Nedávno se u mě v obchodě potkali dva dávní přátelé, kteří se dlouho neviděli, a jak už to bývá, dali se do řeči. Povídali si, vyprávěli, chlubili se fotkami a stačili probrat vše od ženských, práce, sportu, dětí, auta až po jejich koníček – rybařinu. Já jsem neměl moc času je poslouchat, protože jsem měl spoustu zákazníků a byl docela frmol, takže jsem jim ze slušnosti místama přikyvoval a snažil se hledět svojí práce a zákazníků.

Až mě zaujala věta od obou nezávisle na sobě: “včera jsme byli na Labi, a jdou pěkní kapři, moc dobře jsme si zachytali“. Oba se na tom shodli, přesto, že je každý chytil někde jinde na Labi, sice klasickým kaprařským způsobem se stojanama, pípákama a na koule, i když jeden na sladké a jeden na masové. Docela mě dostalo množství a velikost chycených kaprů, protože oba házeli do placu minimálně „osmdesátkama“, všechno přes deset kilo, minimálně šest záběrů ráno a pět večer, a tak podobně. Nicméně sem si řekl, že když jdou, tak to taky musím jet vyzkoušet.

 

Znám pár místeček na Labi, kde se kapři zdržují a mnohokráte jsem je i viděl, když jsme s mladým vláčeli z lodě a tak po pečlivé úvaze jsem si jedno takové kaprové místo vybral. Díky tomu, že chodím na ryby v týdnu, kdy ostatní pracují, jsem nenašel k sobě nikoho, kdo by se mnou jel a tak jsem se rozhodl vyrazit sám. Protože vím, že kaprařina je o čekání, tak aby mě to nelákalo, vyndal jsem z pouzder všechny feedery a nechal tam jen tři pruty, dva kapráky a jeden krmící “spoďák” se šňůrou pro sbomba. Tahám všechno sám a tak jsem pečlivě vybíral, co ponesu, aby mě nic nechybělo, ale netahal jsem zbytečnosti. Stojan na jeden den netahám a tak beru jen čtyři vidličky, futrál s prutama, křeslo, velký podběrák, podložku pod ryby a velký kýbl s koulema a kapříma dobrotama. Počasí mi taky přeje, podle předpovědi má být úplně stejně tři dny za sebou, tlak se taky nehnul, což je dobře.

 

Ráno vstávám ve čtyři, rychlé kafe, připravit si věci, svačinu na jeden den a než jsem našel auto, přijel před dům a naložil, je skoro pět. Vyrážím směr Labe, teploměr v autě ukazuje krásné tři stupínky nad nulou, je zataženo a fouká vítr. Jedu asi padesát kilometrů, a na místě jsem chvilku před šestou. Rychle zapisuji a rozhlížím se, ale nikdo nikde a tak si vybírám podle mě nejlepší flek a vyndavám všechny věci. Než jsem sestavil pruty, navázal montáže, zapíchal vidličky a seřídil hlásiče, je půl sedmé a já už mohl půlhodinku chytat. Chytám úplnou klasiku s olověnkou a na jeden prut jsem dal sladkou švestku v šestnáctce a na druhý hrozný smrad a oba pruty nahazuji. Začíná pěkně foukat a tak se dooblékám. Mezitím se pořádně rozsvítilo a kam dohlédnu, nikdo. Beru si pár halibutích pelet, pár koulí a cpu to do spomba, kterým se snažím zakrmit. Rozhodl jsem se, že na levém prutu krmit nebudu, pouze ke kuličce připichuji pva s dvěma rozřezanými kuličkami stejné příchutě a třema peletkama a zakrmuji pouze pravý prut. Všechna tahle činnost mi zabrala tak hodinku a je osm a ani ťuk. Že bych seděl blbě, nebo jsem prošvihl to ráno? Napadlo mě ještě skombinovat příchutě a tak na levý prut dávám půlku šestnáctky švestky s půlkou gangstra ančovičky, tedy dva úplné protiklady a na druhý zkouším máslovou hrušku s olihní. Další hodinu se nic neděje a já už jsem jako na trní. Jsem zvyklý stále přehazovat a krmit, zatímco tady sedím a nic. Sice fouká vítr, ale je kolem deseti stupňů a já jsem dobře oblečený, takže mi zima není. Po další půlhodince jsem to už nevydržel a vytahuji všechny kuličky, co mám a zkouším je různě boostrovat, dipovat, práškovat, obalovat, míchat sladké a masové a tak podobně, ale pořád nic.

 

Viditelně mě tento způsob rybaření nějak přestává bavit, a začínám litovat, že jsem si nevzal alespoň jeden feeder, když se najednou rozeřval levý pípák a jízda. Po pěti a půl hodině, přišel v půl dvanácté! Vychutnávám si tah od slušné ryby a opatrně jí zdolávám. Byl to krásný, asi desetiminutový boj a první krasavec je v podběráku. Pokládám ho opatrně na podložku a třesoucíma rukama se ho snažím vyfotit. Je to lysec a tak se mi ho nedaří pořádně uchopit, no, odnesla to mikina, třeba to pustí. Měřím ho a vážím, 83cm a 11,62kg. Paráda. Okamžitě zapomínám, že kaprařina je nuda. Pouštím ho a nějak mi nevěří, asi čekal ránu do hlavy, protože se mu moc z podložky nechtělo. Musel jsem do něj šťouhnout až si dal říci a za odměnu mě ještě postříkal.

Rychle znovu nahazuji a nechávám tam znovu obě půlky, sladkou a masovou, a čekám další jízdu – ale nic. Sakra, že by náhoda? Přikrmuji na pravý prut, a oči nespouštím z hlásičů, ale zbytečně. Hodina, druhá a nic. Opět upadám do letargie a začínám mít nemravné myšlenky na feeder, když znovu levý prut – jízda. Tato ryba je viditelně menší, ale o to více bojuje, nedává mi ani metr a snaží se mi přejet vlasec na druhém prutě a smotat se. Podařilo se mi kapříka otočit a opatrně ho dostat k sobě. Bojuje mnohem víc, než první ryba, ale nakonec i on skončil bezpečně v podběráku a na podložce. Je to šupík, měří 73 cm a bohužel jsem ho zapomněl zvážit. Tomu se do vody evidentně chtělo, byl mnohem živější, než jeho holej brácha. Už nelituji, že jsem nechal doma ostatní pruty a jsem celkem spokojen, i když dva záběry za osm hodin?, no ale o tom asi kaprařina je. V klidu nahazuji a už ani nečekám, že bych mohl mít další záběr, když těsně po nahození mi opět levý prut dělá píp, píp, píp,..jako když docházejí baterky, nebo se chytí list do vlasce. Nevadí, znovu to přehodím a zvedám prut z vidličky, který se ale rozjíždí a začal opravdový tanec. Ryba na konci mi nedává zadarmo ani metr a vypálila proti vodě a nechce se zastavit. Bojím se, že je špatně píchnutá a tak jí zdolávám sakra opatrně, ale jestli ji vyndám, tak to bude dneska největší. Mezitím mi několikrát řve mobil, zrovna, teď, ale ryba má jasně přednost. Po patnácti minutách jsem ho dostal konečně k sobě, kde se točí v pravidelných kruzích, ale vůbec se mu nechce ode dna. Trvalo to mnohem déle, než bych chtěl, ale nakonec ho vidím a je to opravdový Labský krasavec. Na potřetí ho mám konečně bezpečně v podběráku, a když ho nesu na podložku, je mi jasné, že i něco váží. Metr ukazuje 89cm a váha skoro patnáct kilo!!! I když moje váha je určena na parmy, ne na kapry a tak je pouze do patnácti. Paráda. Nakonec jsem moc rád, že jsem doma ty feedery nechal.

Během dalších tří hodin se zhoršilo počasí, vylezlo sluníčko, přestal foukat vítr a i voda přestala táhnout, a protože se nic už nedělo, pomalu to balím a jedu šťastný k domovu. Dneska byl ale krásný den!

Petrův zdar a vydržte!

 

 

 

sdílení obsahu
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
jára

pěkné ryby, blahopřeji a koukám že jste se dal na kaprařinu? Jó, to je jiné, než tahat na fídr jednu čudlu za druhou.

Tomáš

Blahopřeji! Kapři z Labe se cení úplně jinak než z nějakých soukromek!

Masakr 🙂 moooc pěkný

Peťas

Jiřino, dobře, ty…..