Že miluji parmy, královny našich řek, ví asi každý, že za nimi jezdím po celé ČR, to ví taky každý
Zavolal mi kamarád Míra, který teď žije na Jihu, že by moji miláčkové mohli jít a tak jsem na nic nečekal a vyrazil… Jak víte, bydlím na „Jižňáku“ a mám to všude „třista“, tak to prostě neřeším, a jedu…Nezáleží mi na počasí ani na kilometrech, hlavně že chytám…
Znám tuhle vodu jako svoje boty a tak stavím dvě krmení. Jedno na všechny ryby, podle mojí teorie na odlákání ostatních ryb od parmového prostřeného stolu, a druhé právě na moje miláčky. Koření je tu nutnost a parmy ho prostě milují (bohužel i tloušti), tak ho namáčím, i když mám vždycky od něj úplně červené ruce, a do kyblíků přidávám klasický peletový mix od velikosti 2mm do nějakých dvacítek, hlavně masové a kořeněné příchutě. Kdybych použil sladké, sednou mi do toho kapříci a parmičky nepustí ke korýtku….
Na jednom klacíku chytám klasickou průběžku, zhruba padesát fouskem a bagem červíků, a sotva jsem nahodil, záběr a první parmička se jde fotit. Ještě jsem ani nestačil položit podložku…Pár minut a za ní druhá, třetí…PARÁDA!!! Tak to bude dneska velký…
Rychle si navazuji i druhý klacík, ale tady dávám sice taky průběžku, ale dvacítku fluorokarbon a podvazem dvě peletky – zkouším sýr, koření a halibut, tedy černou a červenou. Úmyslně jsem si vzal velký naviják s velmi jemnou brzdičkou a ta úplně hravě vykrývá hokejky od parem. Jednu chvilku mám několikrát i „dabletku“ a nestíhám. Viditelně mi na peletky jdou větší ryby a tak se snažím soustředit právě na ně. Krmím kořením a peletami asi dvacet metrů od klasického zakrmení. Občas mám čas i na vyzkoušení „dambelsek“ v krilu, a tak si hraju…
Chvilkama mi do peletek najeli tlouštíci a nechtějí pochopit, že to není pro ně, ale pro parmičky. Ale ty se nadají zahanbit a tlouště několikrát z krmeného fleku statečně vystrkují….Voda se chvilkama rozjíždí, jako by někde pouštěl a zastavoval jez, a tak se občas obalí krmelec i háček zelenou řasou. Ale ani to mě nijak neodrazuje….
Jsou čtyři hodiny a já mám dvacet chycených parmiček. Ještě jedna a je to můj rekord za den na jednom místě. Deset minut a je to tam! Že bych to tedy překonal? Jasně další a další a další!!! Bohužel občas se přetahují s tlouštíkama, ale já se parádně bavím. Šest a třicátá!!!! Nemám čas na nic jiného, soustředím se na ryby a kdyby padaly trakaře, nebo šel kolem nahý průvod roztleskávaček, tak si toho snad ani nevšimnu….
Pomalu se stmívá a já jsem šťastnej jako blecha. Přišla poslední, jednatřicátá!!!! Můj rekord!!!! Sice to nejsou žádné „gigantnice“, ale jsou to parmy a bojují!!!Občas mi kousnou i červíky a jsou mimo nosnost mojí čtrnáctky…Nejmenší má čtyřicet dva a největší šedesát tři… Ale jsou tu i jejich maminky a babičky….
Chtě nechtě se stmívá a já musím balit. Smutně vytahuji oba proutky a loučím se s vodou a čekají mě dvě kilečka domů… To už asi nazažiju…
Tak zase příště
PERUN!
JO
