Mám jen dvě hodiny, tak rychle přemýšlím, kam
a napadá mě Vltava. Žádné dlouhé přípravy, prsačky, boty, jeden klacík, pár marmyšek a vyrážím. Ryby předpokládám v těch největších proudech a podle toho volím i marmyšku, tentokrát jsem vsadil na červíky. V kalhotách jsem za pár minut, jen chvilku slaďuji přirozený pohyb marmelády a po pár hodech jsem spokojen.
Pár hodů, a trefuji se jim do chuti. Přede mnou je vyskládána celá rybí sorta od plotic, tlouštíků, hrouzků, ostroretek, padá mi potočák, za ním parmička, malý kapřík, ouklejka, a zase hrouzek. Jen nechápu, který „dobrák“ prohlásil, že marmyška je přívlačová nástraha. Asi nikdy nedržel marmyškový prut v ruce.
Dostal jsem se na velmi kluzký povrch a tak si dávám sakra majzla, abych sebou nesekl. Trošku cviku a nacvičil jsem si pohyb marmelády mezi zelenou trávou, kde se ukrývají ryby a daří se mi je parádně přelstít. Bavím se a tahám rybu za rybou. Čas běží a já musím pomalu končit.
Vůbec se mi nechce, už jen pro to, že jsem si přesně vyladil gramáž a barvu marmelády a ryby jdou opravdu na každé druhé proplavání a ani už tolik netrhám. Nejvíce se jim dneska líbí měděná se třemi červíky, a vezme to první ryba, kolem které to protáhnu.
Pomalu končím a jsem velmi spokojen. Balím, musím jít tvořit hodnoty. Tak dík, Vltavo. Zase jindy.
Perun
JO
