Když máte tu šanci trefit se do hejna ostroretek, podouství, plotic, nebo tu i tam parmiček, tak už asi není nic lepšího….
Ale samozřejmě to není o tom, že přijdete k vodě, nakrmíte a je to. Musíte mít kliku, a vědět, že tam někde ty ryby jsou, nebo jako v mém případě v minulosti byly. No a to potom postavím krmení, které tu vždycky šlapalo, a krmím a krmím a krmím…..A najednou najely…
Samozřejmě nemá cenu stavět dva pruty, nebo případně jeden krmící a jeden chytací, protože když najedou takové to krasavice, je to pošušňáníčko…
Protože to tady moc dobře znám, nevzdávám to, i když jin někdy trvá třeba půl hodiny, než najdou moji „hromádku“ a přijdou k prostřenému stolu….A jakmile přijede jedna, je to jen otázka přesnosti a dobrého krmení, protože jsou to hejnové ryby a nikdy nejezdí samotné.
Otázka je to ovšem ukrmit. Zpravidla míchám zhruba pět kilo suchého, což je jeden kyblíček mokrého krmení, a to stačí na poctivé čtyři hodinky nádherného zachytání. Nejlépe se mi osvědčilo Sensasácké Tasty koření, nebo Krill, s troškou peletek, troškou kukuřice a troškou červíků jako zarážky. Dole mám skoro metrový fous s třináctkou Florine a červený háček, kam cpu pět až sedm barvených červíků, případně kukuřičku s červíkama. Krmelec stačí čtyřicítka.
Dík řeko, tak zase zítra. PERUN
JO
