Domluvili jsme se s kamarádem Petrem,
že se pojedeme podívat a trošku si zaházet na naši velkou louži. Rande máme ráno ve 4,45 u benzínky a pojedeme s jeho parádně vybavenou lodí s velmi silným motorem, příďákem i echolotem. Předpověď počasí nám přeje, ráno hlásí sice kolem pěti, ale má vylést sluníčko a hlavně nemá pršet. Jako cíl si dáváme sáhnout si na „céčko“, nebo spíš jít cíleně po větších rybách, a tak tomu všechno podřizuji.
Vyhazuji z přívlačových beden všechny woblery, rotačky, plandavky a marmyšky a cpu do krabiček hlavně gumy všech značek, které kdy na Slapech zachytaly od trojky velikosti. S klackama jsem taky rychle hotový, jeden do dvanácti gramů, jeden do osmnácti gramů a na obou navijácích mám šňůru. Na prvním nula šestku“momojku“, na druhém desítku a dole vážu metrový kousek „osmadvacítky“ fluokarbonu. Nakonec jsem všechen „cajk“ vyselektoval do jedné větší bedny, do batůžku na záda trošku oblečení, kdyby jim to nevyšlo a pršelo, pití a kousek toho „žvance“. Peťa si vzal svoje „ajrontíčka“ jednodíly a taky je osadil šňůrama.
Ráno se scházíme na parkovišti ještě za tmy, přesedám k Petrovi do auta a vyrážíme tunelama směr velká louže. Za chvilku jsme u vody, pokládáme loď na vodu a vyrážíme, akorát začíná svítat. Sice je hodně brzo, ale stejný nápad mělo docela dost rybářů a tak tu bude asi „velká tlačenice“. Domlouváme si plán cesty a Peťův velmi silný motor nás odděluje od ostatních „loudů“. Začínáme prochytávat vytipovaná místa, ale bohužel hodně vázneme, protože jsme si dali za cíl chytit „céčko“. Přemisťujeme se tedy na druhé místo a já trošku ubírám na váze jigových hlaviček, čímž se mi daří už tolik netrhat. Ani na druhém místě jsme neměli kontakt s rybou a tak měníme stanoviště do třetice – změna místa, ryba jistá. A vyplatilo se, první okounek se jde fotit, za ním druhý a třetí. Přišli jsme na barvu a tak se snažíme poctivě prochytávat celý ouplav, ale další kontakt už nebyl. Opět měníme místo a znovu jsme udělali záběr od dalšího okounka. Tady trošku trháme- daň vodě, a tak zase měníme místo.
Mezitím vylezl puňta a začalo být docela teplo, echolot ukazuje vodu kolem osmnácti stupňů a vzduch kolem dvaadvaceti. Je to sice hezké, ale podle mě rybám asi vadí naše šňůry, protože je parádně čistá voda. S prosvícením vody nám rapidně ubylo záběrů a tak měníme místa mnohem častěji a snažíme se někde najít hranu, kde by mohli být. S přebývajícím časem pozoruji kolem nás víc a víc rybářů a tak nás od nich zachraňuje Petrův silný motor, který bravurně ovládá.
Podařilo se nám si sáhnout ještě na pár okounů, našli jsme velmi pěkná místečka, povozili jsme se po velké louži, ale ani jeden z nás neměl ten parádní „kopanec“ od candáta a tak vlastně jsme nesplnili náš původní záměr. Buď neměli chuť dneska kousat, nebo jsme je prostě nenašli. To se tak někdy stává. Přesto balíme docela spokojeni, strávili jsme další velmi pěkný den u vody.
Tak snad příště
PERUN!
JO
