Zpráva od vody – Pražská Vltava 2
Já tu řeku mám prostě rád, a tak mi to zase nedalo, a rozjel jsem se vyzkoušet, jestli ten deštík a konečně trošku ochlazení alespoň maličko rozhýbalo ryby. Nijak dlouho jsem nepřemýšlel, kam pojedu, jen jsem nechtěl mít cyklostezku těsně za „prdelkou“, a tak volím levý břeh, kde je přeci jenom o kus dál.
Beru si jenom velmi lehkou výbavu, dva feederové proutky, stojánek a mám ještě v úmyslu vyzkoušet kombinaci nového krmení. Litr červů je samozřejmostí, trošku granulek, peletek, už týden mám namočenou kukuřici s řepkou a pšenicí, pod kterou jsem jen malinko škrtnul, a když se voda začala vařit, jsem to odstavil, nechal vychladnout a to míním použít jako zarážku spolu s červíkama.
Bohužel díky nějakému hodně „přemýšlejícímu“ úředníkovi je cyklostezka po obou stranách řeky, takže auto musím nechat na parkovišti a k vodě to všechno musím odtahat, ale proto jsem volil lehkou výbavu, takže jdu „jen“ dvakrát. Je všední pracovní den, a tak nepředpokládám nějaký moc velký pohyb, ale asi v Praze nikdo nedělá, protože se naproti po cyklostezce pohybují desítky, možná stovky kolařů, bruslařů, koloběžkářů, kočárkářů, běžců a procházejících se, ale mě to nijak nevadí. Jako první míchám krmení, volil jsem senzasácký hnědý feeder, a míchám ho s mondialem příchuť kapr, který má trošku hrubší strukturu, a můj pártikl jako zarážku. Krmení nechávám chvilku pracovat a připravuji si dva proutky, kde chci na jednom chytat klasické červíky a na druhém zkouším bonduelku kukuřici v kombinaci s červem, nebo žížalkou.
Když jsem připraven nahodit, prošáhnul jsem si trošku dno a našel jsem hranu, za kterou posílám asi patnáct krmelců. Teprve potom jsem přisypal červíky a poslal do vody další tři decovky s živou. Spokojeně nahazuji a fotím si naproti projíždějící vláčky, kde mě překvapuje, že jsou skoro plné, i když je pracovní den. Málem jsem prošvihnul první záběr od pěkného cejna na pět bílých červíků s jedním červeným a přes metr dlouhým fousem, který tady parádně funguje. Znovu nabíjím a nahazuji na krmené místo. Chytám čtyřicítku krmelec, ale voda skoro stojí, takže by klidně třicítka stačila. Sleduji ve vodě plavající nutrii a zase jsem málem prošvihl dalšího cejna. Vida, ryby jsou při chuti a tak se začínám bavit.
Záběry přicházejí tak do čtyř – pěti minut a jsou to klasické cejní, lehké zavrnění a povolení špičky. Na druhém prutě se s kukuřicí nic neděje a tak zkouším několikrát přehazovat a dávám dvě zrnka s žížalkou a zavírám to červeným červíkem. Když jsem v nejlepší, projela kolem loď a já můžu znovu krmit. Posílám do vody zase asi deset krmelců a chvilku to zase trvá, než najely ryby. Jako první přišel krásný kapřík, který se mi sotva vešel do pětašedesátky podběrákové hlavy a za ním druhý. Vida, zřejmě je pártikl trošku na krmeném místě přibrzdil, ale bohužel další loď a je po záběrech. To mě na Vltavě vadí, když se konečně dostanu do ryb, tak průjezd lodě a je po krmení. Tak znovu zakrmuji a na druhém proutku jsem zaregistroval na kukuřici s žížalou lehké zavrnění, a nic. A zase jen lehké zavrnění, že by nějaký hrouzek či okounek? Zkouším lehce přiseknout a hele, kanička na kukuřici s žížalou! Zřejmě kukuřice spadla a zůstala tam jenom ta žížalka.
Zkouším tedy chvilku chytat jen na žížalky, ale bez odezvy, tak se vracím k bonduelce s žížalou a zavírám to červíkem. A je to jako na běžícím pásu, záběry od cejnů, chytnu jich několik a projede loď a jsem zase bez záběrů. Tak znova krmím a krmím a krmím….Doba záběrů se viditelně prodlužuje a tak zkouším různé kombinace, ale nic nepomáhá. Navíc se něco stalo, protože se voda trošku rozjela a já musím vyměnit krmidla za padesátky, které tam jen tak tak sedí. Na druhém prutě se mi zaklepala špička a nic, povolil se vlasec a tak lehce přisekávám a okounek.
Zajímavé, kombinace bonduelka s žížalkou a červíkem jim zřejmě chutná. Jenže záběry se opravdu prodlužují a tak posílám do vody zbytek krmení, ale přišel mi už jen jeden cejnek a je po rybách. Nevadí, balím a jdu od vody spokojen, vždyť jsem si slušně zachytal a docela pěkné ryby. Tak Vltavo, dík a čau, zase někdy.
JO
Můžu se prosím zeptat, jak si prošáhnete nebo změříte dno, abyste viděl, kam krmit a kde chytat, a jak to udělám, abych tam potom i chytal? Já s fídrem teprve začínám, tak se ptám na všechno, co mi dělá problémy.
To není zase tak těžké, chce to jen trošku cviku. Navážeš si na konec vlasce karabinku, na kterou připevníš třeba 50g olůvko(podle zátěže tvého prutu) a pomalu „oťukáváš“ dno a zkoumáš, kde jsou nějaké překážky, vázky nebo třeba díra ve dně a podobně. Říká se tomu, že si mapuješ dno. Když najdeš místo, kde chceš chytat, označíš si vlasec lihovou fixou, případně si zaklipuješ vlasec přes gumičku. Dále máš dvě možnosti, buď si zapíchneš vidličku, kam zacvakneš konec udice a odmotáš vzdálenost až ke značce, kam zapíchneš druhou vidličku a máš danou vzdálenost, kterou kdykoliv můžeš přenést na další pruty, a nebo použiješ k měření dvě vidličky spojené např. 4m provázkem, mezi které odmotáváš naměřenou vzálenost a počítáš počet odmotů až do značky a opět to přeneseš kdykoliv příkladně při utržení nebo na další pruty.