Březen je ve své třetí čtvrtině a JARO se řítí přímo mílovými kroky, a je vidět a slyšet všude kolem. V noci řvou kočky, ráno mě budí křik ptáků, vycházející sluníčko mi svítí do obličeje, v noci se už teploměr drží v plusových položkách, dobrovolní dárci orgánů tůrují své mašiny, holky pomalu odkládají teplé zimní bundy a zkracují sukně….Zkrátka o důvod víc jít na ryby. Chvilku jsem přemýšlel, kam, ale napadlo mě Labíčko, a jedno hodně zarostlé rameno kousek od Prahy. Bohužel v týdnu málokdy seženu k sobě parťáka, a tak jsem se rozhodl vzít svůj pověstný kufřík chemika, a trošku ho provětrat a udělat si náskok do blížících se závodů. Navíc v Podlázkách v Kučerovic dílně vytáhly „na světlo“ něco pro nás, „fídraře“, kompletní program, a tak jsem nacpal kufřík k prasknutí a vyrazil to otestovat.

Voda je pořád ještě dost studená, naměřil jsem šest stupňů, a slušně čistá, ale to ničemu nevadí. Předpověď na dnešek je deset stupňů a odpoledne má přes nás přejít od západu deštík. Samozřejmě nikde nikdo, tak jsem natahal na třikrát všechny svoje krámy, vybral si místečko a připravil si dva klacíky. Jedním hodlám chytat klasiku, s červíkama, jen je budu různě ochucovat, barvit a obalovat, a na druhém vyzkouším něco z kaprařiny. S krmením se nijak nemažu, smíchal jsem dva pytlíky, trošku anglické vločky, trošku hlíny a chytám. Klipnul jsem si asi dvacet metrů, a na začátek jsem do vody poslal větším krmelcem asi osm košíčků, začínám s třemi červíky a zkouším je namočit do jahody, a ještě je trošku obaluji v obalovačce. Vzal jsem si dneska jen všechny možné příchutě, ale pouze sladké, koření a maso jsem nechal doma. Na nějaký návod co se s čím může, moc nehraji, asi proto jsem získal přezdívku chemik.

První tři minuty a mám cejnka. Zkouším červíky nemáčet a záběr trvá o hodně delší dobu. Točím scopex, jahodu, med, půlnoční pomeranč, švestku a ananas. Asi nejvíce jim zachutnalo půlnoční pomeranč obalený ve scopexu. Na druhém prutě chci vyzkoušet malou popku a tak jsem ořezal nějakou sladkou peletku zhruba na desítku, seřízl třetinu popky, místo zarážky, kterou jsem samozřejmě nechal doma, jsem použil kousek gumičky do splávku, vše namočil do pomeranče a obalil. Nečekal jsem, že na to přijde záběr a během patnácti minut byl první kapřík v podběráku. Zkoušel jsem i samotnou popku, ale na to mi brali cejni, tak jsem se vrátil k ořezané peletce a dostal ještě další dva kapříky. Byl to docela mazec, protože kapříci šli přes brzdu jako v létě. Za tři hodiny jsem už tahal cejny skoro na hod, a proto jsem prošvihl další dva záběry od opatrnějších kapříků. Netušil jsem, že to bude takto v březnu fungovat!!!! Za šest hodin jsem natahal ke čtyřiceti cejnkům, dvě plotičky, tři kapříky a dalších vagón záběrů jsem díky dvěma prutům prošvihl. Asi kdybych chytal klasickou kaprařinu s devadesátkou olovem, zřejmě by se kapříci sami píchli, ale moje měkká špička a třicítka krmítko bylo asi málo. Zatahuje se a blíží se déšť a tak pomalu balím a ještě poslední nához a loučím se s vodou.

 

Vyzkoušel jsem asi dvacet různých skleniček, obalovaček, dipů, kuliček a popek a můžu odpovědně potrvdit, že se to klukům povedlo. Jen je vždycky potřeba mít několik možností a zkoušet. Já měl taky za sebou tři záběry například na jahodu do minuty, a najednou nic. Stačilo změnit příchuť a ryba. Jen se člověk nesmí bát zkoušet a experimentovat. Jen jedna malá rada na závěr: vezměte si s sebou hadr nebo ručník. Já byl sladký jak prodavač cukrové vaty na pouti…..

Tak zase někdy na rybách.

sdílení obsahu
error
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin

Moc hezké Jiříku 🙂

jan

SUPER