Jak jsem dostal na Vltavě pěkně na prdel při honbě za „vánočňákem“…díl 1.
Předehra: ….jak mi to jen čas dovolí, chodím celý prosinec na ryby, a tahám kapra za kaprem (mimo cejnů, karasů, plotic a jiných ryb)….
Poienta od mojí ženy…vem jednoho, dáme si ho na Vánoce….Já…klídek, času dost….já ryby nejím, a samozřejmě všechny pouštím, ale klasicky tradičně jednoho musím malému Kubíkovi na Vánoce přinést živého do vany, aby se měl s kým „koupat“ a my měli šanci dodržet tradice….
Hlavní děj:
Čas letí, čtyři dny práce, čtyři dny volno, čtyři dny práce….jakmile mám volno, jsem na rybách, a bavím se. To znamená, že pouštím HODNĚ kapříků. Dvacátého prosince se domlouváme s kamarádem Honzou, (konečně mám volno),že pojedeme na Vltavu a každý si toho svého povinného „vánočňáka“ chytí…jenže…,hezky se to říká, už hůře provádí… Den předem se u mě v práci domlouváme a „selektujeme“ vodu a místo. Vyhrává Vltava a mezi pěti místy bereme jedno….Poslední upřesnění a jako na potvoru hodně pouští vodu, navíc má večer pršet a ráno mrznout, takže se předpokládá slušná klouzačka. A jak u mě bývá zvykem, vstávám ráno ve tři, klasika, káva „tureček“ bez cukru s mlékem a bílým jogurtem, záchod, sprcha, oblékám se, zapisuji číslo revíru, nakládám rybařinu, ještě pro „sichr“ vařím kávu s sebou(kterou jsem samozřejmě ve spěchu zapomněl na ponku kuchyňské linky spolu s litránkem bílých červíků) jasně, dostal jsem to pěkně „sežrat“ od té „mojí“…Proč tak brzo? Postě u vody je strašně „zahustíno“, každý se snaží urvat toho svého vánočního kapříka. A tak nastává boj o místo.
Připadám si jako pěkný magor, vstávám ve tři, ve čtyři nakládám věci do auta a vyjíždím ve čtvrt na pět. Zadal jsem chytré paní do navigace „G BOD“, tedy místo našeho setkání a ona mě svými povely navádí. Ale špatně. Z Baranďáku to ještě zvládla, ale na druhém kruháku už ne a poslala mě místo podél Vltavy na Cukrák…kráva….takže to zachraňuji a sjíždím přes Zbraslav zpátky podél Vltavy. Hurá, jsem tu první a pár minut po mně i kamarád Honza. Parkujeme a sotva jsme to udělali, už se tu „naštvaně“ otáčí pár aut, kteří tu zřejmě taky chtěli chytat. Bohužel jsou tu jen dvě místa. Tma jako v p…pytli, tak za světel čelovek se převlékáme do teplého a vážeme si pruty. Je malinko pod nulou, ale fouká studený větřík .Na vodě vidíme, že je sakra dole, ale hodně letí.
Půl hodiny za námi a konečně máme oba hotovo. Já volím jak jinak, než svoje feederové klacíky (R-18 a Daiwa), ale Honza to vůbec neřeší (mimochodem je tu jako doma, chodí sem hodně často a tak ho beru jako domácího). Tahá klasický kaprařský stojan s pípákáma, váže klasiku drátěné krmítko s tyčkou proti motání s hodně krátkým fousek, klasika závěska s převlekem, úniková montáž, dole háček, na jednom červíky s kukuřicí, na druhém červíky s nějakou foukačkou. Klacíky ukládá do stojanu, seřizuje pípáky a vypíná zvuk jen na vibraci.
Já vážu na jednom proutku typickou Vltavskou montáž – průběžka s metrovým fousem na čtrnáctce fluorine a padesátka krmelec, na druhém poloprůběh s myším hovínkem a sedmdesát čísel fous s patnáctkou, jedna šlupka od kuku se třemi červíky. Samozřejmě všechno děláme stále za svitu čelovek, protože je tma jako vpr…pytli.
Konečně máme oba nahozeno…
Já jsem líný pověsit na tu chvilku, než se rozesní, na špičku světýlka a tak osvětluji špičky čelovkou a nespouštím z nich oči. Honza to prostě někam nahodil, zapnul pípák, natáhl swingry a hotovo.
Pár minut a první jízda. Honza. Kapr, ale bohužel při zdolávání padá…Nevadí, asi byl malej a bolavej….
Honza znovu nahazuje. Já nic. Deset minut a Honza znovu startuje po spadnutém swingru a jízdě a tahá kapříka. MALEJ…tak ho pouští a znovu někam nahazuje. Stále je tma jako v pr….a já nic…
Půl hodinky a pomalu se rozednívá. Já STÁLE nic. Honza má další jízdu, ale kapra netrefuje. Znovu nahazuje. Konečně se rozsvítilo, že vypínám čelovku. Přehazuji jeden proutek do označené čárky, kam i krmím a druhý prut pokaždé jinam. Pustili vodu, že není možnost se dostat pokaždé na stejné místo- ale nevzdávám se a poctivě se snažím jeden flíček zakrmit. A je tu další jízda, spadl swingr a kapřík si to někam mastí. Honza ho s klidem uvodil a podebral. Hurá. Vánočňák. A tak ho zapisuje a dává do vezírku. Já to už nevydržel a převazuji jeden prut taky „nakrátko“ jako Honza. Klasická průběžka, 70g krmelec a asi 7cm fous, na háček dávám vymačkanou kukuřici a tři červíky. Honza má další jízdu, ale kapra netrefuje. Já dělám, co umím(tady asi spíš co neumím), prodlužuji fous na metr dvacet, zkracuji fous, zmenšuji háček, zkouším červíky, kukuřici, různé foukačky, dokonce dipuji všemi možnými příchutěmi od sladkého pomeranče, mandarinky, medu, jahody, anýzu přes koření až po smrady, jako je česnek, játra, halibut…krmím, přehazuji…ale stále jsem bez záběru.
Sedmá Honzova jízda….V klídku zdolává kapříka, ale tentokrát je malinký a tak ho pouští. Není mu dobře a tak se se mnou loučí a jde se domů potit. Ale já to nevzdávám, určitě přijde…
Pomalu se začíná zvedat voda a skoro zdvojnásobuje se průtok, že musím po minutě vyndat návazec a „oloupat“ z něj nanesený bordel. Mezitím jsem ani nezaregistroval, že si nade mě sednuli dva rybáři a dolů po vodě další dva. Soustředím se a krmím, točím pruty a snažím se jeden klacík udržet v krmeném místě a druhý zkouším různé vzdálenosti. Bohužel nic. Naproti se při břehu „formuje“ letka černých pirátů, odhaduji je tak na stovku, to je velké neštěstí. Po chvilce jim vedoucí pták dá povel a všichni se ukázkově nesou zlikvidovat pár set rybiček….
Napadá mě vyzkoušet jiné krmení a tak jdu do auta a míchám druhé krmení – obyčejnou černou plotici, do které ještě přidávám trošku peletek a trošku kukuřice. A začínám znovu, ale teď to vůbec nevypadá na pohodové chytání, dřu jako bych chytal mistrovský závod. Krmím po minutě naprosto přesně, točím nástrahy, zjemňuji, zmenšuji háček, stříhám červíky do krmení, prodlužuji a zkracuji fous…Makám a ani jsem nepostřehl, že to ti dva nade mnou nějak rychle vzdali a ti dva pode mnou půl hodinky po nich….Zase jsem tu sám….
Začíná se pomalu stmívat a tak jsem prakticky „odmakal“ jeden celý den, a ani ťukanec. Je mi jasné, že dneska vánočňák nebude…Pomalu to balím a štve mě to. Nejsem naštvanej, že jsem nechytil kapříka, ale že jsem nedokázal za CELÝ den udělat jediný záběr!!!! Ani jsem neměl cucnuté červíky, prostě jako bych seděl a chytal v bazénu. Kdybych ráno neviděl těch sedm Honzových jízd, dávno bych byl jinde…
Nu což, ještě mi zbývají tři dny….
Tak držte palce…
JO
Je potřeba se v této zimě dobře oblékat, kord když strávím u vody cely den. Jinak krásný článek a klobouk dolu.