Každý, kdo to kdy myslel s rybařinou vážně, určitě začínal se splávkem,
a je jedno, jestli na potůčku, říčce, rybníčku nebo přehradě, a jestli vám bylo šest nebo šedesát a měli jste uříznutý klacek z vrby a klasický špunt z korku, proříznutý šípek či mačovku a na ní parádního anglána. Vždyť ten pocit, kdy se vám spláveček houpe na hladině a vy ho hypnotizujete očima, aby se pohnul, rozjel nebo potopil a potom to napětí, co tam bude za rybu…Ten pocit napětí a radosti, když se splávek opatrně zhoupne, malinko zachvěje a pomaloučku se noří někam do hlubin. A pak to přijde, ryba! A jaká! No kdo z nás tuhle parádu nezažil?
Je úplně jedno, kdy vás to potkalo, nebo ještě potká, důležité je, aby vás to bavilo. A aby vás to bavilo, znamená mít záběry, prostě chytat ryby. Vždyť co je to platné, že sedíte u vody, máte nahozeno, a ono nic. Ne proto, že by v té vodě snad nebyly ryby, nebo že zrovna neberou, i když i to se občas stane, ale hlavně proto, že máte ŠPATNĚ seřízenou udici, třeba nedovážený splávek, špatně broky – moc nebo málo, moc lehký nebo těžký splávek, blbě vidíte anténku, splávek se vám v proudu kolébá….a těch důvodů může být hodně. A aby jste nedělali začátečnické chyby a měli z plavačky radost, a bavilo vás to, něco málo ze svých léty nabitých zkušeností si dovolím nabídnout. Berte jak dávám, vždyť to můžete vyzkoušet a klidně se zase vrátit zpět a udělat si to podle sebe.
Teď nejspíše ode mne čekáte záplavu těch nejlepších výrobců splávků, vlasců, broků, háčků a podobně, ale nic takového nemám v úmyslu. Tak jako všechno i taková plavaná má svoje pravidla a já se pokusím objasnit proč je tohle zrovna tak a ne jinak a co je důležité a co ne a co by jste o tom měli vědět a proč. A každý si z toho vybere, co se mu zrovna hodí.
Na prvním místě je nejdůležitější domácí příprava. Jste v šoku, nebo nevěříte? Jasně, pro toho, kdo jde jednou za rok k řece se splávkem, najde první, co mu padne do ruky, nějak ho naváže, namačká bročky, chytí si rybičku a hotovo, je jasné, že mi nevěří, ale co když je venku kolem nuly, fouká vichřice nebo prší, máte zmrzlé nebo rozmáčené ruce…Jasně, i já občas přijedu někam k vodě když je hezky, vyndám si pohodlné křesílko, vytahám všechny ty svoje krámy a začnu vázat. Ale i to je domácí příprava. Vrátíme se tedy na začátek. Daleko jednodušší je si předem navázat udičku (to je kompletně vyvážený splávek s bročkama a kouskem vlasce podle hloubky, kdy chceme chytat), namotat jí na kostřičku, a u vody pak jen stačí svázat hotovou udičku s kmenovým vlascem a chytáme. HOTOVO. Nemusíte mít vyvažovací válec, než jsem si ho pořídil, používal jsem pětilitrovku od okurek, nebo plastovou asi metrovou trubku, kterou dole pečlivě přetáhnete několika vrstvy igelitu a zaizolujete. Na tom válci vidíte přesně, kolik vám kouká anténky a doladíte si to podle potřeby.
Takže, správně si vybrat splávek na určitou vodu, kde chci chytat. Všeobecně platí, že na stojatých vodách chytáme štíhlejší splávky, na řekách spíš bambulky. Některé splávky do velkých proudů mají vedení vlasce prostředkem, aby se v proudu nekolébaly, a hezky „řezaly“ vodu, ostatní splávky mají v horní třetině tělíčka malé očko na vedení vlasce a na dříku jsou uchyceny třemi gumičkami. Zátěž (nosnost, váha) splávku záleží na nástraze a vzdálenosti, kde chceme chytat. Anténky volíme tak, abychom je vždy dobře viděli. Průběžné splávky (zvané anglány, waglery) zatím vynecháme, bavíme se o pevných splávcích, to jsou takové, kde vedeme vlasec napevno bužírkama. Barva anténky záleží na počasí, sluníčku a protějším břehu, ve sluníčku je lépe vidět černá se žlutým proužkem, proti tmavému břehu žlutá anténa, červená když je zataženo. Není špatné mít splávek, kde se anténky dají vyměňovat, nebo si navázat na jednu kostřičku dvě různé barvy. Při větších vlnách je lépe vidět delší anténka. Dřík splávku (nožička, drátek) je z grafitu, kovu nebo plastu, na něj navlékneme bužírky (lepší než PVC je silikon). Při montáži napřed navlékneme vlasec do očka a potom do tří gumiček, dvě jsou málo. Může vám při nahazování splávek sjíždět nebo se posune spodní gumička a splávek se zamotává.
Při vyvažování splávků asi do dvou gramů klidně stačí bročky (časem si každý oblíbí ty svoje, je několik firem, které dělají měkké, a ty se dají lehce zmáčknout a zase nehtem rozevřít), dobrý pomocník jsou specielní kleště na broky, na těžší splávky by padlo hodně broků a tak se zpravidla přidávají podlouhlá olůvka zvané torpilky, v lepším případě mají uvnitř silikonovou bužírku, aby nenarušili vlasec. Dovažujeme přibližně tak, aby se k torpilce přimáčkly asi dva až tři bročky (abychom mohli lépe pracovat s udicí – vodit jí). Broky se zpravidla namačkávají proříznutím do jedné osy – lajny. Někdy necháme torpilku, aby se posouvala směrem nahoru a pod ní přidáváme bročky, někdy jí takzvaně „zatípneme“ (nemotá se to při delších náhozech). Bročky se vždy přidávají od největšího směrem dolů k háčku k nejmenšímu. Příklad na splávek 4g použijeme torpilku 3g a dolů dva broky 0,4g a jedem malinký „kopírák“ úplně dolů. Pokud broky roztaháme po vlasci, musíme umět perfektně nahazovat, jinak se nám bude udička motat. Při vyvažování musíme počítat s tím, že na háček ještě přijde nástraha( červík, žížalka, kukuřice, houska) a tak se podle toho zařídíme a nedovažujeme úplně. Lépe je u vody jeden broček přidat než jeden sundavat. Na konci vlasce uděláme malou smyčku, kam později protažením přivážeme háček (někdo používá mikro obratlík). Háček je lepší připevnit až u vody, volíme sílu návazce a velikost háčku podle nástrahy a ryby, na jakou líčíme. Máme vyvážený splávek a víme, že jdeme někam, kde je maximálně dvoumetrová hloubka, tak celou udičku naměříme asi o metr více ( zkrátit se dá kdykoliv), a opatrně ji namotáme na kostřičku. Prakticky při navazování udiček na kostřičky vždy volíme délky podle hloubky, kde chceme chytat.
Při plavané se nejčastěji používají vlasce s průměrem 0,16mm (0,12 – 0,20mm podle vody a ryby, samozřejmě pokud půjdeme na soukromou vodu na dvacetikilové kapry se tomu přizpůsobíme), a tak já navazuji z devadesáti procent každou udičku na kvalitní vlasec 0,16. Velmi důležité je použít tak dlouhou kostřičku, aby byla schovaná anténka a při přepravě se nepoškodila. Naučil jsem se na jednu kostřičku dávat dvě udičky, zásadně proti sobě. Velmi důležité je si popsat datum pořízení udiček, protože vlasec stárne, zvláště pokud ho necháte vystavený dlouho na sluníčku. Někdo si připisuje i délku návazce a průměr vlasce, ale já používám šestnáctku a všechny návazce nechávám šest metrů ( na šestku boloňku), proto to nepotřebuji psát. K vodě si bereme pár různých navázaných kostřiček a udičku volíme podle proudu. Spojení dvou vlasců je minutová záležitost a zkrátit délku a přizpůsobit se dané vodě je okamžik jednoho stříhnutí nůžkama, obzvláště teď v zimních měsících.
Tak asi pro dnešek stačí, tak držím palce, snad vám to alespoň trošku pomohlo.
PERUN
JO
[rpt name=“fischiera“]
