Štědrý den je doslova za pár dní a já jsem si vlastně uvědomil, že mám dneska poslední šanci chytit si svého vánočního kapříka, protože od zítřka až do třiadvacátého jsem v práci. Posledních pár let  zpátky se mi to zatím vždycky povedlo, a tak mi nezbývá, než i dneska se o to pokusit. Nechal jsem to, bohužel, na poslední chvilku, a tak si nemůžu vybírat ani počasí, ani místo. Beru, co je. V rychlosti hážu do futrálu dva klacíky, trošku krmení, nějakou foukačku, houstičku, kukuřici, červíky a trošku svojí chemie a vyrážím na Vltavu. Je celkem slušně, asi čtyři stupínky nad nulou, tlak jde trošku nahoru a Zuzka na “čétéčku” hlásá, že k večeru na horách začne sněžit a v nížinách trošku pršet. Nic, co by mě nějak vadilo, nebo překvapilo.

Naházel jsem všechny věci do auta a sjíždím dolů Jižní spojkou přes Baranďák podél řeky, a koukám, kde bych měl šanci na kapříka. Skoro všude jsou podél vody rybáři a není snadné najít nějaké místečko, a už vůbec  zaparkovat, a tak popojíždím a hledám. Řeka je skoro o metr dole a ani moc netáhne, jako vždycky. Konečně místo a dokonce i parkuji, no paráda. Normálně bych sem vůbec chytat nešel, ale beru, co je. Uvelebuji se, roztahuji všechny svoje krámy, míchám krmení a konečne nahazuji. Jak na to koukám, je mi jasné, že to dneska bude o dvou – třech záběrech a když budu mít štěstí, tak je trefím a bude to ten správný vánočňák. Zkouším klasiku – pařenou houstičku s červíkama, foukačky různých barev a máčím je do mých třech oblíbených dipů – česneku, anýzu a koření, zkouším i bonduelku, samotné červíky, ale zatím stále nic.

Zkouším na jednom proutku průběžku a na druhém pátera, ale ani to není to pravé ořechové. Zjemňuji, prodlužuji fous, prostě se bavím a najednou během jedné minuty se setmělo, ale totálně. Nasadil jsem izotopy na špičky a v tom to přišlo. Vánice, ale jaká!!

Sedím, ani nedutám a nestačím se kochat. Půl hodiny chumelí, a já jen koukám a ani se nepohnu. Paráda, snížek, všechno mám zasněžené, jen jsem stačil zabalit tašku do nepromokavého obalu, i já jsem jak sněhulák. Jinak nic. A najednou lehké zavrnění a povolení vlasce na levém páteru. Zasekávám a cítím odpor ryby. To snad není pravda, venku se čerti žení a rybám to je úplně šumák. Díky zasněžení ten prut sakra ztěžknul, sotva ho zvládám, má snad pět kilo. Opatrně rybu zdolávám, ani nasněženému navijáku se moc nechce, ale jde to. A je to kapřík, paráda, jako na zavolanou. To bude malej Kubík koukat, až mu ho šoupnu do vany. Rychle balím, aby ještě nespal, a pádím s kapříkem domů. Díky vodo, tohodle musím těm prťatům přivést, jednou za rok mi to snad odpustíš.

A jak to přišlo, to zase odešlo. Ale to už je mi vlastně jedno. Kubík se ráchá ve studené vodě a já dostávám těžce za uši, že nastydne a že se holky nemůžou vykoupat. No nejsou ty vánoční zvyky parádní?

Tak přeji všem ŠŤASTNÉ A VESELÉ!!!

 

sdílení obsahu
error