4boj22 – a jako vždycky, mejma očima….

(sypu to sem, dokud jsem toho plnej, a tak nějak neřeším gramatiku a spisovná slovíčka)

Na tenhle závod se těšíme skoro celý rok a tak vlastně příprava se děje průběžně po celou dobu, jak nás vždycky něco napadne, nebo si vzpomeneme, že minulý rok fungovalo.

ráno mě budí mobil ve 3,30 a tak ne moc vyspalý, ale přesto, vstávám. Máme s Honzou rande dole v rybařině přesně ve 4,00 a to je tak akorát na to, abych si opláchl obličej, vyčistil zuby, naházel živou z lednice do chladícího boxu, popadl pár hadříků na převléknutí, povolenku a papíry k autu, a sjel výtahem dolů.  Jsem na místě přesně na čas a Honzík už „selektuje“ na hromadu připravené věci. Jasně, týden před závodem jsem chodil dolů, a rovnal podle přesně nastaveného scénáře z minulých ročníků všechno potřebné na čtyři rybolovné disciplíny. Zapojuji se, a naposledy kontroluji, a odškrtávám „pavouka“, jestli jsme na něco nezapomněli, přeci jenom jsou to čtyři závody a hromada klacíků-Honza mezitím přistavuje auto před vchod (samo parkujeme jako vždy někde, tentokrát ale jen na vedlejším sídlišti), a tak nosíme a rovnáme, a nosíme a rovnáme. – Je třičtvrtě na pět ráno, sedíme v naloženém kombíku až po střechu, nevěřil bych že se to tam všechno naskládalo, chvilku jsem operoval s tím, že pojedeme  ve dvou autech, nebo vezmeme dodávku, kape ze mě jako z vola, ale mám dobrý pocit, že snad máme VŠECHNO – Zadáváme do navigace adresu Samopše, rekreační středisko, a hodná paní v mobilu nám oznamuje, že jsme na místě v 5,50. Paráda, máme akorát pětadvacet minut na vyložení na pokoji, protože snídaně je přesně v 6,15.

Cesta probíhá celkem klidně, jen je nějaký nezvykle velký pohyb kamiónů na dálnici, asi tu mají někde hnízdo…Ještě jednou si cestou za poslechu rádia Beat (zrovna se mi trefili do mojí oblíbené kapely YES – 90125), procházím sesmolený seznam a průšvih!!!Zapomněl jsem na praky!!!Důležitá věc na plavačku. A druhý průšvih. Honzíkovo plato na bednu zůstalo za dveřmi. Sakra, na co toho pavouka celý týden smolím – No, snad to je všechno a do třetice nic už nepřijde.(ale přišlo)

A jsme tu, Míra nás už ve dveřích vítá, sice je tma jako v pr…, ale máme čelovky, předává nám klíč od pokoje č.2, kam rychle vykládáme většinu našich věcí včetně živé, čímž si hodně oddychuje můj „p…nek“, rychle vysypáváme červíky do kyblíku a zasypáváme krupicí, paťáry do vody a žížaly do boxu, a jdeme na snídani. Od minulého roku se sakra zvedla úroveň pohostinství, pořád je sice formou Švédských stolů, ale minimálně o „level výš“. Tedy klobouček, smekám, navíc se kuchař osobně několikrát šel podívat, jestli něco nechybí, nebo není potřeba doplnit a dokonce dolil kávu a doplnil sýry…Postupně se zdravíme s ostatními závodníky, kteří v intervalech docházejí na snídani, a pořádajícími z Dejvic Markem a Markem, rychle do sebe soukáme volské oko, páreček, trošku sýra, nějakou zeleninku, a hlavně KAFE, sice to není turek, ale je to horký kafe…narychlo pádíme na pokoj, do auta hážeme jen věci na mouchu, tedy hlavně prsačky, mušáky a vesty. A tady je další průšvih. Do třetice…Omylem jsem místo svých „neoprénů“ sundal z věšáku Honzíka, (on má 43/44 a já 44/45), což je sakra mazec. Není mi dvakrát nejlépe, už je hodně studená voda, a nemíním potom týden marodit, a tak místo „dejchaček“ volím raději neoprény. Sice je mi jasné, že budu „spocený“ jako prase, ale nemíním nenastydnu ještě víc. Sedáme do auta a přejíždíme na místo prvního závodu do Samopší na mouchu. Když přejíždíme v Ledečku Sázavu, nechce se mi věřit, že se v tom dá zachytat. Velká, hnusná, kalná, rychlá, studená….Ale co, je to pro všechny stejné….

Parkujeme na místě losování, vedle nás usazuje svého „miláčka“ Míra, a jdeme se pozdravit s řekou. Tradice, ale blbá, protože jak jsme se prošli vysokou trávou, mám po kolena úplně mokré boty i kalhoty, protože tu zřejmě hodně pršelo a všechno je sakra promáčené…Stejně se převlékáme do broďáků, tak to snad uschne. Vůbec se mi nelíbí barva vody, a ani ten rychlý průtok, a jasně jsem rozhodnutý se nasoukat do Honzíkových prsaček, a ať se děje, co se děje…. Převlékáme se, mě to trvá o chvilku déle, ale je mi jasné, že mi jsou malé a sakra mě tlačí….Kurňa, to bude broděníčko….já vůl, moje kalhoty zůstaly na ramínku doma…Nejraději bych si dal jednu do zubů…Rozdělávám tubus s mušákem, nasazuji kolečko, protahuji šňůru a navazuji vlasec a dole začínám s dvanáctkou fluorokarbonem. Mezitím kolem všichni zaparkovali a dělají úplně to stejné…Zdravíme se se soupeři, štengrujeme se, a snažíme se z nich vymámit nějakou taktiku, nebo případně na co budou chytat, ale je nám jasné, že to stejně nikdo z nich nepustí…. a mezitím nás pořadatelé Marek a Marek……..vítají a podle tradice Pepy Hauzra nalévají malou štamprdličku na uvítanou, a aby se dařilo… Losujeme a já si tahám číslo vprostřed, kousíček od auta. Prima, tady není žádný ouplávek a na milion procent nemám šanci chytit nějakou rybičku. Honzíka to posílá hodně nahoru, a aby se to nepletlo, Míra jde zase dolů. Zapínám si do bundy krabičku s mouchama, beru si kyblík a vezírek na ryby, přeju klukům, aby se dařilo, a pomalu jdu k řece „číst vodu před závodem“…

Ať koukám jak koukám do vody, nikde ani kolečko, ani jen byť nepatrný náznak, že by tu něco žilo…marně lovím v krabičce, čím začnu. Honza mi říkal něco malého dolů na zlatě a na horu na bronzu…tak to i tak vážu…A je to tady, výstřel a tak zalézám do vody, abych se nějak přesunul ke dvěma jakoby vytipovaným ouplávkům. První tři kroky a je mi jasné, že v o číslo menších kalhotách si nemůžu moc vyskakovat a tak měním taktiku na prochytávání tlouštíků pár centimetrů od břehu. Předpokládám, že jsou ryby díky tomu fičáku natlačené ve břehu(což mi po závodě ti, co se jim podařilo chytit rybu i potvrdili). Daří se mi dokonce velmi přesně nahazovat, pomalu protahuji všechny jakoby ouplávky, ale nic. Kolega nade mnou chytá suchou, snaží se přelstít ouklejky, ale mě nic nekroužkuje, tak na sucho nepřecházím. Poctivě půl hodiny prochytávám rákosí opravdu na pár cenťáků, ale bez jediného náznaku záběru. (uplynula půl hodina a najednou je vedle mě Honzík, že se nahoře nedalo ani pořádně zalést do řeky, a že si jde najít nějaký ouplávek). Souhlasím s ním a tak po čtyřiceti minutách poctivého snažení vydráždit nějakého tlouštíka za rákosím to taky balím a jdu dolů po proudu. Ušel jsem asi dvě stě metrů, ale všude někdo je a tak si zalézám k jednomu zapomenutému ouplávku a snažím se tady. Míjel jsem tři závodníky, všichni chytají miniouklejky na suchou, na nějakou tiplici na dvacítce háčku a tak v rámci bodů do družstva rychle převazuji, abych „podepsal“ alespoň jednou rybičkou. Poctivě suším a prohazuji ouplávek, ale nikde se neudělalo kolečko, ani náznak , že by tu něco žilo… To asi není to pravé ořechové a tak se vracím zpátky k utopeným mouchám a snažím se je vodit. Docela se mi daří slušně nahazovat a vodit mouchy  v tom fičáku, ale je mi to stejně prdlačku platné….

Přemisťuji se na další místo a míjím dalšího závodníka, taky bez ryby i záběru, a tak se snažím vymodlit jednu rybičku alespoň v nepatrném vracáčku. Nic. Bohužel ani náznak záběru. Točím mouchy, snažím se perfektně nahazovat, a to se musím pochválit, se mi docela daří, ale je to všechno k ničemu… Ryby nespolupracují….Abych opravdu udělal maximum, převazuji na devítku!!!fluorocarbon, a je mi jasné, že kdyby mi do toho náhodou ryba řachla, tak o ní na 50% přijdu, ale splnil jsem…NIC!

Pomalu se blíží konec závodu a tak navazuji ty nejmenší mouchy, co jsem v krabičce našel, na dvacítce háčku, sotva se mi tím miniočkem podařilo protáhnout desítku fluoš, pracuji s nimi a parádně je vodím, ale ani to ryby nechtějí. Prostě NIC, NIC a zase NIC! Ani ťukanec, ani jedno pitomé olíznutí……Je tu konec a ač nerad, dělám nulu bez jediného záběru, nebo alespoň náznaku, že by se to rybám líbilo. Sice jsem nebyl sám, co udělali nulu, dokonce i ligoví muškaři nechytli rybu, ale to mě neomlouvá. Letos jsem chodil s Honzíkem poctivě mouchu chytat a myslím , že jsem se hodně zlepšil a docela mě to jde, protože mě to i baví. A bohužel to všechno vyšlo naprázdno. Ani ťukanec a tak jsem mezi minimálně dvanácti, co tu nulu udělali taky…

Míra vydřel někde dole tři ryby a jedna mu spadla, Honzík měl jediný záběr a proměnil ho, a já klukům cvrnknul nulu….Tak nám to tedy moc hezky začíná…

Kluci šli na váhu a bodovali, já ne. Jsem smutnej, ale to nic, to je prostě tak. Sedáme do auta a rychle přejíždíme na oběd. Kluci si sundávají kalhoty, já nacpanej v malých, ne. Ale díky tomu, že jsem do nich nacpanej a už bych je asi podruhé neoblékl, tak jdu na oběd v prsačkách. Čočková polévka a řízek s brambůrkem. Docela dobrý. Po obědě jdeme na pokoj vyměnit mušáky za vláčáky, a krabičku s mouchama za krabičku s woblerama a třpytkama, a jdeme zase na los. V půl druhé se losuje a já si tahám číslo kousek od lávky, Honza jde zase dolů a Míra nahoru. Stejně se zase domlouváme, že zůstaneme půl hodiny na vylosovaném místě a potom přejdeme asi naproti. Zkoušet brodit a zaplavat si se nám moc nechce.

Jsem na místě a máme chvilku, tak čtu vodu. Nikde se nic neukazuje, žádné kolečko, žádné honění, žádné vyskakování ryb. Jako by Sázava byla vytrávená….Slyším střílet signál na začátek závodu, a tak nasazuji jako první moji osvědčenou rotačku. Protahuji vodu a zkoumám, jestli tu někde neutrhnu woblera. Pár hodů od shora dolů bez zjevného kontaktu s rybou, a tak měním nástrahu za woblírka. Znovu protahuje vodu před sebou, ale nic, Točím a měním několik velikostí a barev woblerů, ale nic. Nikde kolem sebe jsme neviděl, že by někdo měl záběr a tak se po odchytané půlhodině rozhoduji přejít na druhou stranu a zkoušet to podél břehu….Sice nejsem sám, koho to napadlo, ale to ničemu nevadí. Naopak, trhám první rotačku, po chvilce jsem ve vázce i s druhou a tu bohužel taky trhám, přesunuji se o pár metrů níž a tady trhám třetí rotačku a zase ani ťukanec. Nezoufám si, zkouším a o tom to prostě je.

Opět se šoupu níž po proudu, tady je nádherný ouplávek, ale nikde ani náznak zalovení, nebo že by se udělal alespoň jediný kroužek. Kolega naproti chytil malou štičku, a se slovy, hurá, sáhl jsem si na rybu jí pouští, abych ji já třetím hodem taky chytil. Nebo úplně tu samou. Tak pětatřicítka štika, bohužel nemá míru, tak nic. Za chvilku na to mám záběr a docela slušně si vychutnávám a vodím berného, asi dvoukilového kapříka…bohužel ani toho mi nezváží…Pomalu se blíží konec závodu, poctivě jsem prošel úsek asi stopadesát metrů a otočil všechny nástrahy, které tu v minulosti fungovali. Bohužel, nic, prostě mi ani teď ta ryba nebyla souzená. Honzík mi smutně volá, že chytil 4 štičky, ale ani jedna neměla míru, tak je taky bez ryby. (chytáme podle Rybářského řádu).Vracím se zpátky na náš břeh a dělám dneska již druhou nulu!!! To se mi ještě nikdy nestalo, jsem z toho smutnej, ale Honzík tu nulu bohužel dělá taky, a zachraňuje nás Míra s jediným záběrem a berným tlouštíkem, na kterého vyhrává! Dalších dvacet lidí je taky s nulou… To máme tedy pěkné vyhlídky a zítra co dohánět….(Poznámka – teprve týden po závodu jsem se od hospodáře dozvěděl, že tu několik dní hodovalo asi 350 kormoránů!!!!Tak jsme honili tlouštíky, kteří tu nejsou!!!) Černí hajzlové!!!

Přecházíme na pokoj, a já se konečně vysoukávám za asistence Honzíka z jeho prsaček, a jelikož jsem totálně mokrej, převlékám se do suchých věcí. Uklízíme vláčku a vytahujeme plavačku a feedery na zítra. Na pokoji je tma jako v pr…., tady si představují šetření tím, že vymění žárovky snad za dvacítky, a tak si musím nasadit čelovku, abych dokázal u boloňky provléknout všechna očka a žádné nevynechat. Vzal jsem s sebou i vyvažovací válec, tak si navazujeme a vyvažujeme pruty na pokoji. Protože voda neskutečně letí, převazuji připravené třígramáky na šestky a osmičky. Míra mezitím přinesl z řeky vodu a tak jdeme namíchat krmení pro nás tři na zítřejší oba dny, a zároveň kontroluji červíky a patentky. Ty červíci jsou v parádní kondici, ale smrdí jako tchoři… Dvě hodinky práce, ale jsme spokojeni a připraveni, tak děj se vůle Boží…Ostatní „mančafty“ se různě druží a vyměňují si informace na společenské místnosti…

Zato ráno mě budí mobil v 5,20 a tak si sotva stačím vyčistit zuby a už se jde na snídani. Zase velmi slušný výběr, tentokrát sázím na sýry, trošku zeleniny, pomerančový juice, a hlavně kafe „jako“ turek, ale horký, docela si šmakuji a po jídle zase mastíme na pokoj. Rozděluji krmení na šest dílů, tedy pro nás tři na dva závody, narychlo ještě cukruji anglickou vločkou, cpu živou do krabiček, a dělám poctivě tři stejné hromádky. Bereme si všechno napřed na  první závod – feeder. Tedy kromě dvou klacíků, podběráku, i křeslo, Honzík lehkou bednu, dlouhý vezírek a krmení s živou. Na deštník kašlu, věřím „Norské“ předpovědi. Akorát to stíháme. 6,30 je los a já jdu samozřejmě skoro přesně do prostředka, kde vím z minulých ročníků, že je skoro až ke druhé straně mělčina se zeleným žabincem, ale díky frčáku a kalnější vodě to není vidět. Rozdělávám jen dva klacíky, jeden ke druhé straně, takticky volím délku 330 mojí R-18, a tam se budu snažit o kapříka, a jeden kousek od břehu. Připravuji si věci, dovlhčuji krmení, a osvobozuji z krabiček rychle prchající červíky. Na stolek si dávám k ruce pinku, patentku, kuklu, barvené červíky, žížalky a kukuřici. Než jsem stačil všechno poladit, střílejí začátek závodu. Dozadu peru s krmením skoro celou plechovku kukuřice, jasně na kapra, což by byla bonusová ryba, a pod nohy jen pár krmelců, hlavně s živou. Začínáme a já sázím naproti na kapra a tak to taky stavím. Pod nohama mám asi po dvaceti minutách snažení na jednu pinku s kukličkou celkem slušné zavrnění a tak tahám první plotičku. Vzadu nic. Po dalších dvaceti minutách poctivého přehazování velmi přesně do jednoho místa mám druhý záběr od tlouštíka, a jelikož se soustředím ,v pohodě ho zdolávám .Mezitím mě sleduje jeden z místních rybářů a má pro mě smutnou zprávu, a to, že přesně tam, co sedím, nikdo z místních nekrmí, zatímco můj soused pode mnou každý den sype kukuřici pár metrů od protějšího břehu a to samé i můj soused nade mnou. A taky jo, pode mnou má kolega záběr od kapra, zdolává ho, a nade mnou taky, oba ty kapříky opravdu vytahují a já zezadu ani ťukanec.  Bohužel….

Krmím jako „pagan“, naprosto přesně a soustředím se a díky tomu trefuji i třetí, a dneska poslední!!!! záběr od červenopeřice, kterou slavnostně, a hlavně opatrně, ukládám do vezírku. A tím moje snažení, ať jsem dělal, co chtěl, ani na patentku, červíka, pinku, kuklu, žížalu, či kukuřici, jsem žádný další záběr neudělal, což je tedy sakra mazec!!!Nepomohlo ani zjemnění až na devítku fluorokarbon a dvacítku červený háček s jednou patentkou, prodlužování a zkracování fousu, ani žádné další fígle….Prostě dneska mi byli přiděleny tři záběry, já je proměnil a hotovo. HOWG!!! Je to velmi smutné, mít za závod jen tři záběry, ale jak jsem později zjistil, někdo neměl ani to….

A je tu konec. Kluci přišli s váhou, vysypali jsme ze zajetí mojí čtyřmetrové klece tři malé čudličky, zvážili a pustili, a hurá na oběd. Sakra, ta řeka mi dává, tohle opravdu nepamatuji…(teď už vím proč…)

A dnes již naposledy na pokoj, zahazujeme do kouta na hromadu prutů feedery, a jako poslední povolávám do boje boloňky, matchovky a biče. Rozdělujeme si s Honzíkem poctivě každý od jednoho kousku, já navíc raději dvě boloňky, šestku a sedmičku, a dva biče šestku a sedmičku, krabici s navázanýma kostřičkama, to kdybych třeba zamotal, deštníky zase necháváme na pokoji, a jdeme naposledy losovat. A aby nebylo té smůly málo, jdu se pěkně projít až dolů na pětku. Bezva. Než jsem došel s těma všema krámama na místo, málem to se mnou šlehlo. Místo sice dobré, ale kolega nade mnou(Peťas) nemá možnost nahodit dlouhým prutem díky převislým stromům, a tak se oba posouváme hluboko do mého sektoru a prakticky sedáme vedle sebe, abychom ukočírovali naše delší klacíky. Nemám s tím žádný problém a dokonce jsme se skoro shodli na stejném krmení. Poctivě měřím hloubku a oproti ránu jsem konečně ve vodě, kde se dá chytat. Měřím vodu kousek nad metr dvacet, tak si označuji asi 15 metrů  od břehu, a po signálu i tam zakrmuji. Peťas vedle mě jede úplně stejnou lajnu, jen je přehloubený, a chytá osmičku bambuláka, čekajíc cíleně na kapříka, zatímco já jsem malinko nade dnem a proplavávám šestkou. Ryby naprosto nereagují na krmení a tak první rybu – plotičku, tahám kousek za krmením zhruba po dvaceti minutách chytání na klasiku, bílého a červeného červíka na desítce vlásku. Po další půlhodince tahám další plotičku, tlouštíka, podoustvičku a červenopeřici úplně mimo krmení a Peťas tahá jednu plotičku. Snažím se pracovat s brokama, nadržovat a proplavávat, ale bohužel všechny chycené ryby nejsou cílené, ale náhodné, a to ať dělám, co chci. Je to sakra dřina, rybám jsme úplně k smíchu a za celou dobu závodu jsem přišel jen na to, že jsou úplně mimo krmení, takže náhodné ryby. Na těch pár chycených čudel jsem nakonec dělal čtyřku!!! Kolega pod námi neudělal za celou dobu jediný záběr!! A jak konstatoval, taky se mu to stalo poprvé v životě. Je to konec, a tak naposledy balíme a přemisťujeme se na pokoj.

A tady to začíná být teprve to pravé, ořechové. Vynosit všechny věci ven k autu, trošinku je porovnat, aby se daly nacpat do auta a to všechno v časovém limitu, protože v 17,30 je vyhlášení. Je to sakra hoňka, a až to budeme doma hledat, tak na to budeme potřebovat asi návod….Ale jo, dali jsme to, stihli jsme se i převléknout a včas jsme dorazili na nástup…

Je nám jasné, že jsme letos neobhájili bednu a tak ani nic pěkného nečekáme. A je to tu, Marek nám napřed všem poděkoval, že jsme se chovali „fér plej“ k rybám, a že jsme to dali a začal vyhlašovat odzadu teamy. Jaké bylo překvápko, že jsme najednou na bedně!!! Třetí a to jsme tedy čubrněli!!!

Vyhráli kluci – team Kyje, druzí Hostivař A, a náš team Praha 8 – Kobylisy – Tubertini byl třetí!!!!

A další překvápko! Míra nás tentokrát parádně podržel, v jednotlivcích byl taky na bedně třetí! Vyhrál velmi překvapený Honza Kanaval, druhý byl Petr Bromovský a třetí Míra Stejskal!

Samozřejmě jsme vůbec netušili, že se ti „černí parchanti“ na Sázavě takhle vykrmili a totálně jí zase na pár let zlikvidovali.

A jak jinak, všem vítězům veliká gratulka, a dík pořadatelům. No, a za rok zase Petrův!!!

PS: Druhý den jsem si musel jít pořádně zachytat a to byl MAZEC něco najít!!!! Nikomu to nepřeju…

JO

---

Výsledky 

 

 

 

---

FOTO čtyřboj 2022