ZÁKLADY FEEDERU 2 – Feederové pruty

FEEDER ZÁKLADY. Díl druhý: Feederové pruty.

🔊 Poslouchat příspěvek

Už jsme se konečně rozhodli, že si chceme koupit feederový prut, ale podle čeho nebo jak ho vybrat?

Poradit se s kamarádem, najít si nějaké informace na webu, nebo to nechat na prodejci, co mi doporučí?

Osobně si myslím, že než se stanu vlastníkem nového feederového prutu, musím si ujasnit tři základní věci:

1. Kde budu chtít chytat, nebo kam chodím nejraději – od toho se odvíjí délka a gramáž prutu
2. Jaké ryby nejčastěji chytám – od toho se odvíjí tip a akce prutu
3. Jak jsem na tom finančně – kolik si představuji za prut investovat

Máme jasno, odpověděli jsme si na všechny tři otázky,

vyzvedli si určitý finanční obnos, který jsme se rozhodli investovat, a jdeme do rybářské prodejny pro svůj první proutek. Pokud se nám prodávající začne věnovat a než nám vrazí do ruky první klacek, aniž by se nás zeptal, kde hodláme chytat? Jakou máme představu, a podobně, rychle odsud pryč! To se určitě potřebuje zbavit nějakého ležáku a zkouší to na nás. Je to sice extrém, ale může se nám to stát. Ale většinou jsou dneska v rybářských obchodech zkušení rybáři, mnoho z nich feederem chytá, a tak dostaneme dostačující informace. Na trhu je opravdu z čeho vybírat, asi nejlepší feederové proutky vyrábějí firmy, zabývající se plavačkou, taky většina feederových prutů je nejvíce podobna s matchovými pruty.

Dokonce se firmy předhánějí, vyrábějí stále více lepších a kvalitnějších výrobků, a tak tlačí ceny dolů, což mnoho rybářů ocení. Nemusíme se tedy nijak ukvapovat a koupit hned první kousek. Prut se nám musí líbit a musí „sednout do ruky“. Ještě „maličkost“. Je velmi důležité se zeptat, jestli se na vámi vybraný proutek dají sehnat náhradní špičky.

Než si povíme něco o nejznámějších výrobcích, značkách a nejvíce prodávaných feederech,

řekneme si pár údajů, které většinou při výrobě v továrně napíšou na prut. Kromě výrobního čísla, kódu, EANu, značky, materiálu, tam najdeme pro nás dva nejdůležitější údaje, a to:

• Délka feederového prutu, u nás v Česku uváděna v centimetrech, například 210 cm, 240 cm, 270 cm, 300 cm, 330 cm, 360 cm, 390 cm, 420 cm, nebo mezinárodně anglickou mírou Ft (feet = stopa), což je číslo 30,4 cm. Abychom získali přibližnou délku prutu převodem na centimetry, vynásobíme Ft třiceti, například 7 FT = 210 cm, 8 FT = 240 cm, 9 FT = 270 cm, 10 FT = 300 cm, 11 FT = 330 cm, 12 FT = 360 cm, 13 FT =390 cm, 14 FT = 420cm
• Doporučená zátěž (někdy označována jako vrhací) feederového prutu, u nás v Česku je uváděna v gramech, například 5 – 30 g, 20 – 60 g, 30- 90 g, 40 – 80 g, 50 – 120 g, do 110 g, nebo velkými tiskacími písmeny z angličtiny L (light), M (medium), H (heavy).

Oba tyto údaje jsou pro nás důležité, protože jsme si předem odpověděli na všechny tři otázky, a tak víme, že například nejraději lovíme na Labi, kde je velmi silný proud a strmé břehy. A proto potřebujeme k tomu odpovídající prut s délkou minimálně 390 cm, a vrhací zátěží přes 120 g, nebo jiný příklad chodíme na malé, zarostlé toky. Tak nám bude naprosto stačit proutek do 270 cm a zátěží do 40 g. Už na tomto příkladu je zřejmé, že v případě prohození jsme použili špatný prut. Na malém zarostlém toku s dlouhým prutem nenahodíme, naopak na Labi s jemným pikrem nemáme šanci udržet krmítko ve velkém proudu. Právě proto jsou oba údaje pro nás nezbytné.

Ještě je důležitý třetí údaj, o kterém se moc nemluví, a to je akce prutu. Ta není nikde napsána, ale odborník jí dokáže jednak vyčíst z katalogu, nebo při zkoušení prutu.

Akce:

• • A je převážně ve špičce, nebo první(horní) třetině prutu.
  • B jde skoro do poloviny prutu.
  • C jde skoro až do rukojeti prutu.

Časem si každý zvolí podle sebe ideální proutek a přizpůsobí ho délkou, doporučenou gramáží i akcí podle vody, ale je to dlouhodobá záležitost a nestačí jít jednou k vodě.

Špičky jsou jednak barevně značené a jednak je na většině údaj buď v oz(unce), nebo gramech. Tady je převodová jednotka 1oz = 28g (bude upřesněno v samostatném článku).

Ještě se zastavím u označení prutů. BOHUŽEL se jednotlivé firmy mezi sebou nedokázali dohodnout, a tak v jednom katalogu jistého výrobce najdeme označení prutu:

M (medium) a na prutu 30 – 70 g, jiný výrobce napíše na svůj prut taky M (medium), ale doporučená zátěž 40 – 120 g!!!! Tak co si z toho máme vybrat? Asi je druhý prut z kvalitnějších materiálů? Taktéž nás může zmást kombinace anglického označení zátěže, například:

• • MH (medium heavy).
  • EH (extra heavy).
  • ML (medium light).
  • UL (ultra light) a podobně.

V praxi platí, tedy spíš většina firem používá označení

• • L (light) pro pruty do 60g.
  • M (medium) do 100g.
  • H (heavy) nad 100 gramů.

A se špičkami si taky moc hlavu nelámou. Vyrobí například prut, označí ho M, napíšou gramáž 20 – 90 g, nejslabší špička je dvacet gramů, nejsilnější devadesát gramů a ta třetí je někde uprostřed. A navíc je popíšou 1oz, 2oz, 3oz. Hotovo.

Feederové pruty jsou většinou dvoudílné nebo třídílné děličky, kde se v prvním, nejslabším dílu od shora dají vyměňovat špičky. V katalogu převážně značeno jako 2+1 nebo 3+1, a někteří výrobci podle počtu špiček značí například 2+3, nebo 3+3 a podobně. Setkal jsem se i s jednodílnými pruty, ale to je výjimka.

Jejich váha, akce a doporučená zátěž se odvíjí z materiálů, z jakých jsou vyrobeny a v poměru blanku – modulovaného grafitu a sklolaminátu. Nejjemnějších skelných vláken, starší kousky případně umělou pryskyřicí. Podle výrobce a doporučené zátěže může být v základu s prutem v sadě dvě až pět různých špiček. Právě použitý materiál, počet oček, počet špiček, a kvalita zpracování určuje koncovou cenu prutu. Na trhu se setkáte i telefeederovým prutem, ale to si kupují jen rybáři, kteří potřebují z důvodu přepravy co nejkratší přepravní délku. Z velké většiny všech těchto telefeederů, co mi prošli rukama, se jednalo o klasický teleskop s upraveným, vyztuženým prvním dílem, kam se zasouvají špičky. Což opravdu není to pravé ořechové.

Ještě můžete narazit na názvy quiver, winclepicker nebo picker,

v podstatě se tyto pruty od klasického feederu liší délkou. Dále gramáží a specializací, například na pruty, kde mají jeden spodní díl a dva horní (dokonce jeden na feeder a jeden na plavanou). Nebo pruty speciálně na parmy, kapry,  pruty s velkými očky, pruty na silnější šňůry a podobně. Ovšem tohle nás začne zajímat, až si trošku „osaháme“ feeder, a taky si většinou takové pruty kupujeme k několika feederům, které již vlastníme.

A jsme u vaší další, velmi časté otázky.

Dokážu na tak jemnou špičku vytáhnout i většího kapra, nebo dokážu s tou jemnou špičkou odhodit těžké krmítko hodně daleko, aniž bych špičku zlomil?

Nemusíte se bát, v dnešní době je nepřeberné množství prutů určených právě pro lov větších ryb, jako jsou kapři, parmy, amuři nebo jeseteři. Klidně odhodíte ve velkém frčáku dvě stě gramové krmítko. A pokud zvládnete techniku nahazování, což je tahem a ne trhem, v pohodě budete nahazovat. Špička slouží pouze jako signalizátor záběru, tak na ní vyndáte cokoliv. Z praxe můžu potvrdit, že ze sta zlomených špiček je devadesát devět naší vinou. Nejčastěji nepozorností se omotá vlasec a při náhozu, nebo záseku jí zlomíme, či při provlékání vlasce či šňůry „na sucho“ se dostaneme pod „mrtvý úhel“.

Co nám nabízí trh, nebo jaké jsou nejvíce prodávané feederové pruty?

Samozřejmě záleží, kolik chci do svého prvního klacíku investovat. Pominu-li cenu, kde se dá velmi slušný proutek pořídit někde kolem dvou tisíc nahoru, můžu doporučit pár firem. Velmi výhodné je najít si rybářskou prodejnu, kde můžete několik značek vedle sebe porovnat a osahat si je. Potom si prut nechat poslat poštou(raději ne), nebo jiným kurýrem. Asi nejčastější značky:

Tubertini, Colmic, Maver, Trabucco, Sportex, MS Range, SPRO, Mitchell, Saenger, Free Spirit, DAM, Mikado, Jaxon, Dragon, Hardy, Daiwa, Shimano, Matrix, Korum, Preston, Middy, Milo, Garbolino, atd.

Závěrem jedna rada: investovali jste do svého prvního prutu a aby vám dlouho sloužil, a dělal radost. Doporučuji si k němu pořídit pouzdro, které ho ochrání před mechanickým poškozením, nebo alespoň obal. Určitě se vám to v budoucnu vyplatí.

příště: Díl třetí: navijáky

JO

Share on Facebook

Tweet

Follow us

Save