Letos jsem poprvé využil celou chytací dobu, a chytal od nevidím do nevidím, dokonce dvakrát za sebou, a byl u vody doslova od šesti do deseti, celý den svítilo sluníčko, bylo nádherně, ptáci řvali, žáby kuňkaly, ryby se plácaly, nikde živáčka, protože jsou všichni v práci, no prostě ideální stav. Taky jsem si vzal s sebou mimo svého oblíbeného pikříka i kapráky, abych zkoušel různé montáže, nabízel rybám všechny možné laskominy a zkoušel se jim trefit do chutě. Všude kolem je vidět i cítit jaro a kdy jindy by měly ryby přijímat potravu, než právě teď. Díky sluníčku se taky ryby ukazovaly na hladině a já měl možnost zkoušet různé popky, zigy, plovoucí peletky, dipy, boostry, posilovače, ultraesence a jak se to všechno vlastně jmenuje a snažil jsem se je všelijak přimět k záběru. Taky jsem kvůli tomu táhl k vodě tolik všelijakých dobrůtek, že jsem měl za ty dva dny co dělat, abych je vyzkoušel.

Našel jsem si jeden krásný rybníček, který jsem chtěl už mockrát navštívit, ale vždycky do toho něco přišlo, až teď to konečně vyšlo. Jediné, co je bohužel moje nevýhoda je, že se tam nedá zajet autem a tak musím všechny ty krámy tahat sakra daleko. Ale ta příroda, klídek, pohodička a ryby mi to stokrát vynahradili. Než jsem nahodil, protáhl jsem dno olovem a zjistil, že je všude spoustu bahna a tak jsem podle toho volil i montáže. Přede mnou bylo asi půl metru vody, ale zhruba v polovině skoro metr a půl a naproti bylo rákosí, kde se tu a tam vyvalil krásný kapřík. Samozřejmě mě lákalo vytáhnout mačovku a zachytat si na splávek, ale já přijel s předsevzetím, že se budu plně věnovat klasické kaprařině, krmit budu pouze PVA a zkoušet budu jen převážně sladké věci od Mikbaitsu, hlavně jsem se těšil na jejich máslovou hrušku, pampelišku a pikantní švestku. Jako sichr jsem zvolil koule od Starbaitsu pro biotic red one a víc jsem sebou už prostě neunesl.

Na takovýchto rybníčcích se mi již v minulosti osvědčil červený kapr od Sensasky a zatím ho nic nepřekonalo a tak i teď jsem ho namíchal a opět stoprocentně zafungoval. Jen jsem musel použít obrácený gard montáže, kdy dole bylo krmítko a asi půl metru nad ním háček, protože všude bylo strašně bahna. Klasický červík byl top, jen jsem musel zvětšit háček a dávat pět až osm červíků, jinak tam byla na hod červenopeřice.

Díky zkoušením různých kaprových montáží a jejich navazováním jsem na pikra přicházel o strašnou spoustu záběrů, ale tentokrát mi to vůbec nevadilo. Hodinku jsem se poctivě věnoval pikříku a chytal ryby doslova nahod, hlavně perlíni, těch tady musí být na metráky, ale chytal jsem i plotičky, línky, karásky a kapříky. Nejzajímavější bylo, že jsem se těšil na nejlepší záběry po setmění, hlavně mezi osmou a desátou, do kdy se smí chytat a to bylo velké překvapení, protože čím více se smívalo, tím více ustávaly záběry a poslední skončil v devět hodin a jediný záběr, který jsem měl po deváté, tedy už za tmy, byl od kačera na popku z hladiny. To byla rána, že mi spadl prut z vidličky, naštěstí po chvilce šíleného rachotu na rybníčku se kačer vyříznul. A tím jsem skončil, přesto, že jsem zkoušel úplně všechno od červů, žížal, peletek, koulí až po klasický rohlíček a celou škálu kaprových vymožeností jako jsou popky, zig-rig a podobně.

Za těch minimálně třicet hodin, co jsem poctivě na tomto rybníčku odchytal, jsem měl možnost sledovat, jak ryby najíždějí v určitých intervalech, jak se chovají, kdy jsou na hladině a že se dají úplně s přehledem stáhnout na určité místo a udržet tam. Použil jsem na ty dva dny čtyři kila krmení, červeného kapra jsem rozmíchal s TTX a troškou hlíny a naprosto to stačilo, protože jsem krmil jen malinkým krmítkem. S kaprařinou to už bylo horší, protože se mi podařilo udělat pouhé čtyři jízdy, první na pva naplněné nadrcenými koulemi z pampelišky a malou popkou s bročkem, kterou jsem lehce přikápnul anýzem, ale kapřík byl moc bolavý, zřejmě od kormorána, a tak jsem ho ani nefotil, druhá jízda byl další kapřík, ten byl pro změnu pomlácený za hlavou, třetí jízdu na pva s nadrcenými koulemi pikantní švestka a popkou nakápnutou ultra esencí švestka jsem sekal do prázdna, a čtvrtá jízda byl kačer. Takže kaprařina mě zatím moc neoslnila, ale dávám to za vinu jednak tomu, že tady asi kapříci v životě koule neviděli a jednak tomu bahnu, protože všechno do něj zapadne.

Strávil jsem dalších pár parádních dní na rybách a měl možnost si vyzkoušet spoustu věcí. Je mi naprosto jasné, že kdybych si vzal splávek, nemám šanci nahodit druhý prut, protože bych naprosto nestíhal, ale vyzkoušet se musí všechno. S těma koulema na to musím přijít, vždyť já zkoušel jen sladké, třeba chtěli zrovna masovku, koření a nebo je nějaká finta, jak hodit osmdesát metrů, aniž by to zapadlo do bahna. Je to výzva, tak příště…

sdílení obsahu