Jednou jsme se takhle náhodou rozhodli, že si pojedeme po práci zaházet.
Nic velkého jsme si tedy nepřipravili, jen pro mě Honzík v sedm přijel, v autě měl pro nás prsačky, podběrák na záda, peán, papíry, každý do vestičky pár krabiček s woblerama a vyrážíme.
Bylo málo vody, ale trošku přikalená a tak volíme malé woblírky. Oba máme spoustu modelů na vyzkoušení a tak je pomalu točíme. Občas kudlička, občas tlouštík, ale ani víc nečekáme.
Jdeme proti vodě, až jsme se dostali na místa, kde se ještě před chvilkou koupalo mraky lidí. Já protahuji břehy, Honzík se vyhoupl nad jez. Najednou křik a Honza mě míjí v úprku s kvičícím navijákem a hrozivě ohnutým prutem. Jen jsem stihl zaregistrovat: tati, poběž mi toho sumečka vyfotit. A tak balím a běžím po vodě za ním, sotva mu stíhám. Dotahuji ho zhruba dvě stě metrů dole po vodě, kde vidím na prutě velmi slušnou rybu. Tati, potřebuji tvůj podběrák, můj je moc malinkej. jasně, má na zádech klasické pstruhové očko a tak si odepínám ze zad ten svůj.
Jaké bylo naše překvápko, když se ze sumce vyklubal slušný kapřík, který opravdu woblera šluknul! Navíc dokázal při záběru sjet z jezu dolů a Honzu velmi slušně prohnat! Podotýkám, jemný proutek 2-12g, šňůra Momoi Ryujin 0,06, dole fluorokarbon 0,20 a wobler SEIKA SAMU 50!!!! No všechna čest, kdo umí, ten umí…Jen chudák kapřík bude muset hodně máknout, aby se dostal zase zpátky ke svým kámošům nad jez….
Tak zase příště PERUN
JO
