Nadešel čas Vánoc, a to znamená jediné.

Chytit si svého kapříka. Jelikož ryby moc nejím, odnese to vždycky za celý rok jeden padesátník a to ho ještě  musím vzít živého do vany,( k nelibosti mojí drahé polovičky), aby se Kubík a Natálka na něj chodili dívat. Je to prostě taková letitá tradice, a občas se tam i Kubík vymáchá(opět k veliké nelibosti mojí ženy). Na Štědrovečerním stole máme různé druhy řízků – vepřový, kuřecí, krůtí, ale každý opravdový rybář musí tradičně kousíček kapříka ochutnat. A to se mi zatím, pokud si pamatuji, pokaždé podařilo splnit, a toho svého kapra jsem prostě chytil, i když párkrát to bylo jen tak tak. Jen nevím, jestli ryby umí číst a přečetly si, že jsem do teď tahal kapra za kaprem, a všechny jako vždycky pouštěl, a napsal jsem, že chytit kapra není žádné umění. Možná jim to někdo vykecal, nevím, ale jakmile jednoho potřebuji do vany, prostě přestaly kousat.

A tak i letos jsem na něj vyrazil. Jako první jsem si vybral Berounku, protože tam mám auto na parkovišti kousek od sebe a není tam takový tlak rybářů, jako třeba v Praze na Vltavě. Ráno vstávám v pět hodin, napařuji si rohlíček, připravuji kukuřici, červíky, peletky, foukačky, žížalky a vyrážím, abych byl kolem šesté u vody. Je zataženo, fouká docela studený vítr, ale naučil jsem se oblékat do dobrých věcí a jako cibule, několik vrstev, takže mi ta zima vůbec nevadí. Míchám krmení, samozřejmě jsem v tom spěchu zapomněl kudličku, tak musím “kukuřici “rozpárat” vidličkou, a protahuji si vodu před sebou. Nacházím zřejmě nejhlubší místo, klipuji a posílám tam na uvítanou asi deset košíčků. Označuji si fixem vzdálenost a začínám klasicky s kouskem napařeného rohlíčku zavřeného třemi červíky. Dole mám dvanáctku fluorine a malý háček s metrovým forpáskem. Jenže za hodinu ani ťukanec a tak vytahuji i druhý proutek a zkouším házet úplně mimo krmení. Během další hodinky jsem proměnil ze čtyř nepatrných zavrnění tři a vytáhl plotičku, ouklejku a cejnka. Další hodinu se nic nedělo a tak je mi jasné, že dneska kapříci vyhráli a já odjíždím s prázdnou. Nevadí, ještě mám tři dny.

A opět ráno stejný rituál, napařuji rohlíček, připravuji věci a jen tentokrát zkouším červené krmení. Dneska volím Labe, takže mě cesta trvá mnohem déle. U vody jsem sám, nikde živáček a tak si vybírám hezké místečko a míchám krmení. Jako vždycky protahuji vodu, posílám tam na uvítanou asi deset košíčků a začínám s metrovým forpáskem a třemi červíky. Do krmení jsem vyndal mrtvé zmražené červíky a tak hned po náhozu mám záběr – cejnek. Tentokrát nevybaluji druhý proutek, protože mám záběry během dvou – tří minut. Jenže tahám cejnky, plotičky, podoustve, červenky, okounky, oukleje, tlouštíky, ale ani jednoho kapříka. Zkouším proto zvětšovat sousto, ale bílá ryba prostě sedla do krmení a hotovo. Tak ještě zkouším vybalit druhý proutek, navazuji vymáčklou kukuřici s třemi červíky a posílám to úplně mimo krmení. Nepomohlo to, opět plotice, cejni….parádně jsem si zachytal, ALE KAPŘI VEDOU DVA NULA!

A už se mi to krátí, mám nejvyšší čas. Nezbývá, než jít opět na moji rodnou Vltavu. Jenže vánoční povinnosti, úklid, nákupy, zdobení stromečku a hlídání dětí mě tak zaměstnalo, že mi moc času nezbývá a tak jsem jel vyzkoušet noční lov od šesti do osmi, co to udělá. K mému překvapení je podél řeky docela slušný cvrkot od cizinců, maminek s kočárkama, bruslařů, běžců, a dalších sportovců, dokonce i několik rybářů, že si nemůžu vybrat místo, ale musím jít tam, kde je volno. Zkouším tedy dvě hodinky chytání a mám dokonce čtyři záběry! Dva cejny, karáska a konečně kapříka! Jenže bohužel měří přes šedesát centimetrů a takového já nechci, navíc si mě točí a fotí spousta lidí a to mě nebaví, tak to balím, kapra pouštím, aniž bych si ho vyfotil a prchám domů.

A je tu poslední možnost, prostě dneska to buď dám, nebo půjdu poprvé jako ostatní lidi do fronty a jednoho si prostě koupím. Fuj, co mi to vypadlo z pusy.

Vstávám tentokrát hodně brzo, jedu podél Vltavy a vybírám si jeden z mostů, kde ZATÍM není ani živáček. Auto nechávám na modré zóně, přijde mi pokuta? Míchám černé Turbo se slaným Sensasáckým cejnem, troškou TTX, kukuřice, pár peletek a peru do řeky mých oblíbených deset košíků. Jeden klacík mám metrový fousek a tři červíky s malou česnekovou kuličkou, druhý s pařenou houstičkou. Během první hodiny se nic neděje, jen přišlo dalších pět rybářů a byli trošku “kyselí”, že neurvali můj flíček. A je to tady, první zavrnění a tahám prvního kapříka. Má skoro šedesát a tak ho pouštím. Pět minut a další, skoro stejný. No jo, krmení jim zachutnalo, projížděli a tak se trošku v zakrmeném fleku zdrželi. Jenže já tak velké nepotřebuji. A třetí, další skoro tříkiláč. Že bych dneska odjel bez kapra? Sedím sice na dobrém místě, ale bohužel trhám a tak navazuji a zase trhám a zase navazuji. Do toho tahám samé velké kapry, které nechci. Během dalších dvou hodin jsem vytáhl a pustil pět kaprů, a utrhal pět krmítek s kompletní montáží. Mám poslední krmítko a už mě nahání máma, máme k ní jít s dětma na oběd. Moje poslední možnost. Nahazuji a čekám na to poslední zachvění. Je to tady! Kapřík šupináč 55cm! HURÁ!

Děkuji Vltavo, nebudu za blbce. Vyhazuji všechno zbylé krmení, kukuřici i pelety rybám a přeji jim dobrou chuť. Opatrně kapříka ukládám do kýble, musí se mnou živý do vany. Zapisuji rybu do papírů, vypadá to divně, letos první ryba.

Samozřejmě doma jsem byl za hrdinu, Kubík to ocenil asi nejvíce, žena sice taky, ale s poznámkou kde si asi umyje hlavu….(přeci může s kaprem, né, to dá rozum…)

 

PŘEJI VŠEM ŠŤASTNÉ A VESELÉ!!!

a buďte na sebe hodní…

a na ryby taky…

PERUN

JO

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..