Tati, potřebuješ se trošku rozchytat, tak vyrazíme s mušákama na lipoše!
To je nejlepší škola muškaření. A to bylo všechno, co mi k tomu Honza řekl. Vybíráme termín, kde se oba shodneme, na počasí nemá cenu koukat, protože stejně budeme celý den ve vodě v „dejchačkách“ a jestli bude pršet nebo ne, je úplně jedno.
Tentokrát je příprava úplně jednoduchá, tak nic neřeším. Honza navázal nějaké mouchy, budeme jim věřit, tak na mě zbylo jen zkontrolovat ve vestě návazcové vlasce, a fluorokarbony od desítky do šestnáctky, peán, metr, a na zádech podběrák na magnetu. Brzo ráno vyrážíme, ještě je všude tma. Do kapsy šoupnu v zatahovacím pytlíku pstruhovou povolenku a je po přípravě. Jídlo tentokrát nenechávám na benzínce, ale abychom se nemuseli převlékat z prsaček a něco někde shánět, „vařím já“. Do jedné ruky beru tubus se svým „SCOTTEM“, do druhé vestu a prsačky a vyrážíme k autu. Řídí Honzík a jediné, co mi řekl, je, že jedeme do hor. Pomalu svítá a vypadá, že bude hezký den. Cestou si listuji v soupisu revírů a koukám, co se kde může a nemůže.
Cesta nějak rychle utekla, najednou jsme na Jizeře. Pro „sichr“ ještě jednou kontroluji správně číslo revíru a datum kroužkuji. Vychází sluníčko a vypadá to na moc hezký den, i když mi zatím jde pára od „huby“. Honzík tak moc spokojený není, lipan má raději zataženo, prý to bude těžké. Soukám se do prsaček, ještě jednou naposledy kontroluji, že mám dobře dotažený zip s dokladama, kdybych se „náhodou“ udělal, a na záda si nechávám ještě zapnout flašku s pitím. Vybalujeme pruty a navijáky, a při pohledu na křišťálově čistou vodu oba začínáme na dvanáctkách fluoro- karbonových návazcích, což jak jsme zjistili, bylo to pravé ořechové. Honzík bere do ruky dvě „céefkové“ krabičky a pečlivě rozděluji každému mouchy. Tati, začneš na tomto stříbru dole…
Zalézám do vody a strašně to klouže, voda je průhledná, studená, mělká a navíc vylézá sluníčko a tak jsme sakra vidět. Skoro hodinu mi trvá, než se mi podaří chytit první rybu, potočáka, ale mě jde dneska o lipany. Další tři ryby jsou pstruzi, ale konečně mám svého lipoše! Hurá! Jdeme po proudu a kde se dá, lezu doslova po kolenou, což se mi ale viditelně vyplácí, protože mám záběry! I když je všechno proti mě, daří se mi slušně s Honzou držet krok, ale samozřejmě jsem mu „dal náskok“ deseti ryb.
Honzík opravdu navázal mouchu, z které se lipani můžou doslova sednout na zadek, protože má několik sérií a chvilku tahá jednoho za druhým. Já je tahám taky, ale trošku je „prokládám“ sivenama a pstruhama. Po několika hodinách v řece jsme dostali hlad a tak se vracíme k autu, dneska jsem vařil já.
Po slušném obědě ještě na pár hodin zalézáme do řeky a dneska se opravdu bavíme, daří se. Kdyby nebylo to sluníčko, bylo by to ještě lepší, ale i takto jsme si parádně zachytali. Sáhli jsme si na několik druhů ryb od lipana, na kterého jsme cíleně jeli, potočáka, duháka, sivena, tlouště, okounka a střevličky. Den utekl jako voda a začalo se pomalu smrákat a tak jsme se otočili a ač se nám moc nechtělo, museli jsme se vrátit k autu. Chvilku nám ještě trvalo se dostat z kalhot a už jsme se těšili k první benzínce na pořádného horkého turka, kterého jsme si oba opravdu zasloužili.
Tak zase příště
PERUN
JO
