Dlouho jsem přemýšlel, kam o volném víkendu pojedu na ryby, protože díky pokračujícím tropům a nedostatku vody už moc míst nezbývá, kde by se dalo dobře zachytat, až se mi ozval kamarád Honza – Jetty a pozval mě jet si zachytat na horní Labe. Byla to pro mě výzva, protože v těchto místech jsem byl v minulosti několikrát, v okolí Jaroměře nebo Dvora Králového, ale vždy s mouchou, protože tam jsou skoro všude pstruhové revíry. Navíc jsem dostal pozvání zúčastnit se potlachu –pětapadesátiletého výročního ohně od založení trampské osady GREDO, což je pro mě velká čest, a tak jsem nabídku s díky přijal. Na potlachu jsem byl ve svém životě několikrát, ale naposledy někdy v minulém století, navíc hrát měla kapela Wostruha s přáteli a sdružené tremské osady, což nejsou žádná ořezávátka a tak jsem byl na ně naživo docela zvědavý. Chytat budeme na Labi na přehradě Tešnov a protože jsem tu nikdy nebyl, našel jsem si na netu všechny dostupné informace a vybavil se rybařinou podle toho. Domluvili jsme se, že nás Honza vezme autem, pojede s námi ještě Míra “Myron” Stejskal a kluci mě naloží v pátek u mě v krámu, kde jsme ještě přibalili několik litrů červíků a rousnice. Jen mě trošku vyděsilo, že se k vodě jde minimálně tři kilometry pěšky, protože autem to není možné a tudíž budu muset svoji výbavu sakra probrat a zminimalizovat. Kromě spacáku si beru jeden pikřík a jeden vláčák a všechno ostatní jsem nacpal do vesty.  Jetty nakonec sehnal povolení k vjezdu a tak nám odemkli závoru.

 

A je tu pátek, kluci přijeli o trošku dříve, aby si dali kafe a v klidu si prohlédli novinky ve feederu od Colmicu a navijáčky od Daiwy. Zavíráme, živou jsme nacpali do lednice a vyrážíme směr Hradec. Na pátek večer zase není takový provoz a tak jsme za dvě hodinky na místě. Bereme si nejnutnější věci a lesní pěšinou nás Honza vede do tábora, kde už sedí pár trempů u ohýnku. Vítá nás šerif Fous, a provedl nás trampskou osadou. Mě to nedalo, a ještě za tmy jsem se šel podívat na Labe, kde budeme ráno chytat. Moc se mi to líbí, a jsem zvědavý, jaké ryby kromě kaprů tady chytíme. Přijelo ještě pár trampů, vytáhli kytary a do půlnoci se hrálo a povídalo u ohně. Já si jako klasický „masňák“ ustlal v „saloonu“ na lavičce, kde jsem se docela v pohodě vyspal.

 

Mobil jsem měl nařízený na čtyři hodiny ráno a vyskočil jsem jako rybička a šel si konečně nahodit. Jetty už seděl u vody, měl namíchané krmení a čekal na mě. Použili jsme krmení Mondial – kapr, jako zarážku různé druhy a velikosti pelet, granulí, zalité dipem monster crab od Nikla, trošku kukuřice a hrášku.

Bylo jasné, že hlavní ryba bude kapr a tak jsem začal osmi červíky a Jetty rousnicemi. Sotva jsme nakrmili, přidal se k nám Myron a byl to mazec. Tahali jsme kapra za kaprem a na všechno. Nebyli to žádní obři, většina měla kolem čtyřiceti, nádherně vybarvení, ale bylo vidět, že sem moc lidi nechodí a tudíž se tu nekrmí, protože se před námi zastavili snad všichni kapříci z celé přehrady.

Když se kapříci dosyta napásli, najelo nám hejno bílé ryby od cejnů po plotice a většinou přišel záběr tak minutu po náhozu. Snažili jsme se trošku zregulovat velikost chytaných ryb a tak jsme zvětšili háčky i nástrahy, zkoušeli jsme různé pelety na vlásku pod háček, dávali jsme pět – šest kukuřic, dvě až tři rousnice, ale velká ryby nepřišla. Zabrala taková ryba, která se k nástraze dostala jako první a občas to byl docela šok sekat klasickou hokejku a mít třeba plotičku na pět kukuřic, nebo cejnka na dvacítku peletku.

 

 

Od rána pralo sluníčko, vedro a díky tomu se ryby začaly zvedat k hladině. Pod námi občas zalovil bolen a tak mi to nedalo, vytáhl jsem pruty, vyndal svůj vláčák, navázal rotačku a zkoušel nějakého dravečka. Myron mě následoval a jako první chytil moc hezkou malou kudličku, potom jsme se trefili do hejna okounků a mě se podařil jeden větší. Jak dravci přijeli, zase někam odjeli. Blížila se třetí hodina, sluníčko pálilo, že se na něm nedalo vydržet a tak jsme to zabalili a šli do tábora na pozdní oběd, kde se pomalu sjížděli ostatní trempové.

Kolem sedmé už byla celá osada i kapela s hosty pohromadě, a tak dal šerif Fous povel ke vztyčení vlajky a zapálení táborového ohně. Poté přivítal všechny trempy, jejich kamarády, hosty a potlach byl zahájen. Sud s pivečkem byl naražen, oheň plápolal, kapely se střídaly v písničkách a pro mě to byl docela parádní zážitek, hlavně když zpívali a hráli na kytary Jana a Zdenek Ballovi, ona mu navíc dělala druhý hlas a mě běhal mráz po zádech. Mezery mezi písničkami perfektně vyplnili “Omar” a “Jef”, a když začali vyprávět svoje veselé historky, tekly mě smíchy slzy z očí a tak parádně jsem se už dlouho nepobavil. Hodně po půlnoci jsem ulehal na „svoji“ lavičku v „saloonu“ s parádně vyčištěnou hlavou, nádherným zážitkem a bolelo mě břicho od smíchu.

Ráno se konečně trošku ochladilo a předpovědi hlásali, že přijdou deštivé přeháňky. Tentokrát jsem se vzbudil až v půl šesté a honem jsem spěchal si nahodit, cestou se ke mně přidal Myron. Opět jsme trošku zakrmili a začali tahat kapříky, ale i karásky a cejny. Bylo vidět, že změna počasí má vliv i na ryby, protože záběry nebyly do minuty, ale zhruba do pěti minut. Nejvíce se mi osvědčilo napíchnout dvě kukuřičky a zavřít je hráškem, to kapříkům opravdu chutnalo. Bavili jsme se, a ani nepostřehli, že čas letí a je skoro poledne. Zabalili jsme rybařinu a zjistili, že jsme tu zůstali jako poslední, kromě Jettyho a šerifa Fouse. Ještě před odjezdem jsem si půjčil kanoi, abych udělal nějaké fotky z vody. Vynosili jsme naše věci z tábora strmým kopcem k autu a ještě cestou domů přijali pozvání od Jettyho a jeho maminky na oběd, který byl parádní. Rozloučili jsme se a vydali se k domovu. Jetty nám ještě zastavil na hrázi překrásné přehrady Tešnov, kde jsme udělali posledních pár fotek řeky Labe z hráze. Cestou do Prahy se konečně zatáhlo a začalo pršet, což jsme všichni s povděkem uvítali. Jetty nás rozvezl domů a sotva jsme to stihli, spustil se parádní slejvák, jako na zavolanou.

 

Strávili jsme nádherný víkend s partou dobrých lidí, pobavili se a vyčistili si hlavy od všech starostí, za což jim patří dík. Taky jsme si parádně zarybařili a poznali zase novou vodu, jen škoda, že je tak daleko. Ale nejvíce děkuji Jettymu, který to celé spískal, pozval mě, vytáhl mě do přírody, dělal mi průvodce a vzorně se o mě staral. Moc dík.

Tak zase někdy

JO

 

 

 

2 thoughts on “Víkend na horním Labi”

  1. Tak to se ti kamaráde moc povedlo.Nádherné povídání o naší osadě.My jsme moc rádi,že jsme Vás poznali dík Jettymu ,že Vás k nám do osady přivezl.Doufám, že se zase na osadě někdy sejdem.Máša Ještě jednou velký Dík…..

    1. Pro mě to byla velká čest, že jako “masňák” jsem se mohl zúčastnit pětapadesátiletého výročí a nechalo to ve mě parádní zážitek, už jen proto, že ještě někde jsou dobrý lidi, kteří se dokáží bavit a odreagovat se od běžných starostí všedního dne. Moc mi to bodlo, dík.

Comments are closed.