Nějak strašně rychle to zase uběhlo a najednou tu je prosinec, vánoce, a s nimi se blíží oblíbené téma: jak si chytit toho svého vánočního kapříka. Cožpak chytit ho není zase tak velký problém, dokonce ani není problém kde, ale problém je, kde na to vzít čas? Vyšetřil jsem si pár hodin a nijak jsem si nelámal hlavu s tím, kam na něj jít. Vybral jsem si první vodu, a to Hostivařskou přehradu, které je touto dobou upuštěná a kapříci před zámrazem ještě velmi slušně papají a nabírají sílu na přezimování. Tu vodu jsem si vybral záměrně, a hlavně protože se tu nesmí krmit a tím pádem já jdu k vodě jen s futrálkem s dvěma proutkama, jedním podběrákem a na zkoušení mám pár nástrah. Barvené červíky, pařenou houstičku, nějakou foukačku, pufinku, pár háčků, olůvek a tečka. Tedy oproti jindy opravdu velmi lehká výstroj.
Jenže já bláhovej doufal, že ve všední den nikdo u vody nebude a sakra jsem se seknul. Zaparkoval jsem nahoře na parkovišti a šel minimálně deset minut podél vody, než jsem si našel volné místečko! Tolik rybářů pohromadě se vidí jen na závodech. Že by sem něco nasypali, nebo že by kapříci tak moc kousali? No uvidíme.
Nahazuji jeden proutek daleko a jeden blízko a čekám. Nesmí se tu krmit, a tak se tu hraje jen na náhodu, prostě ryby přijedou a kousají, nebo ne. Na jednom proutku zkouším červíky s malou kuličkou a na druhém budu točit různé medovky, pufinky a foukačky a pařenou houstičku. Rozhlížím se kolem a napočítal jsem neuvěřitelných skoro čtyřicet rybářů, v drtivé převaze dědečků. Zatím se nic neděje, a tak sedím a bedlivě sleduji obě špičky, a tak trošku se bojím, že se budu nudit a brzo mě to přestane bavit.
Vpravo vidím, jak třetí rybář od začátku tahá nějakou malou rybu a ostatní ho dychtivě sledují a tiše závidí. Malý kapřík, a tak ho pouští. A i já mám první zachvění na prut s delším náhozem a tahám svého prvního kapříka, tedy spíš miminko. Opatrně ho pouštím a přehazuji. Sotva jsem dopnul vlasec, další kapřík, snad ještě menší. To už ostatní rybáři sledují mě a ten děda nejblíže to komentuje. No jo, minulý týden se sem sypalo. A další záběr a opět miminko. Paráda, ostatní nevidím, že by tahali, a vysvětluji si to tím, že oproti nim chytám kmen osmnáctku a dole mám dvanáctku s třemi červíky. To ostatní s těmi teleskopy rozhodně nemají, a v té křišťálové vodě to je sakra znát.
Během dalších pár hodin jsem tahal skoro kapříka na hod a největší měl s bídou pětatřicet centimetrů. Kolem jsem viděl sekat jen opravdu pár dědečků a viděl jsem vytáhnout jediného berného kapříka, na tu dálku odhaduji kolem padesáti centimetrů. Větší prostě neměli chuť, nebo byli někde jinde. Ale rozhodně jsem se nenudil a nemít červíky, asi bych tu seděl jako ostatní. Nu což, pobavil jsem se a první kolo kapříci vyhráli. Ale já se nevzdávám….
