Takže ráno v devět hodin jsem já, Honzík, Myron, Peťas, Martin, a Honza stáli na hrázi a radovali se, že louže není zamrznutá a že máme kde chytat. Bohužel spolu s námi se radovalo asi milion „místních“ ptáků od kačen, potápek, lysek, racků, labutí a já nevím, jak ještě se jmenují a sdíleli spolu s námi vodu, samozřejmě k naší nelibosti, protože se nám neustále motali do vlasců a dělali nám plané záběry. A navíc je sem chodili lidé krmit, takže se slétla i další hejna ze širokého okolí, až nám bylo sakra těsno.

Ale dokázali jsme si i s tím poradit, jen nesměl krmit Peťas, protože jeho zmrzlé krmení plavalo na hladině a lákalo ptáky k hostině, což byl na druhou stranu od Peťase dobrý taktický tah, protože nás na půl hodinky vyřadil z boje. Každý z nás měl spoustu záběrů, ale nebylo jednoduché na to přijít a proměnit je, spoustu ryb nám spadlo a spoustu jsme ztratili po záseku. Top nástraha byla pařená houstička, ale musela být speciálně upravená „po Kyjovsku“, což měl nejlépe natrénováno místní domorodec Honza (jak jinak, že), a samozřejmě barvení červíci s připíchnutou patentkou. Díky sluníčku a pokecu o všem možném to uběhlo, ani jsme nevěděli jak a bylo tu půl jedné, a tak jsem písknul posledních pět minut do konce. Naposledy v tomto roce jsme si nahodili, a byl tu konec, dobojováno. Při balení a uklízení cajků jsem takticky rozdal spoustu napomenutí, například za rozdělání prutu mimo sektor, a ještě před začátkem přípravy, za krmení soupeřům do sousedního sektoru, za živou nástrahu v krmení, za odchod ze sektoru při závodě, za vyvěšení kačeny na sumce, a určitě by se ještě našlo spoustu jiných. Né, dělám si srandu, byl to sranda mač a přijeli jsem se jen pobavit, a to se nám povedlo. Ryby spolupracovaly a každý z nás si na ní sáhnul a tím symbolicky uzavřel vodu do příštího roku (do zítřka, kde jí zase symbolicky otevřeme). Byla to paráda, počasíčko nám vyšlo, parádně jsme provětrali hlavy, pokecali a rozloučili se.

Nakonec vyhrál místní vydra Honza a tím si samozřejmě odnesl hlavní cenu – sušenky, ale oproti minulým ročníkům to nebylo rozdílem třídy, ale jen o “slušné kozy”, a to součtem 70-ti bodů, na druhém místě jsem skončil já s 40-tibody, na třetím Peťas se 30-ti body a na dělených místech Myron, Honzík a Martin s 10-ti body.

Přejeme všem do Nového roku hodně zdraví, štěstí a aby nám ty naše šupinatý kámošky pořádně kousaly i příští rok.

Pertův Zdar!

 

 

 

 

sdílení obsahu