Dlouho jsem přemýšlel, kam o volném víkendu pojedu na ryby, protože díky pokračujícím tropům a nedostatku vody už moc míst nezbývá, kde by se dalo dobře zachytat, až se mi ozval kamarád Honza – Jetty a pozval mě jet si zachytat na horní Labe. Byla to pro mě výzva, protože v těchto místech jsem byl v minulosti několikrát, v okolí Jaroměře nebo Dvora Králového, ale vždy s mouchou, protože tam jsou skoro všude pstruhové revíry. Navíc jsem dostal pozvání zúčastnit se potlachu –pětapadesátiletého výročního ohně od založení trampské osady GREDO, což je pro mě velká čest, a tak jsem nabídku s díky přijal. Na potlachu jsem byl ve svém životě několikrát, ale naposledy někdy v minulém století, navíc hrát měla kapela Wostruha s přáteli a sdružené tremské osady, což nejsou žádná ořezávátka a tak jsem byl na ně naživo docela zvědavý. Chytat budeme na Labi na přehradě Tešnov a protože jsem tu nikdy nebyl, našel jsem si na netu všechny dostupné informace a vybavil se rybařinou podle toho. Domluvili jsme se, že nás Honza vezme autem, pojede s námi ještě Míra “Myron” Stejskal a kluci mě naloží v pátek u mě v krámu, kde jsme ještě přibalili několik litrů červíků a rousnice. Jen mě trošku vyděsilo, že se k vodě jde minimálně tři kilometry pěšky, protože autem to není možné a tudíž budu muset svoji výbavu sakra probrat a zminimalizovat. Kromě spacáku si beru jeden pikřík a jeden vláčák a všechno ostatní jsem nacpal do vesty.  Jetty nakonec sehnal povolení k vjezdu a tak nám odemkli závoru.

 

A je tu pátek, kluci přijeli o trošku dříve, aby si dali kafe a v klidu si prohlédli novinky ve feederu od Colmicu a navijáčky od Daiwy. Zavíráme, živou jsme nacpali do lednice a vyrážíme směr Hradec. Na pátek večer zase není takový provoz a tak jsme za dvě hodinky na místě. Bereme si nejnutnější věci a lesní pěšinou nás Honza vede do tábora, kde už sedí pár trempů u ohýnku. Vítá nás šerif Fous, a provedl nás trampskou osadou. Mě to nedalo, a ještě za tmy jsem se šel podívat na Labe, kde budeme ráno chytat. Moc se mi to líbí, a jsem zvědavý, jaké ryby kromě kaprů tady chytíme. Přijelo ještě pár trampů, vytáhli kytary a do půlnoci se hrálo a povídalo u ohně. Já si jako klasický „masňák“ ustlal v „saloonu“ na lavičce, kde jsem se docela v pohodě vyspal.

 

Mobil jsem měl nařízený na čtyři hodiny ráno a vyskočil jsem jako rybička a šel si konečně nahodit. Jetty už seděl u vody, měl namíchané krmení a čekal na mě. Použili jsme krmení Mondial – kapr, jako zarážku různé druhy a velikosti pelet, granulí, zalité dipem monster crab od Nikla, trošku kukuřice a hrášku.

Bylo jasné, že hlavní ryba bude kapr a tak jsem začal osmi červíky a Jetty rousnicemi. Sotva jsme nakrmili, přidal se k nám Myron a byl to mazec. Tahali jsme kapra za kaprem a na všechno. Nebyli to žádní obři, většina měla kolem čtyřiceti, nádherně vybarvení, ale bylo vidět, že sem moc lidi nechodí a tudíž se tu nekrmí, protože se před námi zastavili snad všichni kapříci z celé přehrady.

Když se kapříci dosyta napásli, najelo nám hejno bílé ryby od cejnů po plotice a většinou přišel záběr tak minutu po náhozu. Snažili jsme se trošku zregulovat velikost chytaných ryb a tak jsme zvětšili háčky i nástrahy, zkoušeli jsme různé pelety na vlásku pod háček, dávali jsme pět – šest kukuřic, dvě až tři rousnice, ale velká ryby nepřišla. Zabrala taková ryba, která se k nástraze dostala jako první a občas to byl docela šok sekat klasickou hokejku a mít třeba plotičku na pět kukuřic, nebo cejnka na dvacítku peletku.

 

 

Od rána pralo sluníčko, vedro a díky tomu se ryby začaly zvedat k hladině. Pod námi občas zalovil bolen a tak mi to nedalo, vytáhl jsem pruty, vyndal svůj vláčák, navázal rotačku a zkoušel nějakého dravečka. Myron mě následoval a jako první chytil moc hezkou malou kudličku, potom jsme se trefili do hejna okounků a mě se podařil jeden větší. Jak dravci přijeli, zase někam odjeli. Blížila se třetí hodina, sluníčko pálilo, že se na něm nedalo vydržet a tak jsme to zabalili a šli do tábora na pozdní oběd, kde se pomalu sjížděli ostatní trempové.

Kolem sedmé už byla celá osada i kapela s hosty pohromadě, a tak dal šerif Fous povel ke vztyčení vlajky a zapálení táborového ohně. Poté přivítal všechny trempy, jejich kamarády, hosty a potlach byl zahájen. Sud s pivečkem byl naražen, oheň plápolal, kapely se střídaly v písničkách a pro mě to byl docela parádní zážitek, hlavně když zpívali a hráli na kytary Jana a Zdenek Ballovi, ona mu navíc dělala druhý hlas a mě běhal mráz po zádech. Mezery mezi písničkami perfektně vyplnili “Omar” a “Jef”, a když začali vyprávět svoje veselé historky, tekly mě smíchy slzy z očí a tak parádně jsem se už dlouho nepobavil. Hodně po půlnoci jsem ulehal na „svoji“ lavičku v „saloonu“ s parádně vyčištěnou hlavou, nádherným zážitkem a bolelo mě břicho od smíchu.

Ráno se konečně trošku ochladilo a předpovědi hlásali, že přijdou deštivé přeháňky. Tentokrát jsem se vzbudil až v půl šesté a honem jsem spěchal si nahodit, cestou se ke mně přidal Myron. Opět jsme trošku zakrmili a začali tahat kapříky, ale i karásky a cejny. Bylo vidět, že změna počasí má vliv i na ryby, protože záběry nebyly do minuty, ale zhruba do pěti minut. Nejvíce se mi osvědčilo napíchnout dvě kukuřičky a zavřít je hráškem, to kapříkům opravdu chutnalo. Bavili jsme se, a ani nepostřehli, že čas letí a je skoro poledne. Zabalili jsme rybařinu a zjistili, že jsme tu zůstali jako poslední, kromě Jettyho a šerifa Fouse. Ještě před odjezdem jsem si půjčil kanoi, abych udělal nějaké fotky z vody. Vynosili jsme naše věci z tábora strmým kopcem k autu a ještě cestou domů přijali pozvání od Jettyho a jeho maminky na oběd, který byl parádní. Rozloučili jsme se a vydali se k domovu. Jetty nám ještě zastavil na hrázi překrásné přehrady Tešnov, kde jsme udělali posledních pár fotek řeky Labe z hráze. Cestou do Prahy se konečně zatáhlo a začalo pršet, což jsme všichni s povděkem uvítali. Jetty nás rozvezl domů a sotva jsme to stihli, spustil se parádní slejvák, jako na zavolanou.

 

Strávili jsme nádherný víkend s partou dobrých lidí, pobavili se a vyčistili si hlavy od všech starostí, za což jim patří dík. Taky jsme si parádně zarybařili a poznali zase novou vodu, jen škoda, že je tak daleko. Ale nejvíce děkuji Jettymu, který to celé spískal, pozval mě, vytáhl mě do přírody, dělal mi průvodce a vzorně se o mě staral. Moc dík.

Tak zase někdy

JO

 

 

 

sdílení obsahu
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Máša

Tak to se ti kamaráde moc povedlo.Nádherné povídání o naší osadě.My jsme moc rádi,že jsme Vás poznali dík Jettymu ,že Vás k nám do osady přivezl.Doufám, že se zase na osadě někdy sejdem.Máša Ještě jednou velký Dík…..