Jak jsem dostal na své vodě „popapuli“ a o „parník“

Listopad je takový hodně ponurý měsíc, v noci už atakuje stupnice na teploměru nulu, ráno je většinou mlha, často mrholí, nebo padne rosa, všechno je mokré, uklouzané, hodně krát prší a na horách většinou sněží. Přesto mám tento měsíc rád, protože drtivá většina rybářů už rezignovala, a raději se drží v teplíčku u kamen, než by někde mrzli a čekali na záběr. A tak je u vody najednou hóóóódně místa, a nemusíme dlouho přemýšlet, kam jet, abychom se chytli.

Po dlouhé době jsme se časově potkali s Honzíkem a napadlo nás jet se podívat na ten náš čůrek, co asi dělají ryby a co s ním udělala vichřice. Klasicky od rána prší, je kolem šesti stupňů nad nulou, docela vysoký tlak, a nevypadá to, že by se nějak mělo počasí zlepšit. Ovšem to nám nijak nevadí, jen se stačí obléci do deště a vzít si jenom to nejnutnější na sebe a netahat žádné zbytečnosti. Vysypávám tedy z vesty všechny věci, a zpátky si strkám do kapes pár háčků, návazcový vlasec, bročky, obůstek a navíc ještě jeden splávek, kdybych náhodou utrhnul a hotovo dvacet. Na záda do karabinky přicvakávám podběrák, na kterém mám nalepený metr, zapisuji a papíry zatahuji do pytlíku, a ještě v rychlosti napařuji rohlíček, protože ten mi poslední dobou parádně funguje, a vyrážíme.

Chvilku procházím podél vody naše místečka a fotím popadané a rozlámané stromy, ale všude se ukazují ryby, tak na nic nečekáme a jdeme na ně. Prvním proplaváním seřizujeme hloubku a voda slušně teče, což je moc dobře. Já zvolil svůj oblíbený spláveček se silnější anténkou a gramáží 1,5g, a vyvažuji ho třemi bročky, dva do sloupce a jeden malinký kopíráček dolů, Honzík volí jemnější 4×16 a pouze dva bročky bez kopíráku. První tůňka a Honza tahá pěknou plotičku, za ní tlouštíka a je rozplašeno, jdeme dál. Vede dva nula. Další ouplávek a opět Honza, tentokrát pěkný okounek a já jsem stále bez jediného ťukance. Tři nula. V další tůňce jsem vždycky několik rybiček chytil, a tak se zdržuji o chvilku déle, ale stále jsem bez záběru. Pracuji s hloubkou, nadržuji, ale stále bez záběru, mezitím Honza opět dvakrát boduje. Pět nula! Sakra, co se děje, kanára dostat nechci, a tak se pekelně soustředím a daří se mi konečně zaseknout první rybu a oddaluji drtivou porážku. Stále lehce poprchává, ale ani nám, ani rybám to zatím nevadí. Posouváme se do další pěkné tůňky, kde jsou vždycky plotičky a Honza opět boduje, a to čtyřikrát za sebou. Devět jedna, sakra něco musí být špatně. Sedíme vedle sebe, a tak se na to snažím přijít. Kromě jiného splávku máme oba kraťásky proutky, kmen čtrnáctku, dole desítku mimetix, stejnou hloubku, dvacítky katany háčky, a oba ukusujeme ze stejných napařených rohlíčků, případně připichujeme červíka. Že by to bylo v těch bročkách? Další půlhodina a mě se daří oddálit debakl na patnáct tři, ale Honza má desetkrát více záběrů, než já, protože dneska berou opravdu opatrně. Po další hodince, když se skóre blíží ku dvacítce, se opět scházíme vedle sebe v jednom překrásném vracáčku, a znovu se snažím přijít na to, co dělám špatně. Dvacet dva ku šesti, hrůza. Vyměňujeme si pruty a já se najednou začínám rozjíždět a Honza se snaží upravit a seřídit udici. Těžce dotahuji a najednou to je dvacet čtyři jedenáct, což se mu samozřejmě nelíbí. Vrací mi můj proutek a já sleduji, co změnil, že to začalo fungovat. Splávek stejný, dole desítka stejná, dvacítka háček stejný, ale zmizel kopírák! A ono to najednou funguje! Taková blbost, jeden malinkatý kopíráček!

Začalo ještě více pršet a už máme trošku rozmáchané ruce a proutek nám lehonce přimrzá k rukám, ale stále se to ještě dá. Co budeme říkat například v lednu? Nic, jen si vezmeme rukavice. Přicházíme k dalšímu pěknému vracáčku a oba se bavíme, ale déšť se pomalu mění v pěkný slejváček, a že by se to zlepšilo asi nehrozí. Domlouváme se tedy, že se pomalu vracíme, každý jednu rozlučkovou rybu a jdeme bydlet. Daří se a konečně skóre je pro mě trošku děsivé, většinou to bývá pro jednoho nebo druhého a jednu – dvě ryby. Dneska dvacet osm ku čtrnácti, takže o parník. Nijak mi to ale nevadí, hlavně, že ryby braly a slušně jsme si zachytali a já na to nakonec přišel. Balíme, a odjíždíme s dobrým pocitem, ale stěrače sotva stíhají, takže jsme dobře udělali.

Tak zase příště.

sdílení obsahu
error
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Pepa

Jiřino, prostě si to přiznej, vychoval si z něj dobrýho rybáře a když žák předčí učitele, tak je to to nejlepší, co tě může potkat. A mladej sakra umí….