Na úterý jsme se domluvili s Jetym, že si pojedeme v klidu vyčistit hlavy někam k řece a nakonec padla volba na Labe. Jednak je to kousek od Prahy, můžeme mít auto doslova za zadkem a hlavně tam jsou krásné ryby. Dali jsme si rande v půl sedmé u poslední benzinky na výpadovce z Prahy, kde jsme dotankovali kafe, bagetu a sladkou sušenku a vyrazili k vodě. Kolem sedmé jsme byli na místě a řeka byla nádherná, voda voněla, ptáci řvali, sluníčko pomalu vykukovalo, ryby se koupaly, no prostě paráda. Byl jsem velmi příjemně překvapen, protože po včerejší průtrži a bouřce jsem čekal, že bude všude bláto, řeka kalná a špinavá, ale tady jako by se nic nestalo. Než jsme namíchali krmení, připravili si cajk a poprvé nahodili, slyšeli jsme, jak se vaří naproti voda podél břehů ve stulíkách. Nějaké ryby se třely a byl to takový rachot, že jsem na půl hodinky nechal všeho a vzal kameru a natáčel tu parádu. Vždyť s tímhle se člověk setká jednou – dvakrát za život a někdo nebude mít šanci to zažít nikdy.

 

Vzal jsem na zkoušku žluté cejnové krmení od Sensasky, přidal trošku melásky, ttx, trošku anglické vločky, hlínu a chtěl jsem vyzkoušet, jestli se mi podaří vyeliminovat všudy přítomné malé skaláčky a cejnky, tedy zrcátka, abych chytal ty jejich větší a starší bratříčky. Proto jsem ještě přidal do krmení jednu krabičku bonduelky a zvětšil háček na jednu kukuřičku a pět – šest červíků. Než jsem ale já nahodil, měl už Jety deset cejnů s váhou tak tři – čtyři do kila a tak i on zvětšil háček a cpal na něj tolik červů, kolik se vešlo. Já zkoušel jinou taktiku, nedával jsem tedy vůbec červíky, ale jen jedno až dvě zrnka kukuřice.

Předpověď na dnešek hlásala přeháňky a bouřky, ale až v odpoledních hodinách, zatím bylo parádně, sice trošku polojasno, ale jinak paráda. Oba jsme vytáhli i druhý klacík a na něj zkoušeli různé příchutě a velikosti peletek nebo boilie, ale to se nějak minulo účinkem. Sice občas si zobnul nějaký cejnek i peletku, ale nebylo to ono. Bohužel jediné, co by asi stoprocentně fungovalo a co jsme nevzali, byly rousnice. Bohužel. A tak jsme druhý prut nechali stranou a bavili se na první. Sluníčko začínalo trošku pálit a ryby braly jako o život. Bavili jsme se a tahali rybu za rybou. Kdyby byly závody, tak jsme udělali každý určitě padesát kilo. Mě se podařilo úplně odrovnat ty malé rybky, protože jsem cpal na háček dvě kukuřice a zbytek červů, co se vešlo a tahal jsem i pěkné cejny, dokonce se mi podařili i kapříci. Jety zase zvětšil háček a nacpal ho červama, co se na něj vešlo a začal tahat i dravce. Napřed přišel sumeček, za ním druhý, třetí, čtvrtý, dokonce i hadi a okounek, jako by byla zahajovačka přívlače.

 

Takovouto rybačku zažije člověk jednou – dvakrát do roka a to se nám právě podařilo. Doslova na hod ryba, a žádní prckové. Převažoval cejn velký, podoustev, skalák, plotice, občas kapřík nebo sumec. Schválně jsem občas zkoušel hodit o pár metrů vedle, ale nic, prostě jsme krmením ryby přikovaly přesně do zakrmeného fleku a za bílou rybou do toho přijeli k prostřenému stolu i dravci. Ani jsme nepostřehli, že se trošku zatáhlo a vzadu bylo úplně černo. Ale ani blížící se bouřka a slejvák neodradil ryby při tření, na rozdíl od nás, raději jsme sbalili nepotřebný cajk a uklidili ho do aut, a nechali si jen nahozené pruty a podběráky. Tahali jsme rybu za rybou a parádně se bavili, když najednou rána, blesk a ve vzduchu byla cítit voda. Během minuty jsme stačili složit klacíky a hodit je do auta a už to tady bylo. Na nic jsme nečekali a vyrazili k domovu a za námi se na Prahu valila parádní bouřka se slejvákem, která mě dohonila na lanovém mostě, sotva stíhali stěrače. Doma jsem musel ještě čtvrt hodinky sedět v autě, jinak bych neměl šanci donést věci domů v suchém stavu.

 

Tak díky řeko, zase zítra….

sdílení obsahu