Republika mýma očima – MiČR v LRU Feeder 2016

MiČR v LRU Feeder 2016 kanál Račice

Než začnu, musím připomenout, že několik týdnů před vlastním závodem byly doslova tropy s neskutečnými teplotami a zrovna v pátek k nám přišla studená fronta s lokálními průtržemi mračen a se značným houpnutím tlaku a teploty o hodně dolů, což se mohlo podepsat na braní ryb. Jako mávnutím kouzelného proutku se tropy změnily ve slejvák a teplota šla i o patnáct stupňů dolů, nemluvě o zhoupnutí tlaku.  Za další je většina lidí zaměstnána a tak nedostali na pátek volno, takže se trénovalo pouze na zhruba polovině míst, což mohlo a podle mě i hodně ovlivnilo braní v prvním kole závodu. Podle mě je to nespravedlivá voda, a mohu to potvrdit, protože jsem za posledních deset let tady 11x chytal(když nepočítám ještě 4x na dirkách) a vždycky to tak bylo. Rozhodla bonusová ryba, většinou kapr. Pravda je, že pouze plavačku a to jak ligu, tak několikrát i pohár předsedy. Feeder se tu nikdy nechytal, to je letos poprvé. Hlavně nespravedlivost vidím v tom, že se tu nesmí chytat, pouze na začátku a to jen když nejsou podle rozpisu nějaké závody nebo tréninky lodí a tak se natažená lana stahují pouze na zimu, a hodně záleží na štěstí při losování. Samozřejmě teď se mnou budou souhlasit ti, kteří si do losu sáhli blbě a neměli po oba dva dny záběr (první kolo dvacet nul mluví za všechno), nebo měli na prutě jednu z těch velkých ryb. A naopak, ti, kteří losovali dvakrát dobře a zachytali si, souhlasit nebudou. V žádném případě bych nechtěl zpochybňovat výkon vítězů, naopak, klan Štěpničků znám velmi dobře a dlouho, a pokud si někdo zaslouží být Mistr republiky, tak právě oni, protože tomu dají opravdu všechno a jsou zarytí „srdcaři“, a přeji jim to z celého srdce, protože jim fandím.Proto to berte, jako že to je pouze můj názor. Viděl jsem, jak se na mrku strhla na toto téma diskuse, a jako vždy, většinou od těch, kteří loví ryby hlavně od počítače…..

V sobotu ráno mě budí mobil v půl čtvrté. Rychlá sprcha a vařící káva mě trošku probírá, ještě pro kontrolu posílám SMS Honzíkovi, jestli se i on přinutil vstávat a raději mu i volám a samozřejmě ho budím. Ani se nedivím, přišel v půl jedné z práce… Rybařinu jsem večer připravil pro oba, a tak ji rychle vynášíme a posílám Honzíka pro auto. První šok, slejvák, nebo spíš leje jako z konve a když přijíždí Honza s autem a než jsme stačili doslova naházet věci do auta, jsme oba totálně mokří i na prde…Stěrače sotva stíhají a viditelnost je jen tak tak, ale rande s Myronem a Jettym máme v 5,00 u Jettyho. Tady překládáme Myronovi věci k Jettymu do auta a za stálé průtrže vyrážíme dvěma autama směr Račice. Nevypadá to, že by mělo přestat pršet.

Na kanále jsme chvilku po šesté, sjíždíme dolu na cestu k můstku, kde je už několik aut, a i přes déšť to tu začíná ožívat, a parkujeme zadkama k sobě a roztahujeme nad to ještě deštník, abych mohl jít míchat krmení, protože déšť se chvilkama mění ve slejvák. Stejně to nepomohlo, převlékám se do nepromokavých věcí, a jak fouká vítr, je všechno mokré a z deštníku mi kape za krk voda. Chytal jsem tu mnohokrát, sice plavačku, feeder se tu ještě nechytal, ale vždycky byla bonusová ryba kapr, a tak hrajeme vabank a stavíme krmení na kapra. Vždy nám tu fungoval červený kapr od sensasky a tak ho i dneska míchám. Jeden pytlík červeného kapra mám rozmočený spolu s ttx a meláskou na kaši a tou kaší rozmíchávám druhý pytlík červeného kapra. Malinko krmení ještě cukruji troškou anglické vločky, a protože červeného kapra má určitě mnoho jiných závodníků, přidal jsem do krmení aromix s příchutí mandle, abychom se odlišili. To kapříkům chutná a takto jsem namíchal všem čtyřem naprosto stejné krmení. Do druhého kýble míchám sonku kouřivou hlínu spolu s těžkou riviere hlínou, abychom měli každý ještě dva litry hlíny případně na patentku. Rozjíždím i živou, vsázíme na kapra tak máme litr a třičtvrtě červů, čtvrt litru kukel, čtvrt litru patentek, čtvrt litru pinek a trošku velkých na případné připíchnutí. Žížaly na okounky jsme si úmyslně nevzali, protože vsázíme na kapra. Než jsem stačil namíchat všem krmení, kluci byli u stánku pro kafe a stačili nás i zaregistrovat. Začíná se rozednívat a pořadatelé přesunuli registraci a losování do první garáže pro lodě, kde neprší. Jde to ráz na ráz, než jsem si stačil vypít už studené kafe a podal si ruku s několika kamarády, je tu losování a tak posílám Honzíka, aby tam sáhnul. Mě vytáhnul E16 a sobě B14, takže jsme od sebe pěkně daleko. Myron si losnul D1 a Jetty jde na B4. Taktiku jsme už mnohokráte probírali, ale raději jsem ji klukům znovu zopakoval. Vsázíme na kapra, tedy první půl hodiny se snažíme velkým krmelcem naházet co nejblíže k lanům na jednu hromadu tři čtvrtiny krmení a spoustu červů ve dvou minutových intervalech, potom zmenšit krmítko a v delších intervalech čekat, až kapříci přijedou. Dolu v žádném případě nejít na slabší vlasec, jak patnáctku a chytat klasickou průběžkou s padesáticentimetrovým fousem. Všechno jasné, rozjíždíme se na trať. První na řadě jsem já a tak si píchám deštník a vyndavám vše, abych na nic nezapomněl. Vypadá to, že se počasí na chvilku umoudří, a roztrhá se to, protože pomalu přestává pršet. Kluci mě vyložili, popřáli jsme si hodně štěstí a jeli k dalšímu.

Po mé levici je Jirka Vitásek a dál díky bloku s lany nevidím, po mé pravici je Vláďa Sršeň, ale ten je už v sektoru ef. Pozdravili jsme se s Jirkou, ten tu včera trénoval a mnoho lidí mělo na prutech spoustu kaprů, ale nepodařilo se jim je vyndat, Jirka jich pár zdolal, což mě opět ujistilo ve správně zvolené taktice. Přišel signál začátek přípravy a tak jsem si naházel všechny věci do sektoru a šel si vysekat dolů místo. Včera tu nemohl nikdo chytat, protože místo bylo strašně zarostlé. Déšť pomalu ustával a já se rozhodl připravit si pouze čtyři proutky a všechno sázím na kapra. Jeden se šňůrou na přesné krmení, jedno hevíčko s třiadvacítkou vlascem, dolu dávám dvacítku s ownerem háčkem, další medium s dvacítkou kmenem a dolů dávám šestnáctku a poslední mám prut, který používám na soukromých vodách na kapry, kde mám padesátku daiwu naviják s osmadvacítkou vláskem a dolů vážu třiadvacítku na větším háku. Mezitím proběhla kontrola krmení, všechno v pohodě, tak si krmení a živou ukládám kolem sebe a opět začalo trošku mrholit, tak musím postavit deštník. Upravuji si krmení, abych ho mohl co nejvíce naházet na hromadu, a jednu čtvrtinu si schovávám na později. Všechny nepotřebné věci schovávám pod deštník. Prutem se šnůrou si mapuji dno a měřím přesnou vzdálenost k lanům, až dvakrát o lano trhám krmítko. Naměřil jsem přesně 34 metrů, a protože nemám proti sobě bójku, můj sektor vyšel přesně mezi, měřím si i hloubku na jednom konci svého sektoru i na druhém konci a zjišťuji, že je na pravé bójce mnohem větší hloubka. Naměřenou vzdálenost přenáším na všechny ostatní pruty, kde si označuji 33,5 metru a tak jsem všechno stihnul a už troubí začátek krmení.

Beru do ruky prut se šňůrou a snažím se naházet co nejpřesněji na jednu hromadu krmení, vždycky čtyři krmelce bez živé a páté krmítko s červíky. Během deseti minut krmení se mi podařilo 14x nahodit decovým krmelcem a myslím si, že jsem byl docela přesný. Je tu začátek závodu a já beru do ruky „meďáka“, na háček píchám čtyři bílé červíky s jednou červenou pinkou a počítám si zhruba do stodvaceti a potom znovu přehazuji. První hodinu se nic nedělo a já viděl asi osm míst ode mně v efku vyndat jednu plotičku. Moc si toho, co se děje kolem, nevšímám, soustředím se na záběr, který ale nepřichází. A ani druhou hodinu se nic neděje, ale je mi jasné, že kapři dříve nebo později přijedou. Beru do ruky telefon a volám Honzíkovi, jak je na tom. Úplně stejně, naprosto bez záběru. Nic se neděje, jen občas přeháňka a tak roztahuji a zase skládám deštník. Je tu třetí hodina a já vyházel všechno připravené krmení a tak zmenšuji krmítko a beru si odloženou poslední čtvrtinu krmení. Najednou telefon, Honzík a volá, že měl první hokejku a první kapr mu to upálil. Uklidňuji ho a soustředím se na záběr. Prodlužuji intenzitu krmení na tři – čtyři minuty, ale stále nic. Jirka pode mnou je na tom úplně stejně. Beru do ruky minerálku, když v poslední sekundě reflexivně zachraňuji prut, který mi chce stáhnout do vody nějaké kapří torpédo. Snažím se rybu nepustit do lan, ale během sekundy se zaklepala bójka a kapr se mi o lano uřízl. Paráda! Dvě a půl hodiny na ten záběr čekám a potom přijede nějaké torpédo a nedá mi ani malinkou šanci. Nevadí, okamžitě nahazuji další proutek a rychle dovazuji kompletně utrženou montáž. Neuplynuly ani tři minuty a hokejka. Tentokrát jsem se soustředil a snažím se rozjetou rybu nepustit do lan. Jestli to první bylo torpédo, tak tohle byla lochneska. Během setiny vteřiny mi vyvrátila prut, opět se zaklepala bójka, tentokrát se upálil jen návazec. Ta hodná rybička mi krmítko na průběžce nechala. Telefon, Honzík. Tati, další upálený kapr. Uklidňuji ho, že jsme chtěli kapry, tak nám kapři najeli. Jen trošku větší. Opět nahazuji a soustředím se, protože mi je jasné, že kapříci přijeli a sedí mi na hromádce s krmením. Deset minut a další záběr. Opět hokejka, ale tentokrát kapr zvolil jinou taktiku, jede přes brzdu ke druhému lanu a já nemám sebemenší šanci mu v tom nějak zabránit. Ten mi na prutě vydržel dvě vteřiny a opět šel i s návazcem. Těbůch, takhle velké ryby jsem tedy nečekal. Volám Honzíkovi a on má konečně jednoho zdolaného. Poradil mi, abych to okoval co nejsilnějším vlascem a brzda na krev, buď a nebo. Beru do ruky kaprový special s osmadvacítkou a pro sichr jí dávám i dolu. Třetí hodina pryč a já jsem stále bez ryby, jen tři kapří torpéda mají pírsing. Nahazuji po čtyřech minutách a najednou se mi lehounce zaklepala špička. Přisekávám a na osmadvacítku tahám plotičku! Hurá, nejsem bezrybka. Za ní přišel docela legální záběr a druhá plotička. V životě by mě nenapadlo, že jim ten můj silný vlasec nevadí. Trošku jsem se uklidnil a zvládl ještě telefon s Honzou i Jettym, který na svůj první záběr čeká. Hodina a půl do konce, když přijela další várka obrů. Hokejka, nesekám, jen jdu s kaprovým feederem do protipohybu a snažím se držet rybu na krev. Prut se ohybá a já cítím tah ponorky, ale kupodivu jsem rybu udržel a nepustil ji do lan, ale asi o dva sektory doleva. Bohužel ale kapr asi vůbec nevěděl, že je píchnutej, protože se během dalších pěti vteřin vyřízl. Sakra, čtvrtá ryba a nic! Začíná poslední hodina a já už jsem trošku nervózní. Na kapry jsem to postavil, ale že jsou tu takoví obři a mezi nimi mi to nevezme žádný menší, s tím jsem ani ve snu nepočítal. Začíná mi docházet krmení a tak musím házet každé druhé krmítko jen hlínu s živou. Nevím, jestli to pomohlo, ale mám další nekompromisní hokejku, a přes brzdu mi jede kapr do lan. Snažím se zvednout prut co nejvýše a kupodivu se kapr o lano neurazil, a podařilo se mi ho dostat před lana. S naprostým klidem si s ním hraju a je mi jasné, že pokud je dobře píchnutej, je můj. Nakonec končí v podběráku, je to kapří miminko, ale hurá! Vedle mě Jirka zdolává plotici a viditelně jsem viděl, že si oddechl, že neskončí jako bezrybka. Půl hodina do konce a já mám další hokejku a bohužel další ponorka, tentokrát ji ale zastavuji mezi lany a chvilku se přetahujeme, a když jsem myslel, že mám vyhráno, a ryba se i zastavila, najednou povolení a já koukám, a vytahuji narovnaný háček!!! Točím nový prut, a protože jsem ho dneska ještě nechytal, nezdá se mi, že nejde dopnout špička. Přisekávám a hele, cejnek mi to vzal rovnou z propadu. Znovu nahazuji a další hokejka. Troubí pět minut do konce a já si velmi opatrně hraju s malým kapřím miminkem, ale včas ho stíhám zdolat. A je tu konec a já jsem z toho pěkně rozladěn. Postavil jsem parádní krmení na kapry, krmení zafungovalo, kapři přijeli, ale nedokázal jsem je udržet mimo lana. A úplně to samé mi potvrdil Honza a Myron. Prostě jsme měli smůlu, že nám nenajel nějaký kapřík do čtyř kil, ten by se dal v pohodě zdolat, ale že přijeli samí obři. Zkrátka za tu dobu trošku dorostli a já s tím nepočítal. No nic, první kolo skončilo dvacet lidí s nulou, na tu bídu jsem na tom ještě hodně dobře a s dvěma kapříky, dvěma plotičkama a cejnkem jsem vážil 2910g a dělal na to jedenáctku. Mám o čem přemýšlet. Honza zdolal parádního kapříka a pár plotic a vážil 6780g a dělal na to krásnou čtyřku, Myron se zachraňoval na plotičce s 110g a dělal dvanáctku a Jetty se za celý den záběru nedočkal a střihnul si nulu.

Akorát jsme stačili zvážit, rychle zabalit věci a opět aby se to nepletlo, začalo pršet. Jeli jsme se ubytovat a déšť se opět změnil v průtrž mračen. Chvilku jsme museli čekat na správce, ale nakonec všechno dobře dopadlo. V okolí bylo mrtvo, žádná hospoda a tak jsme se jeli ještě navečeřet do stánku k Fandovi. Hodili jsme rychlou sprchu a rozebírali na pokoji za ochutnávání vzorků od pánů Whiskyho a Bechera, a já musel hodně přemýšlet, co udělat, aby nám najeli menší kapříci a jak změnit krmení, které sice parádně funguje, ale nepustí k zobnutí i menší jedince. Ze všech stran jsem slyšel, jak to skoro každému velký kapr upálil v lanech a jak jeden chytá a druhý vedle kouká, a tím jsem si potvrdil, co jsem říkal na začátku. Je to nespravedlivá voda, o štěstí na los a štěstí na zdolání kapra. Probírali jsme i zdolávání velkých ryb a bylo jasné, že je to všechno jen a jen o náhodě, jak velcí ti kapři jsou. Naprosto nepomohla šňůra s feederovou gumou, ani tvrdý kaprový prut, ani moje osmadvacítka. Prostě jak se ta velká ryba dostala do lan, urazila cokoliv. Myronovi upálil kapr i šňůru, a pokud jsme nakrmili třeba jen tři metry od lan, do toho prostě ti kapři nenajeli. V lanech jsou v bezpečí. Takže je to všechno jen a jen o štěstí, aby nám to sebral kapřík, který se dá zdolat a nemá osm kilo. Dokonce několika klukům kapr sebral prut a to potěšení měl i Myron. Ale podařilo se mu druhým prutem ho najít a přitáhnout si. Pasi měl stejný zážitek a musel absolvovat skok do vody a proutek zachránil. Ale pár lidí takové štěstí nemělo. Usínal jsem s mnoha otazníky…

Ráno mě zbudil ošklivý zvuk mobilu a ještě ošklivější bubnování kapek, jak narážely na parapet. Zase slejvák, jako by toho včera nebylo dost. Rychlá káva a jedeme míchat. Tentokrát ale neriskuji potůčky vody za krk, ale zalézám do otevřeného doku pro lodě a míchám v suchu. Chudák Honzík musel jít v tom slejváku pro vodu, ale holt je nejmladší. Vymyslel jsem, že sensas perfektně funguje, že červeného kapra měnit nebudu, toho nechám, ale říznu ho černou slanou ploticí a opět to celé postavím do mandle. To proto, že se nachytalo mimo kaprů velké množství plotic a pokud někdo z nás bude mít smůlu na los a kapříci mu nedojedou, má šanci v ploticích. Stihl jsem v pohodě namíchat, živou jsme taky nezměnili, jen jsme vyhodili patentky, které naprosto nikomu z nás nefungovali a místo nich si dobrali čtvrt litru kukel. Namíchal jsem všem čtyřem krmení, rozdělil živou a mezitím šli kluci losovat. Honza losuje a mě tahá F9, sobě D12, Myron si tahá A10 a Jetty se posouvá na A16. Stíháme si v klidu dát ještě u stánku buřtíka a opět klukům připomínám taktiku – velkou hromadu pro kapříky, jen s tím, že pokud nepřijedou, dají se s dlouhým forpasem odchytat na jistotu i plotice. Rozebíráme si kýble s krmením, hlínou a živou a rozvážíme se do sektorů. Zase jsem jako první na řadě a tak si píchám deštník a vyhazuji se na F9. Naposledy si přejeme hodně štěstí a já zalézám pod deštník číst vodu a kluci odjíždějí k dalšímu v pořadí, což je Honzík. Bohužel stále prší a podle předpovědi pana Aladina to má přestat až těsně před krmením, takže kompletní přípravu absolvuji pod deštníkem. Tentokrát vynechávám prut se šňůrou, budu točit jen tři klacíky a budu si hodně přát, aby mi najeli menší kapříci, kteří se dají otočit. Přesto, že sedím pod deštníkem a nad živou mám další deštník, začínají mi vylézat červíci, jak občas fouknul větřík. Musím je uvěznit zpátky do krabiček, abych měl vůbec na co chytat.

Měřím velmi pečlivě vzdálenost od lan a opět si označuji vlasec a přenáším stejnou délku na ostatní pruty a opět budu chytat půl metru od lan. Prozkoumávám dno přede mnou a zjišťuji, že lano je tady mnohem výš, než jsem měl ve včerejším sektoru a taky se mi podařilo při měření krmítko utrhnout. Zase jsem trefil sektor, že sedím mezi bójkama a budu nahazovat tedy doprostředka. Fouká víc vítr a tak to nebude asi tak přesné, jako včera. Sotva jsem se připravil, kolem mě všichni začínají krmit, aniž bych slyšel signál a tak koukám na hodinky a přidávám se. Snažím se na základ naházet co nejvíce, ale díky větru a dešti se mi to moc nedaří, občas mi to trošku ulítlo. A zase neslyším signál a všichni už chytají, ale já vím, že mám minimálně dvě hodinky čas. Vlevo mám malou Sabinu, která chytá mnohem blíž a vpravo Míru od Kukaček. Zase jako včera mám v sektoru reprezentanty a pár prvoligových závodníků, například Petra Bromovského, Kubu Šabatu, Radka Černého a podobně, ale je to republika a tady se musí počítat se vším.

A zase, první hodinu, kromě toho, že občas přestalo pršet, se nic neděje. Ani druhou hodinu se u mě nic neděje. Vlevo malá Sabina zdolala krásného karáska a vpravo se pustil Míra do plotic. Malá Sabina má druhou rybu a Míra kapříka a já jsem stále bez záběru, ale jsem v klidu, protože vím, že přijedou. Třetí hodinu konečně hokejka a mě se podařilo kapří miminko zastavit před lanem a otočit ho. Hodně malý kapřík, ale to jsem přeci chtěl. Půl hodiny nic, máme půlku závodu za sebou a mě se nepatrně zachvěla špička. Přisekávám a plotička. Za ní druhá, třetí, čtvrtá, pátá. Paráda, do krmení mi sedly plotice a nepustí tam kapry. Že bych to posral tím, že jsem přidal do krmení černou slanou plotici? Než jsem si stačil odpovědět, hokejka a kapří torpédo mi chtělo ukradnout prut. Přisekávám do protipohybu, ale ryba mi prut málem vyrazila za ruky a už byla v bójkách, jen se lehce zahoupaly. Komplet i s krmítkem. Tak krmení funguje, jen jsem byl trošku netrpělivý. Volám Honzíkovi a je v pohodě, tři utržení kapříci, dva venku. Myron je taky v pohodě a i Jetty má konečně záběry. Hodina a půl do konce a opět mi najely plotice, ale jsou to velmi nepatrné záběry, musel jsem změnit úhel prutu, abych je pořádně viděl. Zdolal jsem dalších několik plotiček, pár jich netrefil, a stále čekám na záběr od kapra. Půl hodiny do konce a konečně další hokejka, která byla tak razantní, že se mi otočilo celé rameno i s vidličkou a nemít za tím kýbl s krmením, přišel bych o prut. Jen jsem stačil zvednout prut a ryba pelášila přes všechna lana. Chvilku ji zkouším zastavit, ale brzda ryčí a ryba nemá zájem. Přitahuji tedy brzdu, ryba je někde u druhé strany a asi dvě vteřiny mám dobrý pocit, že držím na prutě lochnesku, víc mi ryby nedopřála. Prásk a je to, opět o lana a opět komplet očesávám prut. Ani už ho nenavazuji, beru do ruky třetí a těch pár minut do konce ještě zdolávám pár plotiček. Další torpédo mi už nepřišlo. Škoda. Nakonec s jedním kapříkem a asi dvanácti plotičkama dělám krásnou sedmičku, když u mě v sektoru jsou dvě nuly a další dva se zachraňovali na jedné plotičce. Myslel jsem, že druhý den to bude brát lépe, ale opak byl pravdou. Asi jsme první den popíchali velkou spoustu kaprů, nebo za to mohlo počasí, nevím. Honzík vybojoval u sebe v sektoru krásnou jedničku s osm a půl kily, Myron se sedmi a půl kily devítku a Jetty něco přes tři kila jedenáctku. Balíme a jedeme se posilnit do stánku, než pořadatelé spočítají výsledky.

Trošku jsme probírali výsledky a dojmy s mnohými zúčastněnými a skoro všichni se shodli na tom, že kromě počasí, na které se to dá samozřejmě lehce svést, nikdo nebyl připraven na chytání tak velkých ryb a taky až na pár šťastných jedinců, kterým se podařilo nějakou tu obludu vyndat, to ani nešlo, protože kapři (nebo amuři) byli opravdu jiná váhová kategorie. Taky jsem si potvrdil, že skoro každý měl od nějaké té obludy záběr, ale taky byla místa, kde byl za oba dva dny třeba jen jediný záběr. A to mě opět utvrzuje v tom, co jsem říkal hned na začátku. Mít štěstí na los. Není to spravedlivá voda, není všude stejná hloubka, a abychom měli šanci nějakou obludu přelstít, musela by se stáhnout ještě minimálně další tři lana. Ale to je samozřejmě jen a jen můj názor.

Nakonec jsme v tak silné konkurenci reprezentantů, prvo i druho ligových závodníků nedopadli špatně. Naše družstvo skončilo na Cipsy na krásném čtrnáctém místě a Honzík v jednotlivcích dokonce celkově šestý! Za námi skončilo pár prvoligových a dokonce reprezentanti.

Rozloučili jsme se se všemi a spěchali plni dalších získaných zkušeností k domovům. A jak jinak, než jsme dojeli domů, začalo zase pršet, tak jsme opět vykládali věci v dešti…Ale to už je prostě tak….

Share on Facebook

Tweet

Follow us

Save