Velmi nepříjemný zvuk mobilu. Budíček. Jsou tři hodiny ráno,
ale já nenadávám, nýbrž velmi poslušně vstávám z postele a pochoduji rovnou do koupelny. Záchod, sprcha, rychlá káva a je půl čtvrté a už nakládám do Madony všechny svoje krámy a vyrážím k Jeťákovi. Úderem čtvrté jsem u něj a překládáme rybařinu z mého auta do jeho většího a vyrážíme na dálnici. Cestou nesmí chybět pravidelný rituál na benzínce – bageta, sušenka, pití a káva s sebou a už jí mastíme k Labíčku. Pomalu se rozednilo, ale kolem řeky se drží mlhový opar. Jedeme podél vody a snažíme se najít nějaké šikovné místečko, ale všude bivak, bivak a zase bivaky. Sakra, že by jsme vstávali zbytečně? Už jsme urazili dalších několik kilometrů podél vody a pořád nic. Otáčíme se a pomalu jedeme zpátky s tím, že kde se nám to líbí vyskakuji a jdu prozkoumat terén, ale bohužel všude milion lidí. Až konečně jedna cestička vede doprava, kde jsou tři auta a tři bivaky, ale i doleva, kde je po padesáti metrech mezi stromy jedno zapomenuté volné místečko. HURÁ! mobilem volám Jetymu, aby okamžitě přijel a jen jsme stačili vyložit věci, přijelo další auto, ale mělo smolíka, jsou tu jen dvě místečka – rozhodlo pár vteřinek.
Zapisujeme revír a mícháme krmení,
mezitím se zvedá mlha z hladiny a před námi se ukazuje řeka v celé své kráse a vylézá puchýř. Všude kolem nás jsou stromy, tak budeme skoro celý den ve stínu, ale na hladině plave velmi silná vrstva květů, naštěstí zatím je naváto od půlky ke druhé straně, a řeka má hodně zvýšený průtok. Měřím hloubku a mapuji dno, a sedí až devadesátka krmelec na nějakých necelých dvaceti metrech. Musím tomu tedy přizpůsobit proutek a tak vytahuji R18-ctku, špičky mají větší očka, a protože mám na navijáku namotán silon s průměrem 0,18mm, spojuji vlasec s třiatřicítkou fluorocarbonem, abych dokázal odhodit a neupálil vlásek. Stačí přimotat délku prutu a tři otočky na navijáku (jak spojit kmenový vlasec s šokovým fluorocarbonem viz samostatný článek).
Hotovo, znovu mapuji dno a zjišťuji,
že před námi jsou celkem tři schody, na dvou metrech, zhruba na tři a půl a poslední zřejmě koryto kolem pěti metrů, ale tam neudržíme ani stopadesátku. Protahuji měřící olůvko a všude je ještě navíc spoustu kamenů, tak to bude zřejmě velká hra. Tedy spíš materiální bitva. Označuji si vlasec na nějakých osmnácti metrech a na začátek peru do vody patnáct krmelců. Měním zakrmovací krmítko za devadesátku a první nához a po pár minutách záběr – kapr. Dobrý! Fotíme ho, pouštíme a naše bitvička začíná. První trhá Jeťule. A i já trhám. Naštěstí oba jen návazec s háčkem. Druhý záběr a opět kapřík. Dobrý, asi to bude dobrý. Jenže opět oba trháme, tentokrát komplet. Sakra! Další hod a parádní cejnek, za ním druhý, třetí. A zase trháme. A tak pořád dokola.
Já se držím zaklipnuté délky a Jeťule přechází blíž ke břehu.
Znovu zakrmuji a tahám dalšího cejnka, Jeťule se pouští do „čištění Labe od zavlečeného nájezdníka, protože má skoro na hod záběry od Hlaváče ve všech barvách a velikostech. Ale bohužel oba tak každým pátým – šestým hodem trháme. A aby toho nebylo málo, malinko fouknul větřík a hladina s napadaným květem se pomalu přesouvá k našemu břehu, což velmi oceňují naše feederové špičky. Při dalším asi „šestistém osmdesátém sedmém“ utržení balím můj jemnější proutek a sázím vše na R18-ctku. Jednak má větší očka, což je sice dobře, že nezlomím špičku, ale zase pustí nabalený květ na vlasci až na naviják, takže musím každý třetí – čtvrtý hod velmi pracně „pucovat“. Nakonec mě ji Jetty sebral (R18), prý ukaž jak se s ní chytá a už mi ji nechtěl vrátit. Tak jsem musel sáhnout do saku i pro jiný prut.
Tolik háčků, vlasců a fluorokarbonu jsem už dlouho neutrhal a nenavazoval.
Jenže rybám to je úplně fuk, protože pořád parádně berou, a občas se povede i cejnek ke třem kilům, tak nás to prostě BAVÍ. Mezitím se kolem nás pomalu vyprazdňují obsazená místa, ale zase se rozjíždí lodní doprava. Parníky, lodě, čluny, lodičky, jachty, plachetnice, gumáky. Naštěstí je před námi řeka dostatečně široká a plavební dráha u druhé strany, takže nás jen občas „ošplouchne“ větší vlnka od „předváděčů“ na skůtrech. Ale rybám to vůbec nevadí, jen bohužel občas větší vlnka šoupne krmítkem a zase máme co trhat a navazovat. Prostě dneska není čas na nudu.
Točíme barvené červíky, žížalky, kukly, kukuřici, houstičku, peletky, foukačky,
a různě to mezi sebou kombinujeme, dokonce si Jeťule nechal doma od „maminky“ navařit specielní kolínka s překvapením!, ale TOP nástraha dneska jsou tři barvení červíci. Pokud je najde jakákoliv ryba dříve, než Hlaváč, přijde parádní záběr, tedy spíš hokejka – vracák.
Pomalu se blíží večer, dochází nám krmení,
jídlo i pití a tak ač se nám moc nechce, musíme balit. Labíčko se zase jednou parádně ukázalo a my se bavili po celý den. Normálně bychom to v tom vedru zabalili už kolem poledne, ale díky stromům kolem nás jsme vydrželi PALERMO. Sbalení všech našich věcí ( o půl tuny lehčí o krmítka, háčky a vlasce) a cesta zpátky proběhla v pohodě, přeložení mých věcí a převoz domů taky, ale zase jsem půl hodiny kroužil a hledal místo k zaparkování, a nanošení všech věcí do rybařiny to byl tedy MAZEC!
Tak zase příště
PERUN
JO
Dost dobrý!!