Zrovna jsem se vrátil ze studia od Jettyho, kde jsme natáčeli a stříhali několik dotáček, když telefon od Honzíka. Jestli bych nechtěl jet „na chvilku“ k vodě. Že jde zkoušet nové mouchy, co navázal a já si můžu trošku „zafídrovat“.  Samozřejmě souhlasím, pozvánku na ryby bych přeci nikdy neodmítl, a tak vyrážíme. I když je půl dne za námi. Že zná jedno místečko, kde se dá chytat s mušákem kdykoliv, a tak na nic nečekám, v rychlosti pařím houstičku, trošku červíků, žádné velké přípravy, balím jeden futrál s klacíkama, tašku a vyjíždíme. Během půl hodinky jsme u vody, sice trošku mrholí, ale to nás přeci nemůže nijak rozházet. Než jsem stačil namočit trošku slané černé plotice a rozdělat jeden feederový pikřík, Honza byl v dejchačkách a už prohazoval vodu. Trošku víc se rozpršelo, ale je to jen přeháňka, i když se střídalo mrholení s deštíkem až do večera. Řeka je křišťálově čistá a malinko zvednutá, ale třicítka krmelec sedí.

V klidu jsem navázal svého oblíbeného pátera, párkrát jsem si prohodil s větším krmelcem vytipované místečko a poslal do vody pět krmítek slané plotice a do posledního i trošku červíků. Vyměnil jsem krmelec za menší a Honza boduje, má prvního tlouštíka a já ještě ani nenahodil. Vidím, že mu mouchy šlapou… Na začátek zkouším tři červíky a hned na první hod krásná hokejka a první hrouzek je ve foťáku. Honza boduje s druhým tlouštíkem a dalším hodem třetím. Koukám, to bude zase pěkný nářez. Soustředím se a další ryba je taky tlouštík. Stahuji na dva ku třem. Chtěl jsem rozbalit druhý proutek, ale ryby mi nedávají šanci.  Měním červíky za pařenou houstičku, a zavírám ji červeným červíkem, a kapu na housku trošku svoji „chemie“. Jen to dopadlo, hokejka a krásný duhák. Je srovnáno. Honza mění mouchy a zkouší jít do pstruhů, ale nedobírají to a jen mu do mouchy bouchají. Ale zato já boduji dalším duhákem na houstičku a ujímám se vedení. A za ním další pstroužek, sakra, že by tu měli někde hnízdo? A čtvrtý duhák na sebe nenechá dlouho čekat. Pane jo, ta houstička jim tedy chutná.  Honzík se snaží něco vymyslet, ale nedokáže se trefit do té správné mouchy. A já opět boduji, sice tlouštík, ale už vedu sedm ke třem! Honza opět mění mouchy a snaží se duhákům trefit do chutě, ale moc se mu nedaří. Točí mouchy, zkouší všechno možné i nemožné, ale záběru se už nedočkal. Asi to bude tím, že navázat mouchu – housku prostě neumí.

Dvacetiminutová pauza, během které se mi povedlo vysypat skoro celou krabičku s bižu na zem. Paráda! Sebral jsem, co jsem viděl a ryby zase najely. Napřed tlouštík, potom tři duháci, hrouzek a jak najely, tak odjely. Konečná. Už nemám záběry ani já a pomalu se začíná stmívat, a tak balíme. Jedenáct tři, to je slušné, ale stále mám co vracet. Honza se do poslední chvilky nevzdává a snaží se něco na ty duhatý potvory vymyslet, ale nedaří se. Než jsme se převlékli, naházeli věci do auta a vyrazili k domovu, je úplná tma. Celou cestu domů prší a bohužel i celou noc.

Tak zase příště (Honza prý na ně něco vymyslí, tak mi to vrátí…ale já mám kouzelnou lahvičku chemika….)

sdílení obsahu
error