Svatomartinská padesátka.

Pozdní podzim miluji. Rybolov v tuhle dobu je prostě neskutečný. Zaprvé u vody potkáte jen pár vláčkařů, a na určitých úsecích prostě není ani živá duše. Každý rok kolem Martina si vyrazím na tlouště, velké cejny, parmy a ostroretky na stejný úsek Labe. Ani nesedávám na stejném místě. Prostě si jen sednu k vodě kde se mě to zrovna líbí. Kde není moc pošlapaná tráva a vysezené místo od častých návštěv rybářů. Zaprvé se tak vyhnu tomu že náhodou někdo přijde a za druhé co já vím na co tam chytali a jestli tam v tuhle dobu nenasypali tolik chemie, že si ryby raději kopou pod vodou tunely, než aby tam tudy musely proplavat. A já bych si taky docela rád něco ulovil.

Voda je v těchto místech poměrně proudná, a tak chytám nějakých 5 až 7 metrů od břehu, kde řeka vytvořila dlouhé meandry, které se táhnou podél břehu i několik set metrů. V létě vždy k večeru, nebo v pozdní odpoledne když je ten správný lom světla, je na hraně toku a meandru vidět neskutečná věc, které říkám Jižní spojka. Tak jak na Jižní spojce v pátek odpoledne stojí v zácpě auto za autem, tak stojí tloušti na rozhraní hlavního toku a meandru půl metru od sebe v nekonečné šňůře, kam až oko dohlédne.  Poprvé jsem to viděl asi před čtyřmi roky. Jezdím tam samo sebou i v létě, a ať jsem se snažil jakkoliv, nikdy to nemělo valný úspěch. Obrovská hejna potěru, která se vyhřívá v meandrech, měla prostě na místním jídelníčku přednost od jara až do podzimu.

Teď už je po nich veta, zato místní Jeseni a Tloušti jsou jako válečky. A tak po hojném létu si s chutí daj konečně i pár červíků, kterých si jinač ani nevšimnou. Co já se tam nachodil, když jsem to začátkem léta viděl poprvé.  Zkoušel jsem co se dalo, červíky, pinky, žížaly, patentky, po šestnáctém od woblerů po plandavky a marmyškou konče, no škoda mluvit. No sem tam něco, ale žádný velký úspěch to nebyl. Jednou jsem v srpnu dokonce vyrazil s dvaceti krabičkama rousnic. Ha ha. To už byl jen čin čirého zoufalství. Chytil jsem 24 úhořů a ani jednoho tlouště.  Byl jsem z toho úplně na palici. A celej oslizlej od hlavy až k patě. Ručníky jsem vyhodil do popelnice, protože ten sliz by ucpal i odpad u pračky. Normálně má jeden radost když si sem tam nějakého úhoře uloví, ale já ten den až na dva malé cejny o jinou rybu ani nezavadil. Navíc byli jak z formy všichni byli malí, měli sotva šedesát, no jak kaničky do bot, až jsem měl chvílema podezření, že jich tam je pět a chytám je pořád dokola. A ve čtyři odpoledne se zase vyvalila ta Jižní spojka, no málem to se mnou seklo. Po této události už jsem bral místní osazenstvo tloušťů velkohubích spíš jako moje obecenstvo a dlouhou řadu místních posměváčků.

Léto je prostě v tomto úseku Labe nádherný a plný krásných ryb.  Skáčou kolem vás, ale to je asi tak všechno. Úplně nejlepší je se to snažit natočit. Jak mile vezmete kameru do ruky, tak nic. Ani šupina se neukáže. Jen ji položíte, tak meandrem profrčí metrovej bolen s tou ploutví nad vodou vypadá jak žralok, a potěr je v tu chvíli i na břehu. Tak to prostě chodí. Ze začátku mě to přivádělo doslova k rybímu šílenství. Byli i dny, kdy jsem tam celý den chytal jen oukleje a nechytil nic jiného, ale to bylo krmením, které jim opravdu moc chutná. Labská ouklej je jako piraňa. Když si je natáhnete ve velkým, tak to stojí za to. Potom už je jedno, kolik červů dáte na háček, tři pět nebo dvacet, zpucují všechno. Zkoušel jsem tam to skvělé krmení třikrát a vždy se stejným výsledkem.

Teď už se ho raději ani nedotknu když jedu na Labe. Ani snaha natočit bolena v akci a skok několika set ouklejí po dopadu krmítka se příliš nepovedla.  Vyplácal jsem čtyři baterky a na prd. Prevít skočil stejně jen když jsem otráveně odložil kameru. Večer jsem chytil parmu 78 cm a kamera byla po smrti, no, a já málem taky. A pak, že si na rybách odpočinete a uklidníte nervy po celotýdenním maratonu. Z ouklejí máte tenisový loket, boleni vás přiváděj k šílenství, Jižní spojka taky a nakonec si to přihasí nějakej strejda na kole se sežmoulanou houskou v kapse, co mu zbyla od svačiny, sedne si o pět metrů dál. Vytáhne dva kapry za deset minut. A se slovy já ryby nejím, to mám pro slepice se rozloučí a odjede. Tak to přesně je ta chvíle, kdy přemýšlím o tom, že umím úplný hovno.

Naštěstí dnešek k těmto dnům nepatřil. Naopak, už ráno, jak jsem vstal, jsem cejtil v kostech, že to bude stát zato. A jelikož je Martina, tlak a pod mrakem, tak žádná ucpaná Jižní spojka dnes nebude. Ani v Praze ani na Labi. A s tímto posíleným sebevědomím jsem odfrčel na ryby.

U vody jsem byl asi kolem osmé. V klídku jsem si vybalil a né všechno. Což se ukázalo jako zásadní chyba. Dokonce jsem si dal i kafe a nahodil jeden prut. Druhý jsem připravil na rybičku na dravce. V duchu jsem si říkal něco jako, chytím si malou plotičku, ať mám něco na cárky. Třeba candátek nebo tak něco.  To bude asi nadlouho, než mě najedou nějaké větší ryby.

Jen mě ta myšlenka projela hlavou tak byla špička feedru ve vodě a málem i prut s utaženou brzdou. Vlasec jen zazvonil. Prut se narovnal a ryba v trapu. No pěkný na první záběr. Víte, já mám trošku obavu z těch velkých záběrů na první nához. Jednou jsme byli s Jirkou Frýdkem někde v Litoměřicích a strašně valila voda. Na první nához ani jsme pořádně nestihli vybalit, kapr z propadu. Mnuli jsme si ruce jaká to bude rybačka. Byla to první a zároveň poslední ryba, kterou jsme ten den chytili. Bylo to móc bezva. A myslím, že už jsem o tom někde psal.

Už je to nějaký dlouhý, trošku to zkrátím. Během první hodiny a půl jsem nechytil ani jednu plotičku, ale dvacet tloušťů a ani jednoho pod padesát. Letos to byli opravdu “Svatomartinské hody na Labi” Když jsem se z toho šoku skoro po dvou hodinách probral tak jsem si uvědomil že opět nic netočím ani nefotím. No klasika prostě berou, tak, co, není čas. Nakonec jsem utrhl návazec, už asi pátý v pořadí a tak mě to donutilo jít do auta.

Vyndal jsem kameru a stativ a šel pro další forpasovník. S hrůzou jsem zjistil, že jsem je všechny nechal doma dokonce i všechny floroše. No co mezi bižu, se povalovali dvě cívky, jedna třináctka a jedna sedmnáctka. Byl jsem rád, že občasný bordel v rybařině mě právě teď zachránil. Bezmyšlenkovitě jsem zabouchl dveře u auta. A zůstal stát jak opařenej Jeliman. Cos to provedl ty osle a ve vodě to jenom zašplouchalo. No bezva a je po rybačce.

No nebudu to dramatizovat. Až do oběda jsem nechytil ani šupinu. Malou rybičku na candáta, nebo cokoli na cárek. V poledne už jsem to nevydržel a nahulákal jsem tam asi tři litry krmení a litr červů. Na jeden prut jsem dal floroš sedmnáctku a ani se to nehnulo. Zato třináctka ta jen perlila do půl čtvrté jsem chytil dalších třicet ryb, velký cejny, tlouště, jeseny, podoustve i ostroretky. A dvě utrhl, ty byly na třináctku příliš.

A co vy a Svatomartinské hody? Skončili jste na rybách nebo u pekáče s husou?  Já stihl oboje, a mám raději kachnu, která na mě čekala doma v troubě. Byla moc dobrá s červeným zelím a bramborovými špalíčky. Tak zase někdy Ahoj. Jetty

 

 

 

sdílení obsahu

1
Odpověď

avatar
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
Myron Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Myron
Host
Myron

ČusJendo, krásnej článek jak z pera mistra Ouředníčka. Alespoň si mi v tom dnešním pošmouraném dni zvedl náladu, dík!