Seriál JAK SE… díl 31.

JAK SE… měří hloubka s boloňézou

Abychom co nejvíce zvýšili procento úspěšnosti, a hlavně krmili a chytali pokud možno ve stejném místě, musíme si kromě zmapování dna změřit i hloubku vody a najít nějakou prohlubeň, hranu nebo nějaký zlom, kde se nejčastěji vyskytují ryby a kde bychom chtěli zakrmit a kam bychom si nejraději stáhli ryby. Na stojatých vodách, jezerech, rybnících a přehradách nám stačí matchový prut, ale na řekách a tekoucích vodách je lepší boloňka a pokud máme možnost si vybrat, tak raději delší, alespoň šestka nebo sedmička. (Rozdíl mezi matchovým prutem a boloňkou je na samostatný článek, tak jen v kostce: matchové pruty jsou většinou třídílné děličky v délkách od 360cm do 480cm a chytá se s nimi nejčastěji na stojácích, a pokud je to možné, utápí se vlasec ponořením první třetiny prutu do vody, zatímco boloňky jsou vlastně teleskopy v délkách od 4m do 9 m a loví se s nimi hlavně na řekách a pokud je to možné, splávky se vodí prutem co nejvíce kolmo vzhůru se snahou nedotknout se vlascem vody.) Za domácí úkol jsme si připravili několik větších pevných splávků různých gramáží s dobře viditelnými anténami, vyvážili jsme je a namotali na kostřičky a podle proudu a předpokládané hloubky si vybereme ten pravý. Jednoduše spojíme vlasec s vlascem, zkontrolujeme vyvážení splávku, nastavíme nějakou hloubku, například tři metry a zkusíme nahodit a kontrolujeme, jestli se splávek někde nepoloží na hladinu. Pokud jsme nikde nezaznamenali, že by se splávek pokládal, připevníme na háček měřící sondu (olůvko, žabičku, …) a znovu nahodíme a pomalu uvolňujeme vlasec a sledujeme očima, jestli se někde nevynoří splávek. Kousek přitáhneme udici, uvolníme vlasec a opět sledujeme, jestli se někde neukáže splávek. Protáhli jsme si celý úsek před námi a splávek se nikde neobjevil, přidáme tedy hloubku o 20 cm a vše znovu opakujeme. Opět nahodíme, uvolníme vlasec a sledujeme, jestli se někde neobjeví splávek. Pokud se ukáže splávek, máme přesnou hloubku, pokud se začne pokládat na vodu, je tam menší hloubka a pro přesné změření musíme ubrat, pokud se neukáže ani kousek anténky, je tam větší hloubka a opět přidáme dvacet centimetrů. Takto protahujeme udici od zadu až k nám a měříme hloubku, kterou si můžeme zaznamenat do deníčku, nebo ji přeneseme na prut tím, že si kouskem barevné lepící pásky označíme tenký  proužek na prutě. Najdeme si nějakou hranu, nebo zlom a označíme si vlasec, abychom vzdálenost přenesli kdykoliv na prut, nebo na druhý krmící prut. Vzdálenost přeneseme velmi jednoduchým způsobem – zapíchneme vidličku, zahákneme háček a odmotáváním vlasce až do označené vzdálenosti zapíchneme druhou vidličku, nebo si označíme místo klackem, kamínkem, čárkou v písku…Výhoda přenesení vzdálenosti je, že si kdykoliv během našeho chytání můžeme základní délku přenést na druhý prut, nebo v případě utržení se vrátíme zase do naprosto stejné vzdálenosti.

Vzdálenost a přenesení na druhý prut se dá změřit ještě jedním způsobem, ale není to tak přesné, a to za pomoci dvou rybářů, kdy jeden nahodí a druhý se snaží trefit do místa náhozu a dělají to tak dlouho, až to klapne, a druhý rybář si může označit vzdálenost na vlasci. Tento způsob se používá, pokud krmíme plošně, tedy přibližně na několika metrech čtverečních, a předpokládáme větší zarybněností bílou rybou. Taktéž se při krmení dá použít prak, kdy jeden krmí do naměřeného místa krmítkem( spombem, raketou..), a druhý trefuje prakem místo dopadu prvního rybáře.  Tento způsob je efektivní pro krátkodobý lov a kdy je potřeba, aby nám ryby najely co nejdříve, ale je dosti náročný na množství krmení, partiklů, pelet a podobně, a pokud není v revíru dostatek ryb, hrozí, že rybu překrmíme a připravíme se o záběry.

Share on Facebook

Tweet

Follow us

Save