Blanice Vlašimská

Neskutečným způsobem se změnilo počasí, včera ráno byl tlak 1026HPa a dneska klesl na 1011HPa, včera bylo pár čárek nad nulou, klasické zimní počasí, dneska dokonce vylezlo přes poledne sluníčko a bylo kolem devíti stupňů! A do toho jsme se vypravili s Honzou na krásnou říčku Blanici Vlašimskou s úmyslem nafotit si pár ryb na sněhu, a místo toho jsme museli vytáhnout holinky, abychom se neutopili v bahně….Do poslední chvíle jsem si házel korunou, jestli to nebude zbytečná výprava, ale co bychom pro ryby neudělali…

Ráno pařím houstičku, do kapsy strkám krabičku červíků, krabičku hnoječek, a do druhé pár marmyšek a beru si jen jednu mačovku – Maver a Honza druhou – Tubertini a oba máme klasické navijáčky od Daiwy – Revros. Vyrážíme po D1 směr Vlašim a za necelých čtyřicet minut jsme na místě. Úmyslně vodu nefotím, protože tohle místečko bych velmi nerad „profláknul“, tady jsme si vždycky parádně zachytali, i když dneska nevím…

Podle vody vážu gramový spláveček, tři broky dolů, kmen mám šestnáctku a dole začínám desítkou a klasickou dva bílé a jeden červený červík. Hned v první tůňce si sedáme a oba zkoušíme něco jiného, abychom na to dříve přišli. Červíci nic, pařenka nic, hnoječka taky nic. Honzík kombinuje kousek hnoječky, kterou přeštípl na půlku a zavírá ji jedním červeným červíkem a první tlouštík se jde fotit. Já nic. Zkouším tedy k houstičce taky kousek hnoječky a záběr – karásek. Vida, člověk musí pořád něco zkoušet. Všude kolem je pěkné bahno, jak celou noc pršelo, ale voda je sice temně zelená, ale čistá. V každé tůňce jeden z nás něco zapřáhl a při zdolávání pěkně vyplašil všechny ostatní ryby, a tak skoro po každé rybě musíme o kousek dál.

Vůbec to nejde, jak jsme si představovali, většinou tady vždycky šly ryby na hod, ale dneska je vidět, že ta změna počasí má na ně sakra velký vliv. Nevadí, popocházíme proti vodě a snažíme se něco vymyslet, až mě napadlo zkusit dát na háček marmyšku. A to byl mazec! Vůbec nevadilo, že jsem chytal s mačovým klackem, a dokonce se splávkem. Jak jsem nahodil a marmyška začala pracovat a klesat ke dnu, rána a okoun. A jeden za druhým! Dokonce jsem se jí naučil vodit i s tím splávkem a ryby se z toho mohly zbláznit.

Bavil jsem se skoro dvě hodiny a okouni se nemohli mojí marmyšky nabažit. Honzík zase tahal plotice a kapříky, a tak to zase nebylo tak zlé, jak to ze začátku vypadalo. Jen naše boty dostaly pěkně zabrat, to bahno se nám nalepilo na podrážky a boty vážily jak pytel s cementem.

Ušli jsme asi tři kilometry a velmi slušně si zachytali, i když oproti minulým návštěvám to bylo velmi slabé. Jsem moc rád, že kormorán tuhle vodu tak moc nesežral, a že se tu dá pořád velmi slušně zachytat, i když naše dnešní žádná ryba nepřesáhla 35 cm, a druhově je to stále velmi pestrá voda. Ale jsou tu větší, tak snad příště…

sdílení obsahu
error