Zase po delší době jsme se s Jettym shodli ve volném čase v týdnu a usoudili jsme, že bychom se mohli chytit na nějakém atraktivnějším místě, kde bývá o víkendech šíleně natřískáno. Slovo dalo slovo a tak jsme si dali rande ráno kolem čtvrté, naložili jsme všechny naše krámy do auta a vyrazili na Labe po dálnici směr Týnec. U benzínky jsme klasicky „dotankovali“ kafe a bagety a přesně v pět jsme u vody. Jaké bylo naše překvapení, když všude kolem nás stál jeden bivak vedle druhého, ti na naší straně měli klasicky nahozeno pod nohama těch naproti a ty zase pro změnu pod nohama těch na naší straně. A aby se to nepletlo, do toho každý druhý měl přes celou řeku nataženou bojku s trhačkou na sumce. Velmi smutný příběh, trošku nás to překvapilo, ale řekli jsme si, že když už jsme tady, tak nějaké místečko najdeme. Našli jsme si zarostlý pás asi pětadvaceti metrů, kde se nikomu nechtělo rákosí vysekávat, trošku jsme si ho upravili a nanosili všechny věci kolem nás, abychom je měli po ruce.
Namíchali jsme krmení a na začátek poslali do vody pár větších krmelců, aby se u nás ryby zastavily. Jetty dal na svůj druhý prut klasickou rousnici a já zkoušel koule a pelety, kdyby si chtěl nějaký kapřík zobnout. Během chvilky měl Honza záběr a první sumeček byl na břehu. Za ním druhý, třetí, čtvrtý a šlo to tak dlouho, až mu došly rousnice. Mezitím jsem ještě slepil litr červíků a poslal je do vody za krmením a začaly se dít věci. Během dvou – tří minut přišel záběr a byli to nádherní cejni, spíš lopaty a čím více červíků jsme na háčky přidávali, tím větší ryby jsme chytali.
Jeden čas nám najely takovým způsobem, že záběr následoval okamžitě po náhozu a oběma najednou. Parádně jsme se bavili a nekoukali na čas, který bohužel neúprosně letěl jako voda. Kapraři kolem nás se pomalu balili a postupně odjížděli domů s tím, že to prý nebere. Asi měli pravdu, ani nám se nepodařilo žádného kapříka vytáhnout, ale jinak jsme tahali jednu ryby za druhou.
Vůbec se nám od vody nechtělo, ale nedalo se nic dělat. Tolik pěkných mrmláků jsem už dlouho takle najednou nechytil a až na jednoho okounka jsme prakticky nechytili žádnou malou rybu.
Tak dík, a zase příště…
