Pořád jsem přemýšlel, kam bych si jel zachytat, a je jedno místečko na Berounce, které léta míjím, ale nikdy jsem to nevyzkoušel.
Asi proto, že jsou tu všude mělčiny, a tak nebyl důvod. A tak jsem se rozhodl to změnit. Postavil jsem sýrové krmení, to kdyby tu byla nějaká zatoulaná parmička, trošku bonduelky, trošku červíků, trošku hlíny. Hotovo. Voda táhla na třicítku krmítko a začínám dole s dvanáctkou fluorocarbonem a čtrnáctkou háčkem.
Překvapivě přišel záběr hned na první nához a hned parmička. Sice miminko, ale parma. Zdůrazňuji, že chytám tak ve čtyřiceti centimetrech vody! To jsem tedy nečekal.
Nestíhám nahazovat a tahám jednu rybu za druhou. Zvláštní je, že to je pokaždé jiný druh, parma, kapr, cejn, skalák, plotice, podoustev, ostroretka. Jakoby tu všechny ryby žily na jedné hromadě. A nebo si každá přišla zobnout z krmení, které jim tam košíčkem servíruji. Nijak mě to nevadí, parádně se bavím a ani nepomýšlím na to, že bych vyndal druhý klacík.
Vylezlo sluníčko a svítí mi rovnou do očí, tak jsem musel změnit úhel, abych viděl záběry. Ryby jsou stále při chuti a tak se snažím zvětšovat sousta, aby si přišla zobnout i větší ryba. Jenže podle mě nemá šanci, protože od náhozu tak do dvou minut je poctivá hokejka a tak se k tomu ani nedostane. Bavím se a čas neúprosně letí. Rybám stále chutná.
Konečně pořádný záběr – hokejka až přes brzdu, a bohužel moje dvanáctka dole nestíhá – pravděpodobně kapřík. Neva, převazuji na třináctku a dál se bavím. Druhého a třetího kapříka jsem si už vychutnal, nasazenci, ale jak by řekli kaprožrouti, berný. – Tak mají šanci si ho chytit.
Pořád se bavím, pomalu zapadá sluníčko, ochlazuje se, ale rybám to je šumáček. Jen mi dochází krmení, a to už rybám vadí. Interval mezi záběry se prodlužuje a na prázdné krmítko toho moc nenalákám. Ač nerad, musím balit. Byl to zase jeden parádně strávený den u vody, co se do života nepočítá. Tak zase někdy.
PERUN!
JO
