Už jsme si potřebovali trošinku odfrknout a vyčistit si hlavy, a taky probrat pár detailů při natáčení jednoho z dílů jak se, a tak jsme se rozhodovali, kam si pojedeme zachytat a dotočit pár věcí. Chtěli jsme někam do klidu, kde jsou hezké ryby a tak nás napadlo jezero Kopa, které nás nikdy nezklamalo. Zavolal jsem kamarádovi Honzovi Patěkovi, jestli má volné místo a klaplo to, a tak jsme brzo ráno vyrazili. Předpověď počasí nebyla zrovna příznivá, ale to nás přece nemohlo odradit.

A tak je ráno, trošku jde pára od pusy, ale má být přes den kolem dvanácti stupňů, zataženo s občasnými přeháňkami a my si těsně před dojezdem dáváme u benzínky k snídani první kafe a taštičku plněnou pudinkem, a na cestu si necháváme zabalit trošku jídla a klasické bagety s sebou. U vody jsme kolem půl sedmé a zrovna jsme přijeli, když se snad všichni místní kapříci přišli představit k hladině, abychom nepochybovali, že tu žádní nejsou. Byla to paráda, koukat se, jak se vaří voda a dělá kolečko za kolečkem a docela nás to i potěšilo, vidět ten koncert. Ale než jsme vytahali z aut všechen náš vercajk, namíchali krmení, protahali vlasce očkama a zakrmili jedno místo koulema, druhé peletama a třetí troškou metoďáku, bylo po koncertě a kapříci si zase šli svou cestou.

Když jsme viděli tu hromadu všelijakých kapřích dobrůtek, těch pelet, boilisu, popek, dipů, boostrů se všema možnýma příchutěma, tak nám bylo jasné, že to nemáme šanci vyzkoušet ani za týden, natož za dvanáct hodin, které jsme si naplánovali a tak jsme si dohodli, že každý bude zkoušet něco jiného a co nezafunguje, budeme dávat na jednu stranu a pokud se někdo do něčeho trefí, okamžitě si to ověříme i na ostatních prutech. Jezero bylo skoro zaplněné, ale že by někdo přesvědčivě tahal ryby, nám moc nepřipadlo, protože se hodně houpnul tlak a strašně se ochladilo. Spíš jsme viděli ojedinělé záběry, a taky jsme viděli, jak všichni zaváží krmení k tyčovkám, a tak jsme se snažili a kombinovali opravdu všechno. Do oběda už moc času nezbývalo, když konečně kapříkům zachutnala jedna z mnohých našich nabízených nástrah, i když jsme museli ověřit, jestli to nebyl jen náhodný záběr. A opravdu, během dalších deseti minut přišel druhý záběr a tahat takovéhle nádherné kapry na feederové pruty byl opravdový zážitek. Zafungovala nám neuvěřitelná kombinace půl dvacítky koule od Kučerů máslová hruška s půlkou koule od Starbaitsu SK30 a namočená do dipu kouzelník. Když jsme zkoušeli samostatně jedno i druhé, nic, jen jsme to takto nakombinovali, a hlavně omáčeli v kouzelníkovi, kapříkům to tak zachutnalo, že jsme začali konečně chytat. Vyzkoušeli jsme takové množství všeho možného jak od Mikbaitsu, tak od Starbaitsu, ale nic, a jen jsme to spolu zkombinovali a ejhle, paráda! Jeden, dva záběry by asi byla náhoda, ale kapříkům to chutnalo a my se parádně bavili.

Zkoušeli jsme i různé pelety s různými příchutěmi, ale jediná peleta, na kterou jsme měli záběr, byla osmička halibut s dirkou, namočená do kouzelníka, ale byl to jen jeden náhodný záběr. Spíš fungovali dvacítky kuličky omočené v tom samém, půlky a ještě nožem ořezané na menší velikost. Byli jsme moc rádi, že jsme na to přišli a neodradilo nás ani zhoršující se počasí, kapříkům to moc šmakovalo a tak jsme ani nepostřehli, že se stmívá a že budeme muset balit. Neradi, ale rozloučili jsme se s posledním chyceným kapříkem, a určitě se sem ještě přijedeme podívat. Honzo, máš tu krásné, zdravé a dobře stavěné ryby, moc děkujeme. Tak zas někdy u vody.

 

sdílení obsahu
error