Tak nám to konečně začalo – šestnáctého června, svátek všech vláčkařů

Letos jsem se rozhodl zahájit trošku netradičně. Domluvil jsem se s kamarádem Martinem, a jeli jsme dolů na jih na vodu se zvláštním režimem, kam Marťas jezdí už dlouho na trofejní pstruhy. Ale na té vodě nejsou jenom pstruzi, daří se tam i jiným rybám, a to mě zviklalo. Samozřejmě našemu výletu předcházela dlouhá příprava, kde jsme museli probrat jak a na co budeme chytat, jaké nástrahy s sebou vezmeme, co tam většinou funguje, jestli vlasec nebo šňůra a podobně. Marťas tam byl už milionkrát, a tak to všechno sypal z rukávu. Ještě jsem si musel jít koupit na svaz za“pjéťo“ jednodenní povolenku, a už jsme se mohli jen těšit, že voda, která má po bouřkách a slejvácích dole na jihu čtyřikrát větší průtok, než je normální, do našeho odjezdu klesne. Ještě den před naším odjezdem byl průtok nějakých osmnáct, což je dvakrát větší než normálně, ale už se nedalo nic dělat, prostě jedeme a uvidí se.

Ráno nakládám Martina ve čtyři hodiny na Hlaváku, a vyrážíme směr Tábor – České Budějovice – Boršov, a za dvě hodinky jsme na místě. Auto necháváme na parkovišti a jako první se jdeme přivítat s vodou. Není to tak strašné, sice je větší a kalnější voda, což Martina moc neuspokuje, ale brodit se dá, a to je hlavní. Zapisujeme datum do povolenky, která je už jako jednodenní předepsaná, ale jistota je jistota, a oblékáme si prsačky, a probíráme plán, kde začneme. Ještě musím sundat z většiny svých woblerů trojháčky, protože tady platí v bližších podmínkách lov povolen pouze na jednoháčky, což je pro mě tak trošku mazec. Naučit většinu mých woblerů, které perfektně šlapaly, aby se “naučily šlapat” i s jednoháčkem a ještě je trošku ukočírovat, tak aby šlapaly i chytaly, byl ze začátku tak trošku oříšek. Ale přišel jsem na to, i když několik prvních spadlých ryb mě trošičku znervóznilo.

Martin jako skoro domácí mě vede k místu číslo jedna, což je podle něj jedno z nejlepších TOP míst na rybu a bohužel tu už někdo je, takže musíme vydržet, až si trošku „protrhá“ svoje zásobičky woblerů a třpytek. Ne, že bychom mu to přáli, ale nemá na sobě žádné broďáky, takže předpokládáme, že do vody nepoleze a za chvilku ho to odradí. A to mu vydrželo asi čtyřicet minut. My jsme zatím popošli kousek níže po vodě, do které jsme jen tak tak zabrodili a já hned na woblera, kterého jsem vybral jako svého favorita, prvním hodem zdolal svého prvního duháčka. Bohužel wobler s jednoháčkem, prostě, než jsem sáhnul po mobilu, abych si ho vyfotil, se sklepl a byl pryč, a to bylo zlé znamení. Od té doby jsem chytil skoro všechny dravé ryby, štičku, bolena, okouna, tlouště, ale na jiného pstruha jsem si už dneska nesáhl. V řece bylo strašně velkých a kluzkých balvanů, a tak v tom velkém frčáku bylo brodění na hraně. Další mojí rybou byla malá kudlička, po ní pár okounků a tlouštík a Martin si chytil svého prvního duháčka. Mezitím se uvolnilo TOP místo a Martin dostal nápad přebrodit naproti a vyzkoušet ho z druhé strany, což se sice hezky řeklo, ale přejít vodu s tím velkým průtokem byl docela mazec, ale nakonec jsme oba prošli bez “ztráty květinky”.

Asi hodinku jsme zkoušeli něčím přelstít ryby, ale já si vyselektoval z padesátky woblerů pouze dva, na které jsem stoprocentně zachytal, a ať jsem se snažil sebevíc, na jiné jsem prostě záběr neudělal. Jestli to bylo tím jednoháčkem, nebo větší kalnou vodou, nevím, ale musím opravu konstatovat, že kdybych si vzal pouze ty dva woblery, zachytal bych. A to jsem měl s sebou dalších minimálně dvě stě dalších woblerů a dvě krabice rotaček. Nic jiného jsem s sebou netahal.

Martin se soustředil na pstruhy a poctivě prochytával svoje vytipovaná TOP místa, což se mu vyplatilo. První minimálně padesátka pstroužek mu „zatančil“ na ocásku a sklepnul se na jeho „megabasího speciála“, který mu hlavně tady parádně funguje. Ale druhý a třetí těsně za ním se už přišli vyfotit, i když jsem stál hodně daleko a v tom frčáku nebylo tak snadné se rychleji přiblížit. Martinův úspěch mě na půl hodinku zaměstnal točením různých woblerů a pokus o ulovení trofejního pstroužka, ale jak jsem se již zmínil, nebylo mi to nic platné. Ani kontakt. Vzdal jsem to a přebrodil jsem kousek zpátky blíže k jezu. Tady jsem se trefil do okounků, tlouštíků a štiček a velmi slušně jsem si zachytal. Dostal jsem i parádního dvoukilového tlouštíka a slušná šedesátka kudlička mi spadla u podběráku díky jednoháčku. Myslel jsem si, že tu budou fungovat i jiné woblery , ale nechytají se, ač se snažím. Dokonce jsem sáhl i do rotaček a protáhl pár tutových míst, bohužel naprosto bez úspěchu, a to točím ty nejlepší mepssy, hamrovky, a vaškovky.

Sluníčko do nás pralo s největší intenzitou a viditelně se zmenšoval průtok a pomalu se čistila a klesala voda. I vodáků s postupně přibývajícím časem ubývalo. Asi hodinku jsem strávil pod jezem v různých tůňkách a mnou vytipovaných TOP místech a parádně jsem se bavil sice ne velkými, ale hezkými rybami. Sledoval jsem i lavinu vodáků, kteří poctivě před nebezpečným jezem vylezli z vody a loď poctivě ve dvou přenesli, aby jí zase pod jezem dali na vodu a pokračovali v plavbě. Ale i pár „ožralých taky vodáků“, nebo pitomců, kteří riskovali nejen svůj život, ale i svých dětí, a snažili se přejet jedním z rozvodněných jezů, což se jim většinou sice povedlo, ale dole se vymáchali, nebo alespoň něco z lodí vysypali a pak jen tak tak zase posbírali. Tomu moc nerozumím a ani rozumět raději nechci.

Vrátil jsem se k Martinovi zrovna když zdolával svého asi pátého trofejáka, a opět mu ho zdálky vyfotil.  Přidal jsem se, a několika hody znovu vyzkoušel, jestli mi je nějaký souzený, ale bohužel dneska nic, jen dva okounci a tlouštík. Blížil se čas oběda, a tak jsme se rozhodli jít kousek řekou po proudu, až dojdeme k nějaké restauraci, kam většinou kluci chodí na oběd. Ne, že by to bylo nějak světoznámě vyhlášené, ale hlavně se sem může v prsačkách, což je pro nás paráda. Cestou jsme dostali ještě několik okounů, štičku a tlouštíka, až jsme došli k mostu, kde jsme vylezli z vody, a šli na oběd.  Na radu Martina jsem si dal pizzu, k tomu dvě točené kofoly do půllitru, což byla velmi dobrá volba a docela jsem si šmáknul, a nikdo se ani nepozastavil nad tím, že tu sedíme v prsačkách s prutama. U oběda jsme probrali další taktiku a konstatovali, že i když je dvojnásobný průtok, kalná voda, tak jsme si docela slušně zachytali. Ve foťáku máme spoustu štiček, okounků, tlouštíků, bolínka, duháky( já ne, mě dneska nebyli souzeni), a je teprve půl dne povolené vláčky, tak je to docela parádní úspěch. Než ukuchtili pizzu, mi Martin trošičku probral moje nástrahy a asi tak pět set jich vyřadil, takže mi zbyly doslova dva kousky, které by MOŽNÁ dokázali přelstít nějakého trofejáka. Jednoho megabase a jednoho jackalla. S těžkým srdcem jsem vyoperoval trojháček a nacpal na ně jednoháček, a ani nevím, jestli to bude šlapat a jak to mám vodit. Ale poslechl jsem a přidal ještě další dva woblírky, které mi ráno zachytali, a doufám, že i teď budou.

Cestou zpátky k vodě jsme se stavili u auta a odložili tunu zbytečných nástrah, a podle Martina využili další TOP místo a pokračovali v dalším snažení o trofejáka. Martin dostal dalších několik krasavců, ale moje woblery jim prostě nešmakovali. Díky klesající vodě a zmenšenému průtoku se konečně dalo skoro všude brodit, což by podle Marťasa měl být normální stav. Já si našel několik ouplávků, kde jsem se trefil do slušných okounků a tlouštíků a velmi parádně jsem si zachytal. Protože chytám vlasec a dneska jsem nepoužil ani fluokarfbon, byl jsem za to potrestán. Parádní mírová kudlička mi sezobla mého nejlepšího woblírka, a během sekundy mi ho uňafla, tak jí snad ten jedno háček moc neublíží. Z celé mojí výbavy mi zbyl na chytání poslední chytající wobler, a ten se opravdu činil, protože všechny další ryby byly jen na něj. Ale stejně mi ton nedalo a snažil jsem se vyzkoušet dalších spoustu „tunu“ woblerů. Ale nic, tahle voda je prostě dneska specifická. Martinovi se znalost místní vody opět stoprocentně vyplatila, protože si nejenom parádně zachytal, ale sáhnul si na osm parádních trofejáků mezi padesáti a sedmdesáti centimetrů, a dalších sedm mu buď spadlo, nebo mu je nějaký „opilý “vodách urazil, ve snaze si na rybu sáhnout. K tomu dalších spoustu okounů, tloušťů a štiček, takže na to, jaká dneska byla špinavá voda, velký průtok, tak parádní úspěch. I já jsem si parádně zachytal, poprvé na téhle vodě, i když to nebylo, jak si to Martin představoval, tak jsem si s řekou docela poradil. Sáhnul jsem si přibližně na čtyřicítku ryb, z mojí kolekce pěti set woblerů jsem dokázal vyselektovat jednoho favorita, ale trofejáka jsem prostě nepřelstil, nebyl mi souzený. První den zahajovačky, pro mě úplně nová voda, navíc velký průtok, kalná voda…ale poradili jsme si.

Do večera nám přímo před očima klesala voda i průtok, a tak jsme mohli zabrodit na místa, kam se ráno nedalo. Martin se zase do svých pstroužků trefil, ale mě prostě nebylo souzeno, já se bavil okounkama….

Balíme to kolem půl deváté a než jsme došli k autu, „přebalili“ se z prsaček do“civilu“, je půl desáté a tak vyrážíme domů. Cesta domů je ku podivu bez problému, skoro žádný provoz, a tak jsme do půlnoci v posteli. První den vláčky se nám i přes nepřízeň počasí povedl, a určitě se sem ještě letos podíváme. Vyplatilo se počkat si do šestnáctého. Díky vodo, parádní zahájení…

 

Tak zase příště

JO

 

 

sdílení obsahu

Odpověď

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Subscribe  
Upozornit na