Listopad je kromě nádherných podzimních barev klasický i plánovaným zarybňováním revírů,
což mnohdy znamená, že se sype stovky a stovky kapříků. Pro někoho je to dobré, pro někoho ne, a já patřím do té druhé skupiny. Samozřejmě proti kaprovi jako rybě nic nemám, ale když jich člověk nachytá mraky. Jen se hodně ochladilo a jak říká jeden můj kamarád, je důležité oblékat se jako cibule, tedy hodně vrstev.
Protože mám volno většinou v týdnu, kdy ostatní pracují, takže jezdím sám, plánuji si spíš krátkodobější vycházky, a protože zrovna teď skoro všechny okolní řeky mají minimálně dvojnásobný průtok jednak díky dešťům, a jednak díky vypouštění rybníků, většinou padne volba na stojáky. Během mého volna jsem jich pár navštívil a pokud mi to situace dovolí, chytám na jeden klacík plavačku a na druhý feeder s peletkou, nebo malou kuličkou boilie. Bohužel kolem mě je sice hodně stojáků, ale protože je tam zakázáno krmit, vynechávám je. S krmením už to moc nepřeháním, spíš místo množství volím méně, ale kvalitní. Pokud se jedná o stojáky, používám mrtvé červíky (viz minulý článek), živé jen na háček, snažím se zachytat si, jsem vděčný za pestrou rybí obsádku, ale nedaří se. Z 99% mi do krmení sednou právě „násaďáci“ a tahám jednoho za druhým. Ale je pravda, že mám zase šanci vyzkoušet různé posilovače, dipy, boostry a esence, a kapry prostě z krmení vystřelit. Ne nadarmo mi kamarádi říkali „chemik“. A to se mi daří na výbornou.
Zase na druhou stranu je smutné, když se mi po dvaceti chycených kapříčků podařilo „spálit jim čumáčky“, tedy vystřelit je z krmeného místa, a tím konec. Ne proto, že bych to přepískl, ale proto, že tam té ostatní ryby je v tom rybníčku velmi malé procento a ti kapříci jim všechno „spapají“ a nepustí je ke korýtku.
Zkoušel jsem i krmení pro kapry nezajímavé, ale hladoví násaďáci jsou jako slepičky, sežerou všechno.
Schválně jsem vytáhl metr, což je základní povinná výbava, a pár kapříků jsem změřil. Všichni byli „jedlí“, takže ti, co mají ryby rádi, by zajásali a nejspíš by jich tu už tolik neplavalo. Přilétl se na mě podívat sršeň (hodně divné v té kose) a nejvíc se mu líbil můj RYOBI naviják, nejspíš si ho asi spletl se samičkou.
Už aby si řeky sedly do svých koryt a já si konečně sáhl i na jinou rybu, než kapříka. Co bych dal za parádní ostrou, nebo parmičku.
Tak zase příště.
PERUN!
JO
