Je šestého ledna, a počasí se úplně zbláznilo. Venku je deset stupňů, sluníčko svítí a nikde není ani náznak toho, že by měl vládnout leden mrazivou rukou. Jsem v práci nějak až moc dlouho, vydal jsem už něco přes tři sta povolenek, a tak jsem si musel jít dneska vyčistit hlavu a odfouknout trošku páry.

Beru s sebou Honzíka a jedeme jen kousek, na naše oba pražské čůrky, na Botič a na Rokytku. S sebou máme krátké „pikříky“, napařil jsem rohlíček, trošku barvených červíků, hnoječky a bonduelku. Parkujeme na Zahradním městě, ale pohled na rozvodněný tok nás jednoznačně odrazuje, a tak máme druhou šanci na „rokajdě“. Popojíždíme o čůrek dál, na devítku, a tady se voda taky valí, ale není to tak strašné. Parkujeme auto a rozhodujeme se, že půjdeme „prochytávat“ jen naše „tutová“ místa, kde jsme vždycky zachytali. Najdeme si nějaký ouplávek, nebo vracáček, jedna- dvě ryby, je rozplašeno a tak jdeme dál.

Rybám je úplně jedno, že je leden, úplně jedno, že se kolem nich valí špinavá kalná vody, úplně jedno, že, jak se přesouváme, děláme kravál a dupeme, prostě berou jako o život. Ale jaké ryby! Trefili jsme se do kaprů, oba jsme měli na prutech kapra přes pět kilo, ale koušou i cejni, skaláci, plotice, prostě paráda!!! Navázali jsme si krátké pikříky, dolu místo krmítka jen na vlásku tři bročky a úplně to stačí. V každém ouplávku je jiný druh ryb a všechny mají hlad. Sluníčko pere, je nádherně a na hod taháme rybu za rybou. Jen je potřeba trošku točit nástrahy, houstičku s žížalkou, s červíkem, nebo hnoječku s dvěma červenými červíky, kukuřici s žížalkou, ale chce to zkoušet a nesedět a čekat na záběr. Když nepřijde do dvou – tří minut, přehazujeme a měníme nástrahy. Asi nejúspěšnější byl sendvič, kousek housky, kousek hnojky, kukuřice. V lednu! Pařený rohlíček stříhám nůžkami na kolečka a ty stříhám do trojúhelníku, aby na háčku bylo velké sousto, čímž eliminuji záběry od menších rybek. Docela se daří a občas jsou záběry – hokejky, jako v nejparnějším létě.

Bavíme se, postupujeme proti proudu a čas neúprosně letí. Najednou zapadlo sluníčko, ochladilo se, už jde pára od pusy a je po rybách. Někam se schovaly, nevím. Jsme bez záběrů, a tak je pomalu čas vrátit se k autu. Oba jsme nadmíru spokojeni, parádně jsme si zachytali, vyvenčili jsme se a jedeme domů s nádherným zážitkem a vagónem fotek. I druhově jsme zachytali velmi slušně, od cejna, skaláka, plotice, červenky až po kapry.

Tak čau, zase příště…

sdílení obsahu