Červenec je pro nás asi nejvíce časově vytížený měsíc. Ale ne z důvodu, že bychom neměli čas na ryby, nebo snad nechtěli na ně jít, ale protože děti mají prázdniny a oslovilo nás několik vedoucích dětských rybářských kroužků s prosbou o praktickou ukázku plavané, feederu, případně přívlače, a to není jen přijet někam do tábora k vodě a „něco“ dětem říci. Na to se musíme připravit, záleží na věku dětí a zkušenostech, jedni s rybařinou teprve začínají, a druzí už objeli několik kol zlaté udice, nebo chytají divizi či ligu. V tom fofru si ale stejně najdeme chvilku, kdy máme šanci si zachytat. Sice kolem sebe máme „vagón“ prutů, ale příprava je příprava.
A právě mezi takovými dvěmi přednáškami jsme si utrhli chvilku pro sebe a pořádně si zachytali. Asi se není co divit, že v tomto případě potřebujeme mít auta doslova za „zadkem“, protože tahat někam daleko desítky kil „cajku“, navíc v tom vedru, není žádný med. Naštěstí o pár takových míst víme a když k tomu ještě slušně koušou ryby, máme vyhráno. Pro velké zpestření s sebou Jetty bere Ťuldu, pejska, co ryby úplně miluje, a to doslova, a dává to radostným poštěkáváním všem najevo. Je to takový malý čvachta…
Sluníčko svítí, kapříci koušou…co více si přát?
Takto vypadá příprava pro již otřelé závodníky, na každém proutku je jiná montáž a každý prut má jinou akci, délku i odhozovou zátěž.
Nakrmili jsme, a najelo nám hejno kapříků, a to je pro parádní zachytání velmi slušný začátek. Stačilo najít hranu, kde je relativně o pár centimetrů větší hloubka, zaklipovat, a házet krmení a živou stále do stejného místa. Kapříci se drželi v krmení velmi dlouho, ale po dvou hodinách byli vytlačeni. Sumečci zavětřili prostřený stůl, a tak se přijeli podívat, co že se to vlastně děje. Dvacet minut jsme byli naprosto bez záběru, museli jsme na háček nacpat červů, co to šlo a konečně si sumci dali říci. Žádní obři, ale nechtěli kapříky pustit k našim háčkům.
Sumci mají „pírsing“ a tak se zase vrátili kapříci….A už zase berou…
