Dneska bylo od rána všelijak, jen ne hezky, foukal velmi silný a studený vítr, tu a tam lehce sprchlo, bylo kolem šesti stupňů a prognoza nic zlepšujícího se nehlásala. A to je přesně ideální stav jít na ryby, protože takových šílenců jako já zaplaťpámbůch moc není a tak se nemusím obávat nějaké tlačenice u vody. Sice jsem čekal do devíti a rozhodoval se, kam že to vlastně půjdu, ale nakonec jsem se rozhoupal a vybral si mojí oblíbenou rodnou Vltavu. K této volbě mi hodně pomohl Sergey Mezencev a prut Volžanka, protože jsem si od něj půjčil na testování jejich novinku. Kdy jindy testovat hevíčko, než právě v takovýchto podmínkách. Hned jak jsem ho u Sergeye uviděl, a hlavně akci 140+ a délku 432cm, mě padl do oka. Ale nejvíc mě dostaly ty špičky, protože jsem ještě nikdy neviděl špičku s akcí 6oz, tak bylo jasné, že ho musím vytáhnout k vodě. A udělal jsem moc dobře.

Ale popořadě. Původně jsem si chtěl vybrat nějaký velmi silný proud a zkoušet tahat ryby přes něj, ale bylo mi jasné, že tam ještě ryby být nemusejí a tak jsem raději vsadil na jistotu, a vybral si Vltavu s hloubkou kolem 5 metrů, protože tu každý rok ryby prostě jsou, jen je stáhnout a trefit se jim do chutí. Namíchal jsem tedy moji oblíbenou Vltavskou specialitu sensasáckou grosí plotici se sýrovým krmením na parmy jedna ku jedné, lehce s hlínou a trošičkou mojí alchymie, namočil jsem krmení, poslal do řeky asi osm větších krmelců na základ, sundal ho začal jsem se kochat akcí prutu. Samozřejmě jsem si úmyslně vzal naviják s osmnáckou kmenem a tak jsem musel dát ještě kousek šokové šňůrky, tedy přesně délku prutu a čtyři otočky na navijáku, protože to, co jsem měl v úmyslu s prutem vyzkoušet by bylo hodně za hranicí mojí osmáctky.

Našel jsem nejtěžší krmítko 120g(určené původně do Madunic), které jsem s sebou k vodě táhnul, naládoval ho a zkoušel náhozy. Nevěřil jsem vlastním očím, co ten proutek umí, odhodil jsem nějakých sedmdesát metrů jako nic a úplně lehonce a s těžkou rezervou. A přitom parádně funguje “áčková” akce díky hodně velkým očkům na špičkách, šoková šňůrka prolétla očkama ani nezašustila. Trošku jsem si zaházel a kilo dám úplně s přehledem, a protáhl dno a našel druhou hranu asi pět metrů vody na nějakých jednašedesáti metrech. Zaklipoval jsem si gumičkou a označil vlasec fixem, přehodil krmítko za střední čtyřicítku, navázal strašně dlouhý fous, protože tu prostě funguje, naházel plný háček červů a nahodil. Ten klacík tu vzdálenost zvládá levou zadní a hodně s rezervou. Teď už by to chtělo jen vidět záběry a tahat ryby.

Chvilku se nic nedělo a tak jsem nasadil svoji oblíbenou Vltavskou taktiku. Tři krmelce po minutě s krmením a jeden s červama dvakrát za sebou a čekat. A moje vyzkoušené věci kupodivu stále fungují. Nádherný vracák a první placák šel z vody. Moc dobré, podařilo se mi hned napoprvé pokřtít klacík, to je paráda. Prut parádně odrážel výpady slušného určitě přes kilo vážícího cejna, který byl právě vyrušen za svatební hostiny. Vychutnával jsem si zdolávačku a byl jsem velmi mile překvapen. Prut s takovou zátěží a tak lehce reagoval na výpady ryby! Fotka a mazej zpátky dokončit, z čeho jsem tě vyrušil. Znovu nahazuji, chvilku trvá, než čtyřicítka sedne do pěti metrů, lehce přihýbám špičku a parádní vracák. Ani nesekám, jen lehce zvedám prut a druhý o trošku větší. Tak to je tedy paráda, trefil jsem se jim do svatební hostiny přímo na prostřený stůl.

Náramně se bavím, tahám mrmláka za mrmlákem a když do tří – čtyř minut nepřicházá záběr, posílám tak tři krmelce krmení a dva s červíky a záběry se opět vrací. Fous mám hodně přes metr a na háček píchám, co se vejde, abych vyselektoval záběr od malých ryb, což se mi daří. Jeden čas mi najely i překrásné plotice a světe div se, taky ve svatebním. To jsem už dlouho neviděl, abych z jednoho místa tahal cejny i plotice ve tření. Soustředím se, jsem v nejlepším a čas bohužel letí. Pomalu mám na tři – čtyři hody a ani jsem nevnímal, že mezitím dvakrát lehce sprchlo, že fučí ledový vítr a že je skoro půl osmé a žaludek si velmi hlasitě říká o svoje. No nic, poslední dva hody a musím domů. Ještě plotička a jako poslední krásný skoro dvoukilový mrmlák ve svatebním se přišel rozloučit. A je to jasné, s proutkem jsem velmi spokojený a už jsem se rozhodl, nedám ho z ruky a “trošinku” si rozmnožím svůj “vozový park” o další slušný přírůstek a Sergeyovi ho zaplatím. Příště mu dám “zakouřit” někde v proudech na parmách a myslím si, že s mým Azaiem a Daiwičkou si budou slušně notovat v těžkých podmínkách. Ještě ho vezmu za odměnu v příští výpravě na střední a větší kapříky a určitě se osvědčí.

 

Tak zase někdy u vody

sdílení obsahu
error
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Zdenek Koblizek

Dobry den, take bych se rad zeptal, zda byste poradil, kde Volžanku poridit. Na netu jsou jen v eshopech a rad bych si ji osahal a pripadne pripojil ke sve Volzance Gorinic 2,7m do 200g univerzal prut, ale jsem s nim velice spokojen.

Václav Třešňák

Zdravím a dík za pěkný článek. Mám otázku k tomu feederovém proutku Volžanka: Kde je možné získat více údajů o tom proutku včetně ceny a možnosti zakoupení? Díky za odpověď.